Mikroplasty jsou dnes už všude. V centrech měst, na vysokohorských ledovcích, v Antarktidě a také uvnitř živých organismů. Ponecháme-li je jejich osudu, tak se pravděpodobně budou rozkládat stovky let. Tento proces mohou urychlit například katalyzátory aktivované slunečním zářením, ale je obtížné dostat tyto materiály k mikroplastům, aby na ně mohly působit.
Tým českých odborníků, které vedl Martin Pumera z VŠCHT v Praze, vyvinul mikroboty s vlastním pohonem, které plavou, mohou se připojit k mikroplastům a pak je zničí. Mikroboty jsou vlastně částice vanadátu bismutu hvězdicovitého tvaru, které jsou rovnoměrně pokryty vrstvou magnetického oxidu železa o tloušťce 4—8 μm.
Mikroboty plavou v prostředí a interagují se všemi kousky mikroplastů, s nimiž se setkají. Experimenty potvrdily, že za působení slunečního záření se mikroboty pevně připojují k povrchu čtyř běžných typů plastů. Badatelé pak testované plasty s připojenými mikroboty vystavili slunečnímu záření po dobu sedmi dní ve zředěném roztoku peroxidu vodíku. Ukázalo se, že plasty ztratily asi 3 % své hmotnosti a jejich povrch se ve všech případech změnil z jemně hladkého na hrbolatý. Nakonec se v roztoku objevily molekuly, které pocházely z plastu.
Na první pohled to příliš neohromí, ale v přírodním prostředí by k takovým změnám plastů došlo až za velmi dlouhou dobu. Nejspíš by to trvalo desítky let. Tvůrci mikrobotů jsou přesvědčeni, že se jejich důmyslný katalyzátor v budoucnu může stát základem systémů, které budou likvidovat mikroplasty v obtížně dosažitelných lokalitách.