JEDNÍM Z HLAVNÍCH FAKTORŮ, KTERÝ V NEJBLIŽŠÍ I VZDÁLENĚJŠÍ BUDOUCNOSTI BUDE URČOVAT KVALITU ŽIVOTA I DALŠÍ VÝVOJ SPOLEČNOSTI, JE DIGITALIZACE. ZASAHUJE NEJEN DO PRŮMYSLU, ALE I DO DALŠÍCH OBLASTÍ. TO BYLO TÉMA NAŠEHO ROZHOVORU S ING. JIŘÍM POTŮČKEM, CSC., ŘEDITELEM TECHNOLOGICKÉHO CENTRA PRO E-HEALTH.
Při pohledu na váš životopis je zřejmé, že jste od studijních let zaujat matematikou, informačními a komunikačními technologiemi. Navštívil jste nedávný berlínský veletrh conhIT a kongres, jež byly zasvěceny právě těmto moderním směrům ve zdravotnictví. Co vás nejvíce zaujalo? 
Na berlínském veletrhu conhIT jsem se zaměřil zejména na aktivity malých spin-off firem, které jsou úzce spjaty s univerzitním prostředím. Velmi mne překvapila tato aktivita, která se proti minulým rokům výrazně zvýšila a vytváří tak potenciál pro budoucí investory. Myslím, že je to i podstatný signál, že péče o zdraví se díky těmto technologiím přesouvá do domácího prostředí, a každý z nás se může aktivně podílet na péči o svůj zdravotní stav. Co se týká České republiky, dosud jsem postrádal zájem státu o propojení drobných podnikatelských aktivit s akademickým prostředím a myslím, že právě tato výstava přispěla k tomu, aby se tyto dva světy propojily. Nejlepším příkladem tohoto funkčního propojení je Izrael, kde je aktivita spin-off firem státem masivně podporována.
Jak byste porovnal stav elektronizace ve světě a u nás?
I když jsme v mnohých výzkumech měli v minulých letech relativně velký náskok ve vlastní implementaci ICT do zdravotnictví, nyní podle mého názoru pokulháváme. Rovněž propojení zdravotnických a sociálních služeb, o němž se tak dlouho diskutuje, není zatím zrealizováno. Věřím proto, že současné Ministerstvo zdravotnictví, případně Ministerstvo práce a sociálních věcí si tyto nedostatky uvědomí a zjednají rychlou nápravu.
V jakých medicínských oborech zažívá digitalizace největší rozmach?
Praktické využití vidím především v nasazení telemedicínských technologií zejména pro péči z domácího prostředí. Dále pak při využití nanotechnologií a v neposlední řadě ve zvyšování kvality a dosažitelnosti personalizované péče díky dostupnosti genetických vyšetření.
Vystudoval jste FEL ČVUT v Praze a krátce poté obhájil na VŠCHT Praha kandidátskou práci „Modelování biologických systémů na hybridním počítači“. V letech 1976–1983 jste působil jako vědecký pracovník Institutu klinické a experimentální medicíny.
Co vás jako technika přivedlo k medicíně? V části mé rodiny je hodně lékařů, což mne asi ovlivnilo. Já jsem byl sice více zaměřen na matematiku, ale nakonec jsem oba směry propojil. Nejvíce mne však ovlivnila několikaletá spolupráce s MUDr. Vladimírem Brodanem, CSc. A musím říci, že to byla spolupráce více než inspirující. Dr. Brodan byl na Pracoviště lékařské elektroniky IKEM převeden z dřívějšího Ústavu pro výzkum výživy lidu víceméně z politických důvodů, nicméně velmi rychle zde jako odborník schopný integrovat své široké znalosti lékaře- -internisty s problematikou matematického modelování získal velmi dobrou pozici.
Čím jste se zabývali?
