Administrativa amerického prezidenta Bidena chce výrazně urychlit snahy o stavbu nových jaderných elektráren. V rámci tohoto cíle spouští nově národní pracovní skupiny pro řízení a realizaci projektů v jaderné energetice. Jejím cílem je propojení veřejného a soukromého sektoru, tak aby se zrychlila stavba elektráren a Spojené státy se vrátily na pozici lídra v tomto odvětví.
Současně se summitem o zavádění jaderné energetiky na domácím trhu, který hostil Bílý dům ve středu 29. května, byla vytvořena americká Národní pracovní skupina pro řízení a realizaci projektů v jaderné energetice (Nuclear Power Project Management and Delivery working group). Tisková zpráva z Bílého domu po události informovala: „Dohromady tyto akce představují největší trvalý tlak na urychlení civilního jaderného nasazení ve Spojených státech za téměř pět desetiletí.“
Politické špičky USA se k obnovení svých jaderných ambicí hlásí delší dobu, v posledních několika letech ovšem snahy nabývají na obrátkách. Roli hrála pochopitelně i ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022. Jejím důsledkem byla americká snaha o vytvoření vlastního dodavatelského řetězce pro jaderné palivo, který by zemi měl zbavit závislosti na ruském uranu.
Stagnující trh
Odvětví jaderné energetiky v USA představuje 18 % celkové vyrobené elektrické energie a stovky tisíc zaměstnanců. Dlouhodobě se ve Spojených státech daří prodlužovat životnost dnešních jaderných elektráren.
Méně příznivá je situace s nasazováním elektráren nových. V loňském a v letošním roce byly dokončeny celkem dva bloky jaderné elektrárny Vogtle v Georgii, jde ovšem o první nové bloky spuštěné na území Spojených států po zhruba 30 letech.
Zmíněná pracovní skupina má pomoci odvětví „nastartovat“. Měla by spojovat přední odborníky jaderného odvětví, včetně ministerstva energetiky a dalších vládních úřadů, společně s vývojáři, investory, akademiky anebo nevládními organizacemi. Klíčem k úspěchu by mělo být jedinečné a široké spektrum záběru jednotlivých subjektů, kdy každý přispěje k rozvoji svým individuálním pohledem na řešenou problematiku. Výsledkem by mělo být efektivní a spolehlivé řešení, které se promítne i do úspor v nákladech.
Kromě komerčních plánů byla veřejnost informována také o zamýšleném využití malých modulárních reaktorů ve vojenském sektoru. Ty by měly spolu s mikroreaktory zajistit odolný zdroj energie pro kritickou infrastrukturu, která je ohrožena případnými fyzickými nebo kybernetickými útoky. Bílý dům dále uvedl, že brzy spustí program rozmístění pokročilých reaktorů pro napájení vojenských objektů.
Vysoká podpora rovněž u nás
Podmínky pro „jadernou renesanci“ (tentokrát snad i reálnou, nejen slibovanou jako na začátku 21. století) jsou už v mnoha ohledech příznivé i jinde ve světě. Veřejná podpora je poměrně vysoká, obavy obecně spíše nízké. Bez výrazné politické podpory a odhodlání je ovšem zjevně cesta vpřed obtížná.
Můžeme to dobře vidět i na českém příkladu. V tuzemské politice je podpora jaderné energetiky celkem jednoznačná, reálná podpora ovšem omezená. A to i přesto, že mezi českou veřejností je obliba jádra (a obecně bezemisních zdrojů) v současné době dalo by se říci v podstatě jednoznačná.
Podle průzkumu z letošního května preferuje rozvoj jaderné energetiky 70 % Čechů. Ještě o něco vyšší podporu, konkrétně 76 %, má rozvoj obnovitelných zdrojů energie, které mají alespoň v principu menší počet odpůrců. Vyplývá to z průzkumu agentury IBRS.
Podpora rozvoje jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů ve společnosti začala podle agentury výrazně růst v důsledku energetické krize a války na Ukrajině od podzimu 2022.
„Stejně jako v minulých letech je hlavním důvodem podpory rozvoje jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů obava ze ztráty energetické soběstačnosti. Veřejnost oba tyto energetické zdroje chápe jako vzájemně se doplňující a vyjadřuje čím dál častěji podporu oběma,“ uvedl jednatel agentury IBRS Miloš Rybáček.
Obavy ze ztráty energetické soběstačnosti podle průzkumu, kterého se zúčastnilo přes 500 respondentů, sice v poslední době mírně klesají, stále je však přiživuje válka na Ukrajině. Jako hlavní příčinu obav ji uvedlo přes 65 % dotázaných. V případě ztráty soběstačnosti se většina, zhruba 59 %, lidí obává prudkého růstu cen. Podpora uhelných zdrojů, které stále tvoří významnou část tuzemského energetického mixu, je podle agentury navzdory těmto obavám na 3 %.
