V listopadu 2022 společnost OpenAI zpřístupnila nástroj ChatGPT, čímž se takzvaná umělá inteligence (AI) stala masovou záležitostí.
Pro odborníky nebylo představení „chatbota“ před dvěma lety v ničem příliš nové. ChatGPT je v podstatě jen nástavbou generativního jazykového modelu GPT-3, který byl v té době už více než dva roky starý. Důležité však bylo, že nové rozhraní umožnilo jeho jednoduché využívání i lidem, pro které byla práce se staršími modely příliš technicky náročná či jednoduše nepochopitelná. Laťka, kterou bylo nutné překonat, aby člověk mohl začít využívat nové generace jazykových modelů, se tedy výrazně snížila.
OpenAI také uvedením ChatGPT napřímo rozpoutala zběsilý závod o další generace „umělé inteligence“. Vývojáři hlavních společností dnes přímo soupeří o to, kdo svůj model naučí novým „kouskům“, dokáže ho „vyškálovat“ do většího měřítka a přiblížit další metě, o které bude ještě řeč: totiž přiblížit takzvanou umělou inteligenci té skutečné, lidské.
Ani po dvou letech zatím ovšem nelze říci, že by zatím tzv. generativní inteligence zásadně změnila náš každodenní život. Zdá se, že technologie se dnes nachází nejspíše kdesi v „příkopu deziluze“, pokud bychom se měli držet známé křivky tzv. Hype Cycle. Jinak řečeno, lidé i společnosti za sebou mají první okouzlení a přehnaná očekávání a nyní se pomalu hledají skutečně zajímavá a přínosná využití.
Využití se přitom nabízí celá řada. Nástroje jako ChatGPT výrazně zjednodušují programování, pomáhají s rutinními úkoly v práci, urychlují vědecké objevy, kontrolují kvalitu, v prvních aplikacích pomáhají zdravotníkům.
Zásah zatím rovnoměrný
Technologie ovlivnila některé obory či role: například studenty středních a vysokých škol, lidi pracující v zákaznické podpoře nebo vývojáře softwaru, mnohde i výrobu (strojové učení), případně ty, kteří se snaží zviditelnit na sociálních sítích. Pro většinu z nás je to zatím spíš zajímavost, něco na hraní nebo na pokusy.
Dělicí čáry mohou vést přímo napříč obory, jak ukazuje příklad školství. Prakticky od spuštění Chat- GPT se objevily obavy z masového podvádění a některé školy se místo přijetí a začlenění této technologie rozhodly ji rovnou zakázat (jiné naštěstí naopak). Vyvíjejí se i různé nástroje, které mají odhalovat, když někdo používá ChatGPT při psaní školních prací, ale ty zatím moc nefungují. Dokonce často označují originální práce jako umělou inteligencí vytvořené, což vede k nedůvěře mezi učiteli a studenty. Na druhou stranu některé startupy v oblasti edtech se rychle chytily příležitosti a vytvořily různé nástroje s využitím generativní AI, ale výsledky jsou zatím poměrně rozpačité.
Ilustrativní ovšem je, že technologii využívá především „jedna strana“: studenti tyto technologie používají pravidelně, zatímco učitelé skoro vůbec. V průzkumech v různých zemích od USA po Česko se ukazuje, že samotnou výuku používání AI doposud téměř nezměnilo.
Opatrný je také nástup ve zdravotnictví, které se od začátku nabízelo jako vhodný případ využití. Důvodem pomalé adopce je přirozená opatrnost a nedůvěra vůči novým technologiím. OpenAI například varuje, že ChatGPT by neměl být používán jako nástroj pro diagnózu zdravotních problémů, ale spousta lidí ho tak už používá — a někdy se ukazuje, že je lepší než konzultace s lidskými lékaři nebo vyhledávání na internetu. Nedávná studie dokonce ukázala, že ChatGPT Plus předčil lékaře při diagnóze a byl úspěšnější i ve srovnání s lékaři, kteří ChatGPT používali jen jako pomůcku.
