Izrael dosáhl dohody o dodávkách zemního plynu do Egypta. Egyptská společnost Dolphinus Holdings v rámci dohody koupí během deseti let zhruba 64 mld. m3 izraelského plynu v hodnotě kolem 15 mld. dolarů. Izrael doufá, že dohoda přispěje k posílení diplomatických vztahů, ale mohlo by jít i o první stránku nové kapitoly těžby fosilních paliv a také politiky Středního východu.
Ale abychom nepředbíhali, zatím není jasné, kdy dodávky začnou a kudy se plyn do Egypta dostane. Jednou z možností je použít starý plynovod na Sinajském poloostrově, kterým dříve Egypt dodával plyn do Izraele, ale jehož provoz sabotovaly arabské teroristické skupiny. Obě strany se pak trpce přely o to, zda kvůli přerušení dodávek jedna druhé musí uhradit nějaké náklady, až nakonec v roce 2015 mezinárodní arbitři rozhodli, že egyptské energetické společnosti musejí svým izraelským partnerům zaplatit 1,7 mld. dolarů kvůli přerušení dodávek.
„Je to poprvé od podepsání mírových dohod, kdy se mezi oběma zeměmi podepsala taková obchodní smlouva. Posílí pozici Izraele jako energetického hráče v regionu,“ říká izraelský ministr energetiky Yuval Steinitz. Delek očekává, že izraelský plyn bude sloužit především pro potřeby Egypta, který je ve výrobě elektřiny závislý na plynu – vyrábí z něj 70 % elektřiny.
Ale dlouhodobé plány země jsou ambicióznější. „Egypt je na cestě k dosažení nezávislosti na importu plynu do konce letošního roku. Od roku 2019 bychom měli mít plynu přebytek. Naše strategie je stát se regionálním centrem pro obchod s ním,“ uvádí egyptské ministerstvo ropného průmyslu. Egypťané se snaží, aby do země vedly plynovody jak z Izraele, tak z Kypru, kde se nacházejí nedávno objevená významná podmořská ložiska. Navíc má země k dispozici dnes volné kapacity na zpracování a zkapalňování zemního plynu, takže je v poměrně dobrém postavení na to, aby těžba pomohla vylepšit její ekonomickou situaci.
Šance Egypta zvyšuje také skutečnost, že má samotný velké zásoby. Především obří plynové ložisko nazvané naleziště Zohr, na kterém rozbíhá těžbu v režii konsorcia italské společnosti Eni, egyptské státní firmy EGPC, britské BP a ruské Rosněfť. Během loňského prosince na něm těžba dosáhla úrovně 10 mil. m3 za den. V červnu by se z vrtů mělo čerpat 28 mil. m3 za den a do konce roku 2019 by to mělo být 76 mil. m3. Při takové těžbě by Egypt získal za rok 27 mil. m3 plynu.
Dohodě mezi Egyptem a Izraelem nahrála do karet shoda politických okolností. Podle původního plánu měl Izrael svůj plyn posílat do Evropy přes Turecko, ale kvůli sporům mezi oběma státy z tohoto plánu sešlo. O nic blíže realizaci nejsou ani úvahy o dopravě plynu od břehů Kypru do Evropy podmořským plynovodem do Řecka.
DLOUHÝ ROZBĚH
Plyn v izraelských vodách byl objeven před téměř desetiletím, ale těžba se nerozbíhala zdaleka hladce. Svou roli v tom hrála izraelská vláda, která ve snaze zajistit si co největší podíl z výnosu těžby začala měnit daňovou a vývozní politiku a celou řadu investorů tím odradila. Svou roli sehrál i obecný útlum v průmyslu fosilních paliv po ekonomické krizi v r. 2008, stejně jako následný pokles cen fosilních paliv.
Na určitou dobu rozvoj plynového ložiska zastavil také Nejvyšší soud Izraele, který zablokoval dohodu mezi vládou a energetickými společnostmi o rozvoji největšího izraelského plynového pole Leviathan. Podle kritiků konsorcium kontrolující Leviathan americké firmy Noble Energy a domácí skupiny Delek Group vytvořilo monopol. Vláda však po několika měsících přišla s novým zněním smlouvy, která podmínky napravila podle požadavků soudu.
Země má v současné době zásoby plynu na dlouhá desetiletí domácí spotřeby. Zásoby na poli Tamar objeveném v roce 2009 se odhadují na 241 mld. m3. Leviathan, který byl nalezen o rok později, má odhadované zásoby 535 mld. m3. Jedná se o jedno z největších nalezišť plynu poslední dekády.