Růst podpory jaderné energetiky je patrný po celé Evropě, podle agentury IBRS to ukazují výsledky průzkumů zahraničních institucí z posledních týdnů například ve Švédsku, Belgii nebo Estonsku, kde nadpoloviční většina oslovených lidí podporuje výstavbu nových zdrojů nebo prodloužení stávajících jaderných bloků. Důvody jsou stejné jako v Česku, tedy zejména snaha o posílení energetické bezpečnosti a zajištění levnější energie.
Cena
V současné situaci tak je jednoznačně hlavním problémem jaderné energetiky cena. Příčin je celá řada, od nedostatku personálu, třeba už mezi řemeslníky, kteří by na jaderných stavbách mohli pracovat, přes minimum zkušeností na straně dodavatelů i odběratelů (a to i v řízení projektu a rizik s ním spojených), složitého regulatorního prostředí či specifik financování a také realizace podobného dlouhodobého a v mnoha případech v podstatě unikátního projektu.
V současné době tak v USA i v Evropě velmi jednoduše řečeno levně jaderné elektrárny stavět neumíme. Ilustruje to debata k českému jádru, kde se finanční otázce snaží odpovědná místa vyhýbat a často ve snaze o vylepšení optiky opakují zavádějící argumenty.
Opakovaně se například v českém prostředí operuje s cenou 140 až 160 miliard Kč za nový reaktor v Dukovanech. Ovšem to je odhad tzv. „overnight costs“, tedy nákladů samotné stavby, pokud by se hypoteticky stihla za jedinou noc. Odhad, jímž politici i další opakovaně operují, tak vůbec nezohledňuje finanční náklady ani průtahy způsobené měnícími se podmínkami během výstavby — a i tak mohou být dosti nízké. Mimo jiné díky tomu, že má stát v areálu fungující jaderné výrobny.
Drahotu jaderné energetiky ilustruje například nedávná zpráva ze Slovinska, které také připravuje stavbu nového bloku v elektrárně Krško. Letos by o výstavbě nového bloku mělo proběhnout referendum, vláda počítá s finálním rozhodnutím do roku 2028, aby mohl nový blok zahájit provoz okolo roku 2035.
Slovinská energetická společnost GEN energija zveřejnila první výstupy pracovní skupiny, která pracuje na přípravě nového jaderného bloku. Ekonomické úvahy počítají s jednotkovou cenou 9 300 eur/kW (zhruba 230 tisíc Kč/kW) s tím, že zatím je experti nemají podloženy žádnou konkrétní nabídkou.
Slovinsko by tak podle prvních odhadů mohl nový blok s instalovaným výkonem 1 000 MW stát 9,3 miliardy eur (cca 230 miliard Kč). Při maximální uvažované variantě 1 650 MW by to pak bylo až 15,4 miliardy eur (až 380 miliard Kč). Částka přitom nezahrnuje náklady na financování a stejně jako výše kritizovaný český údaj představuje náklady v současných cenách při výstavbě „přes noc“.
Čistá cena za vyrobenou MWh podle ekonomického modelu vychází na 44,5 eur. Při započtení nákladů na financování se pak podle očekávaných úroků a inflace může pohybovat zhruba mezi 66—99 eury za MWh, uvádějí slovinské zdroje.
To zhruba odpovídá i reálnějším odhadům z Česka. Podle prezentace, kterou společnost ČEZ v únoru letošního roku představila novinářům, mohou finanční náklady výslednou cenu elektřiny z nového bloku v Dukovanech zvýšit až o 90 eur na vyrobenou megawatthodinu elektřiny. Jen cena peněz tak může vyhnat výslednou cenu reaktoru o desítky miliard korun.
Pokud mají evropské projekty i americké plány na mohutný rozvoj jaderné energetiky uspět, bude se muset najít řešení tohoto nejpalčivějšího a nejobtížnějšího problému nebo spíše sady problémů, které navíc z velké části nemají technologické řešení. Je zcela nepochybné, že jaderná energetika se v současné situaci staví jeví jako stále lákavější a vhodnější varianta pro svět, který si cení její stability, praktické bezpečnosti i spolehlivosti. Ale to samo o sobě k jejímu úspěchu nestačí. Jaderná energetika tak nedokáže i přes všechny své výhody na nárůst poptávky ve světovém měřítku reagovat. Různé scénáře vývoje energetiky do roku 2050 počítají s tím, že podíl jádra na výrobě elektřiny by se mohl v polovině tohoto století pohybovat mezi 7—9 %, a to i přesto, že reaktorů má přibývat. Spotřeba elektřiny podle odhadů dál poroste výraznějším tempem než nové elektrárny. Spojené státy to mohou změnit. Ovšem jednoduché to nebude a jedna iniciativa určitě nepostačí.