ChatGPT a podobné chatovací nástroje začínají také měnit mezilidské vztahy. Někteří rodiče je používají k výchově dětí — například k vytvoření seznamu úkolů podle věku, plánování narozeninových oslav, nebo dokonce k tomu, aby jim pomohli připravit se na citlivé rozhovory, jako jsou „rozmluvy o sexu“.
A když mluvíme o vztazích, startup s názvem Rizz využívá generativní AI k pomoci při randění — pomáhá uživatelům formulovat odpovědi na potenciální partnery, což zní trochu jako moderní verze Cyrana z Bergeracu. Některé aplikace dokonce poskytují virtuální AI společníky, kteří mohou nahradit nejen přátele, ale i partnery — a to se týká především mladých lidí, což může být problematické, protože to vytváří nerealistická očekávání a závislost na technologiích.
Co bude dál? Ať už se generativní AI stane trvalou součástí trhu, nebo se její vlna brzy vyčerpá, změny, které ChatGPT začalo přinášet — v technologii samotné, ve všech pracovních oblastech a v celé společnosti — budou pravděpodobně dál zrychlovat. A výhledy na další roky jsou navíc potenciálně bouřlivé.
Budoucnost
Společnosti zabývající se umělou inteligencí totiž chtějí radikálně změnit náš svět. Pracují nejen na zlepšování současných nástrojů, ale také vývoji strojů, které by mohly překonat lidskou inteligenci a rozpoutat dramatickou ekonomickou transformaci, která se dotkne nás všech. A my bychom je měli začít brát vážně.
Obecná umělá inteligence je stroj, který by byl schopen provádět všechny úkoly, které dnes zvládnou pouze lidé. Vědci už dlouho snili o strojích, které by se učily a pracovaly na stejné úrovni jako my, ale většina lidí to vnímala jako věc daleké budoucnosti nebo jenom science fiction. Ale podle názorů některých odborníků pracujících přímo v této oblasti už AGI (artificial general intelligence) není tak vzdálená — je to něco, co může brzy reálně vzniknout a co si zaslouží naši pozornost.
Letos na podzim proběhlo například v tomto ohledu zajímavé jednání v americkém Senátu, kde vystoupili tzv. whistlebloweři ze společností v oboru AI, kteří stávající vývoj považují za rizikový. (I když americký Senát se může zdát Čechům vzdálený, většina velkých firem v oboru je z USA, a tak američtí zákonodárci mají přístup k zajímavějším zdrojům než třeba čeští či obecně evropští.)
Jedna z vystupujících, Helen Tonerová, která dříve pracovala pro OpenAI, svědčila o tom, jak velký rozdíl existuje mezi tím, jak AGI vnímají lidé uvnitř AI společností, a tím, jak to vnímá veřejnost. Firmy jako OpenAI, Google a Anthropic se podle ní velmi vážně zabývají vývojem AGI a právě to berou jako skutečný cíl své práce.
Další svědek, William Saunders, bývalý výzkumník v OpenAI, který odešel, protože ztratil důvěru v zodpovědný přístup této firmy, potvrdil, že společnosti aktivně pracují na vývoji AGI. Na projekt se vynakládají podle něj miliardy dolarů. Jinými slovy, tyto firmy vidí AGI jako svou hlavní metu, a to i přesto, že veřejnost nebo politici tomu mnohdy ani nevěnují pozornost.
Není třeba spoléhat jen na whistleblowery. Sam Altman, generální ředitel společnosti OpenAI, která je tvůrcem ChatGPT, pro web Vox.com nedávno řekl, že se snaží vyvinout „magickou inteligenci v oblacích“, což je termín, který se zjevně odvolává k obecné představě božství. Oficiální termín společnosti OpenAI je umělá obecná inteligence neboli AGI. Sám Altman pro novináře v poslední době řekl například, že AGI nejen „rozbije kapitalismus“, ale že je také „pravděpodobně největší hrozbou pro další existenci lidstva“. A že jeho společnost by ji mohla vytvořit už v roce 2025.
