V České republice loni nevznikla žádná větrná elektrárna, malá vodní elektrárna byla spuštěna jedna. Nevznikají ani biomasové či geotermální zdroje. Jistý zájem je o fotovoltaické zdroje, kde trh táhnou střešní instalace. Slabší zájem také hlásí firmy instalující tepelná čerpadla. Na základě předběžných údajů svých členů to uvedla Komora obnovitelných zdrojů energie (Komora OZE).
Celkový výkon větrných elektráren v Česku podle Komory OZE na konci loňského roku zůstal na 340 MW. Z dat za rok 2019 vyplývá, že větrné elektrárny zajistily méně než 1 % spotřebované elektřiny. A podobné číslo lze očekávat i za rok 2020. Průměr celé EU u větrné elektřiny se přitom pohybuje nad 10 %.
Komora OZE dále uvedla, že z dostupných informací vyplývá, že loni byla v Česku uvedena do provozu jedna malá vodní elektrárna, a to na horním toku Vltavy. Elektrárna s výkonem 240 kW je vybavena technologií od českého výrobce, firmy Hydrohrom. Potenciál malých vodních elektráren by mohl do roku 2050 narůst o 47 MW, ukazuje opatrný, střední scénář rozvoje připravený komorou. „Pokud by Česko postupovalo stejným tempem v jeho rozvoji jako loni, vypočtený potenciál se podaří naplnit ne v roce 2050, ale o 160 let později,“ uvedl předseda Cechu provozovatelů malých vodních elektráren Vladimír Zachoval.
Fotovoltaických elektráren pak loni podle komory přibylo přibližně 50 MW, což představuje dvojnásobek přírůstku z roku 2019. Více než polovinu nového výkonu, přes 29 MW, představují malé zdroje do 10 kW. Tahounem české fotovoltaiky se podle jejího šéfa Jana Krčmáře loni staly komerční instalace na střechách podniků a továren. Podle statistiky Solární asociace (prezentované o několik dní dříve) u nás loni vzniklo celkem 1 373 komerčních instalací na střechách podniků a továren s celkovým výkonem 28,8 MWp, malých elektráren na rodinných domech bylo skoro čtyřikrát víc — byť jejich souhrnná kapacita dosáhla jen 22,6 MW.
Proti takzvanému solárnímu boomu je nárůst stále malý, větší pozemní solární elektrárna opět nebyla postavena ani jedna. Celková solární kapacita u nás už léta stagnuje a od konce solárního boomu v roce 2010 se drží jen lehce nad 2,1 GW, což odpovídá zhruba výkonu temelínské jaderné elektrárny. Na rozdíl od fotovoltaických elektráren hlásí slabší zájem firmy instalující tepelná čerpadla, uvedla dále Komora OZE. Předloni jich bylo na český trh dodáno zhruba 23 tisíc, za rok 2020 se očekává nárůst kolem 0–10 %, ukazují dílčí výsledky prodejů a statistiky rozpracovaných a ukončených zakázek.
Podle zástupců Asociace pro využití tepelných čerpadel se na výsledku roku 2020 projevují tři nejdůležitější faktory. Za prvé omezená dostupnost kotlíkových dotací, které byly v některých krajích vyčerpané. Dále pak nižší a redukované dotace pro domácnosti na tepelná čerpadla z Nové zelené úsporám, které jsou alternativou v případě nedostupnosti kotlíkových dotací. A svou roli samozřejmě sehrála i koronavirová pandemie, která obecně snížila ochotu domácností investovat.
CO BUDE DÁL?
Trend velmi pomalého růstu OZE nemusí úplně vydržet. Může se změnit v příštích letech s nárůstem podpory z tzv. Fondu obnovy, který schválily členské státy EU. Například podle scénáře, s nímž pracuje uhelná komise, by u nás měla do roku 2033 stoupnout solární kapacita na 4,8 GW, do roku 2038, kdy má země skončit s těžbou a spalováním uhlí, až na 5,9 GW.
Při tempu kolem 50 MW instalovaného výkonu ročně bychom ovšem celkového výkonu 5 GW dosáhli zhruba někdy kolem roku 2080. České proklamace a skutečnost se od sebe i v tomto bodě evidentně stále zásadně rozcházejí — podobně jako třeba v případě napříč stranami deklarované podpory rozvoje jaderné energetiky. Budoucnost nejen obnovitelných zdrojů, ale obecně energetiky u nás je tedy mírně řečeno zahalena v mlze nejistoty.