Naše spolupráce začala někdy v polovině sedmdesátých let minulého století, a to v souvislosti s rozvojem transplantační problematiky v IKEM. Má hlavní aktivita v IKEM tehdy spočívala ve využití simulačních modelů v biologii, medicíně a klinické farmakologii. Zejména při personalizované péči u pacientů po transplantaci ledvin. Nezbytnou a nedílnou součástí péče o nemocné po transplantacích solidních orgánů (ledvin, pankreatu, jater, srdce a plic) je imunosupresivní terapie; ta brání odhojení transplantovaného orgánu v důsledku imunitní reakce, ale bohužel současně také snižuje obranyschopnost organismu proti infekcím. Proto se v historii transplantací současně se zdokonalováním taktiky a techniky vlastních transplantačních výkonů hledala postupně i stále účinnější a bezpečnější imunosupresiva. První „chemická“ imunosupresiva, azathioprin a prednison, sice již v 60. letech minulého století umožnila transplantace zahájit, byla však spojena s celou řadou problémů. Zásadním přelomem se tak stalo až zavedení imunosupresiva cyklosporin A, který byl výsledkem výzkumu švýcarské firmy Sandoz v roce 1970.
Cyklosporin nebyl u nás dostupný...
Ano, byly s ním spojeny dva problémy. Tím prvním bylo embargo, což se později podařilo překonat vývojem původního cyklosporinu českého. Později byl dále zdokonalován, zaregistrován v evropských zemích i v USA a dostal se na jejich trhy. Druhým světovým výrobcem cyklosporinu a prvním generickým producentem tekuté lékové formy se tak tedy stala firma Galena, která je dnes začleněna do společnosti IVAX Pharmaceuticals, s. r. o. Druhým problémem byla skutečnost, že i když cyklosporin neměl nežádoucí účinky na krvetvorbu jako dříve užívaná imunosupresiva, při nesprávném dávkování mohl mít toxické účinky na ledviny a játra. Proto bylo nutné zajistit jeho dávkování tak, aby se dosáhlo žádoucího účinku imunosupresivního, ale přitom nedocházelo k nežádoucím účinkům nefrotoxickým a hepatotoxickým. A právě k tomu mělo sloužit monitorování krevních koncentrací léku a optimalizace farmakoterapie na základě sledování farmakokinetiky cyklosporinu, u něhož jsem se sešel s dr. Brodanem, a které se stalo východiskem celé mé další odborné kariéry.
A práce se podařila?
Ve spolupráci s dr. Brodanem jsme stáli před výzvou vyvinout systém této monitorace. Naše spolupráce byla natolik plodná a úspěšná, že se problém podařilo brzy vyřešit a výsledky byly publikovány a předneseny na 10. IMACS kongresu zaměřeném na simulace a vědecké výpočty v Montrealu v roce 1982.
Rok 1989 přinesl změny a nové možnosti?
Po roce 1989 jsem navázal na společně vyvíjený projekt monitorace koncentrací léků. Založili jsme nejprve společnost Medisoft International, s. r. o., která působila na českém trhu v oblasti soukromých lékařských praxí. Klientelu jejího informačního systému pro lékaře MEDICUS tvořilo cca 4 000 lékařských praxí a soukromých zdravotnických zařízení po dobu patnácti let. V roce 2006 jsme firmu prodali nadnárodnímu holdingu CompuGroup a za získané prostředky zakoupili aktiva nizozemské firmy MEDIWARE b.v. (spin-off firma University v Gröningen), kde prof. D. K. F. Meijer a jeho spolupracovníci – inspirováni naší publikací z 10. IMACS kongresu – vyvíjeli metodiku optimální farmakoterapie, založenou na výzkumných pracích prováděných mimo jiné i námi v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Tak v roce 2006 vznikla česká akciová společnost Mediware, a. s., která je v současnosti spin-off firmou 3. LF UK v Praze a CIIRC ČVUT v Praze.
Hlavním produktem firmy Mediware je tedy systém terapeutického monitorování léků?
Ano, Therapeutic Drug Monitoring, TDM, slouží pro rozhodování lékaře v klinické praxi zejména při určování dávky nejběžněji podávaných farmak pro nemocné s ledvinným a jaterním selháním. Je to jeden z prvních originálních nástrojů pro terapeutické monitorování léků a individuální úpravu jejich dávkování. Vedle monitorování léků (MWPharm ++) je jeho jednodušší verze určena jako součást preskripčního modulu pro praktické lékaře a lékárníky pro optimalizaci dávky pro pacienty, informuje o možných interakcích léků, umožňuje vybírat vhodný lék i s ohledem na jeho cenu, diagnózu a stav pacienta.