Zásadní na tom je, že pro všechny tři přední laboratoře, OpenAI, Anthropic a Google DeepMind, se AGI zdá být důležitým cílem. To je velký rozdíl oproti tomu, jak se o těchto technologiích mluvilo ještě před několika lety — dříve se spíše všichni tvářili, že AGI je jen vedlejší produkt snahy zlepšit technologie, které máme. Na AGI se zaměřují dokonce i nové společnosti jako Muskova xAI nebo Safe Superintelligence.
Z hlediska dalšího vývoje oboru může (a nemusí) být důležité, že američtí politici — obecně mnohem shovívavější k technologickým firmám než například evropští — možná začínají brát tuto představu vážně. Objevily se například názory, že legislativa by se měla poučit z chyb, které udělala v případě regulace — či spíše „neregulace“ — sociálních sítí. Američtí politici na obou stranách spektra se do jisté míry cítit vývojem v této oblasti „podvedeni“.
To, co se teď odehrává ve Washingtonu, reflektuje i změnu ve veřejném mínění. Výzkum z července 2023 ukazuje, že většina Američanů si myslí, že obecná umělá inteligence vznikne někdy během příštích pěti let. A co je důležité, lidé chtějí, aby vývoj AI probíhal pomalu a promyšleně — protože rizika jsou opravdu obrovská, i když posoudit věrohodnost některých scénářů je obtížné.
Je například skutečně těžké odhadnout, zda by AGI mohla vést k vytvoření nových biologických zbraní, jak zaznělo i na senátním slyšení. A pochopitelně se objevila obava, že v nejhorším případě by AGI mohla vést k zániku lidstva.
Nabízí se tu přirozená otázka: chtěl vlastně někdo obecnou umělou inteligenci? Jakým právem může několik ředitelů technologických společností rozhodovat o tom, že se celý náš svět má obrátit vzhůru nohama?
Je zjevně nedemokratické, že soukromé společnosti vytvářejí technologie, které mají za cíl zcela změnit svět, aniž by se snažily získat souhlas veřejnosti. Dokonce i vedoucí představitelé velkých společností vyjadřují znepokojení nad tím, jak nedemokratický tento postup je.
Jack Clark, spoluzakladatel společnosti Anthropic zabývající se umělou inteligencí, loni pro Vox řekl, že je „opravdu zvláštní, že se nejedná o vládní projekt“. Napsal také, že existuje několik klíčových věcí, ze kterých je „zmatený a znepokojený“, včetně otázky: „Jak moc se musí vývojáři umělé inteligence ptát ostatních na souhlas, než nevratně změní společnost?“
Podle Clarka technologové měli vždycky něco jako sklony prosazovat co nejmenší míru regulace. Přístup asi nejlépe ztělesňuje éra „sociálních médií“ a Uberu a dalších v minulé dekádě: jde o rozsáhlé systémy, které mění celou řadu aspektů společenského života, a přitom se do praxe agresivně nasazovaly bez ohledu na to, jaký budou mít efekt. Jde o dokonalý příklad obecné filozofie v Silicon Valley: „Move fast and break things.“ Mělo by totéž platit i pro umělou inteligenci?
Dopady zavedení AGI by přitom mohly být dalekosáhlejší. Dostatečně levná obecná umělá inteligence by rozhodně způsobila masivní změny na trhu práce a mohla by v podstatě narušit chod celé ekonomiky. V nejhorším případě by AGI mohla být nezvladatelná.
Problém může zmizet sám od sebe ve chvíli, kdy se ukáže, že současné přístupy k vytvoření obecné umělé inteligence jednoduše nestačí. Ale velké technologické firmy jsou ochotné vsadit miliardy na to, že problém půjde vyřešit. Co jsme ochotni vsadit my ostatní?