Nanorepair UV zvyšuje kohezi ošetřeného materiálu, a napomáhá tak účinnějšímu restaurování památek i jejich vyšší odolnosti vůči vnějším vlivům.
Jedním z hlavních problémů při obnově historických staveb je ztráta koheze, soudržnosti, původního stavebního materiálu. Při jejich restauraci se proto používají materiály, které zajišťují větší odolnost stavebního materiálu. Hojně se využívá například vápno, které poskytuje vysokou trvanlivost a zároveň je kompatibilní s vápencem, jenž byl ke stavbě historických monumentů často používán.
Javier Becerra ze španělské Pablo de Olavide University v Seville s kolegy vyvinuli a patentovali speciální nanočástice vápna, které obsahují kvantové tečky z oxidu zinku. Tyto nanočástice jsou menší než 10 nm a fungují jako polovodiče. To poskytuje novému materiálu zajímavé vlastnosti, včetně schopnosti fluorescence.
Pokud je tento nový materiál použit při obnově historických památek, tak je díky fluorescenci obsažených kvantových teček možné kontrolovat účinek restauračního zásahu na památce. Stačí použít ultrafialové světlo a s jeho pomocí lze nejen určit, na kterých místech již byl použit takový materiál, ale také to, do jaké pronikl hloubky.
Materiál, který nese označení Nanorepair UV, také pochopitelně zvyšuje kohezi ošetřeného původního materiálu památek. Ošetřené partie jsou pak pevnější a odolnější vůči vnějším vlivům, které jsou vůči historickým památkám často dost nemilosrdné.
Becerra a jeho spolupracovníci již úspěšně otestovali Nanorepair UV na vzorcích stavebního materiálu z historických lomů El Puerto de Santa María a Espera v Cádizu. Ze zdejších kamenů byly vystavěny ikonické historické budovy, jako je například gotická katedrála Panny Marie v Seville a řada dalších.