Pro zdravotní pojišťovny jsme vyvinuli revizní systém MWPharm, který umožní pojišťovně (plátci) lepší kontrolu na základě statistického zpracování získaných informací o dávkování léčiv. Z původního prototypu se stal produkt, který patří v koncepci systému eHealth do tzv. nástrojů pro personalizovanou medicínu. Vychází ze spolupráce společnosti Mediware zejména s Institutem klinické a experimentální medicíny v Praze, s Department of Pharmacokinetics and Drug Delivery, Gröningen University, a s Department of Clinical Pharmacology, University of Ulm (SRN).
Co je jeho cílem?
Jde o klinický farmakokinetický program sloužící především ke stanovení správného dávkovacího režimu za pomoci modelování časového vývoje koncentrace léku v plazmě, a to na základě farmakokinetických parametrů z široké databáze léčiv. Ta je součástí systému a je vytvořena na základě individuálních fyziologických parametrů zjištěných zejména ze zpětných měření plazmatických koncentrací léku pacienta. Program obsahuje databázi více než 250 léčiv spolu s jejich kinetickými parametry, přičemž data existujících léčiv mohou být upravována a nová léčiva mohou být velmi jednoduše přidávána. Dnes už zdaleka nejde jen o imunosupresiva, ale i antibiotika, cytostatika, antikoagulancia, antikonvulziva, antiepileptika, antiarytmika, antidepresiva, digoxin, teofylin, fenytoin a řadu dalších.
To znamená, že program asistuje lékařům při stanovování vhodného dávkovacího režimu léčiva?
Ano, je schopen simulovat a optimalizovat hodnoty parametrů fitováním křivky do naměřených dat, což umožňuje další zpřesnění dávkovacího režimu. MwPharm přehledně zpracovává farmakokinetická data, nabízí jejich snadnou vizualizaci a generování komplexních a přehledných výstupů do přenosného formátu dokumentů (PDF). Cílem programu je zkvalitnit preskripci, bránit intoxikaci pacientů příliš vysokými dávkami či naopak poddávkování, redukovat počet měření koncentrace léčiv v plazmě, zkrátit dobu hospitalizací a snížit jejich počet.
Může software optimalizovat léčbu?
Program MwPharm jako představitel terapeutického monitorování léků tak slouží k optimalizaci léčby prostřednictvím individualizovaných dávkovacích režimů léků, založených na klinických charakteristikách konkrétního pacienta (věk, pohlaví, tělesná hmotnost, stav a funkce ledvin, lékové interakce), měření koncentrace příslušného léku v krvi a udržování této koncentrace v předem stanoveném rozmezí. Jako nástroj klinického rozhodování umožňuje snadno a rychle stanovit optimální dávky léku, dosáhnout co nejlepšího terapeutického výsledku, zabránit nežádoucím účinkům, zkrátit nezbytně nutnou hospitalizaci a šetřit čas ošetřujícího personálu.
Tento váš program byl vyhlášen jako nejlepší na světě a vlastně vychází z vašich více než pětatřicet let starých debat s dr. Brodanem.
Jistě i jeho by potěšilo, že v přehledu publikovaném v prestižním časopise Clinical Pharmacokinetics nakladatelství Adis získal MwPharm v globálním hodnocení všech výše uvedených parametrů nejvíce bodů. Předpokládáme další zdokonalování programu směrem k ještě větší preciznosti, rychlosti a jednoduchosti použití, flexibilnosti a mobilitě, s možností užívání přímo u lůžka nemocného. Navíc se do analýz kromě farmakokinetických údajů začínají zadávat i data z vyšetření genotypu pacienta.
Externě přednášíte na vysoké škole. Jaký zájem mají mladí lidé o techniku ve zdravotnictví?
Mladá generace ano, což můžeme pozorovat i na stoupajícím zájmu o studium na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze. Pro doktorandy přednáším externě „Základy personalizované farmakoterapie“. Ovšem předpokládám, že co nejdříve se tento obor musí stát součástí denního studia na lékařských fakultách. V důsledku obrovského rozmachu digitalizace se lékař v příštích letech bude muset dobře orientovat v hraničních oborech, jež propojují biologii a medicínu s matematickými modely. Taková je budoucnost.