„Kamufláž“ z levných, dostupných nanokrystalů celulózy zajistí, že komáři těžko hledají svůj živý cíl. V kombinaci s repelenty výrazně zvyšuje ochranu před bodavým hmyzem.
Komáří bodnutí jsou nepříjemná už sama o sobě, horší však je, že mohou přinést i nebezpečnou chorobu. Krví se přes sající komáry totiž přenáší celá řada virových infekcí na nové hostitele. Toto riziko je možné snížit různými způsoby, přičemž k těm nejspolehlivějším patří pochopitelně zabránění už samotnému „štípanci“.
Daniel Voignac z izraelské Hebrew University of Jerusalem a jeho spolupracovníci navrhují novou metodu ochrany před komářími štípanci, založenou na levné a snadno dostupné biomolekule. Jde o celulózu, která je hojnou složkou odpadu vzniklého při zpracování dřeva, výrobě papíru nebo potravin.
Zpracování odpadní celulózy s využitím kyseliny sírové vede ke vzniku nanokrystalů celulózy (CNC — cellulose nanocrystals), které se následně samovolně uspořádají do podoby průhledného, ale pevného filmu. Po smíchání s vodou a malým množstvím glycerolu vznikne gel s nanokrystaly celulózy, který je možné aplikovat na pokožku.
Experimenty s živými tropickými komáry (Aedes aegypti) přenášejícími horečky dengue a chikungunya, žlutou zimnici, ziku i další onemocnění, prokázaly, že uvedený gel s nanokrystaly celulózy sání komárů podstatně omezuje. Gel však nejspíš nefunguje v roli fyzické bariéry, ale zřejmě jako „chemická“ kamufláž potlačující uvolňování těkavých látek z lidské kůže. Právě tyto látky komáři využívají při navigaci ke svým obětem.
Voignacův tým nanokrystaly celulózy ještě vylepšil indolem [aromatická heterocyklická organická sloučenina — pozn. red.], o němž je známo, že komáry odpuzuje. Takto vylepšený gel s nanokrystaly celulózy byl proti komárům nejúčinnější.
Nechráněná pokožka láká vylučovanými látkami komáry k hostině, nanokrystaly celulózy však zamezí výparu těchto látek do okolí, a „pozvánka tak nebude většině adresátů doručena“ a repelentní složka ochranu ještě navýší © PNAS Nexus