PANDEMIE VIRU SAR S-COV-2 ZASÁHLA TĚŽBU ROPY TVRDĚ, ALE KRÁTCE. ZATÍM SE ZDÁ, ŽE POKUD NEDOJDE K PŘÍLIŠ HLUBOKÉMU PROPADU SVĚTOVÉ EKONOMIKY, PANDEMIE NEZMĚNÍ DLOUHODOBÉ ROZLOŽENÍ SIL NA TRHU.
Vše nasvědčuje tomu, že ve hře o těžbu ropy se trvale udrží američtí těžaři, kteří v posledních letech byli hlavními tahouny změny. Ceny suroviny se totiž dostávají na úroveň, při které se jim vyplatí i nákladnější těžba z břidličných vrstev. Přitom letošní rok byl bohatý na události, které mohly rozložení sil zásadně měnit.
CESTA DOLŮ
Dnešní ceny jsou výsledkem trendu, který se jasně začal projevovat v druhé polovině druhé dekády 21. století. Mezi létem 2014 a začátkem roku 2016 cena klesla zhruba o dvě třetiny i bez hospodářské nebo velké politické krize. Hlavní změna byla ovšem na straně poptávky. Celosvětová těžba se přehoupla přes 100 milionů barelů denně a mířila výše.
Podílelo se na tom více faktorů, tím hlavním však byla těžba v USA. Spojené státy zvýšily těžbu kapalných paliv za poslední dekádu zhruba dvaapůlkrát. V roce 2017 přestaly být největším dovozcem ropy (vystřídala je Čína) a rok nato se po zhruba 70 letech vrátily na pozici největšího světového producenta ropy. Také v roce 2019 těžba stále rostla a meziroční nárůst těžby činil podle americké agentury Energy Information Administration (EIA) 11 %. V průměru se tak podle EIA loni těžilo v USA více než 12 milionů barelů ropy denně. Ke konci roku pak USA začaly překonávat absolutní historické rekordy v těžbě kolem hodnoty 12,8 milionu barelů za den. A v prvních měsících roku 2020 se přehouply i přes hranici 13 milionů barelů za den.
Hlavním tahounem růstu byla těžba z břidlic, která představuje zatím do značné míry americkou specialitu. V žádném jiném regionu než v Severní Americe se zatím ve větším měřítku neprosadila. Důvody jsou různé, od poměrně příznivé geologie a rozsáhlých znalostí o ní až po daňové podmínky pro ropné společnosti v USA či legislativní rámec (surovina pod zemí v USA na rozdíl od Evropy není majetkem státu, ale vlastníka pozemku, se kterým se těžaři mohou obvykle dohodnout snáz). To spolu s výrazným zlevněním pro tuto těžbu nutných horizontálních vrtů vedlo k tomu, že břidlicová ropa představuje více než polovinu celkové produkce USA.
UTÁHNĚME SI VŠICHNI OPASKY
Rok 2020 tak začal ve znamení snahy o omezení produkce. Těžařské země debatovaly o všemožných způsobech, jak těžbu omezit a cenu tím vytlačit vzhůru. OPEC se v roce 2018 dohodl na snížení těžby o 1,2 milionu barelů denně a v prosinci 2019 činilo dobrovolné omezení dokonce 1,7 milionu barelů. Saúdská Arábie pak těžbu nad rámec dohody omezila o dalších 400 tisíc barelů. Celkové omezení těžby tak činilo už zhruba 2,1 milionu barelů denně.
Země OPEC se pak na začátku března 2020 dohodly na dalším prohloubení omezení těžby o zhruba 1,5 milionu barelů denně. U uzavření dohody nebylo Rusko, kterému byl návrh předložen následně v rámci jednání OPEC+.
Pak přišlo první velké překvapení letošního roku. Moskva opatření odmítla, navíc se širší skupina producentských zemí nedohodla ani na prodloužení škrtů z minulého roku. Hlavním důvodem byly podle všeho obavy Ruska ze ztráty podílu na trhu. Protože je Rusko největším producentem z této skupiny, opatření by se ho dotklo nejvíce.
Saúdská Arábie, která do té doby dobrovolně omezovala těžbu nad rámec dohodnutých opatření, navíc přilila oleje do ohně oznámením, že svou těžbu bude postupně navyšovat o několik milionů barelů denně. Na světě byla neočekávaná ropná válka.
Spolu s rozbíhající se, ale v té době stále ještě spíše „čínskou“ epidemií koronaviru SARS-CoV-2 to vedlo k rychlému propadu cen. Na začátku roku stál barel ropy Brent kolem 70 dolarů, v druhé polovině března ceny klesly na zhruba 25 dolarů za barel. Analytici se nemohli dohodnout, kdo vlastně udělal větší chybu, zda Saúdové, či Rusové, ale to je dnes akademická debata.
VIRUS VEDE
Během března začalo být opravdu všem jasné, že šíření viru SARS-CoV-2 napříč světem nelze jen tak zastavit. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) uvedla, že v dubnu kvůli dopadům pandemie klesla poptávka po ropě zhruba o 29 milionů barelů denně a dostala se tak na nejnižší úroveň za 25 let. Pokles byl postupný. V prvních třech měsících roku 2020 klesla světová poptávka po ropě v průměru asi o 5 %. Průměr celého druhého čtvrtletí bude cca o 23 milionů barelů nižší než průměr roku 2019, odhaduje IEA.
20. dubna došlo na trhu s ropou k historickému úkazu, kdy se „ceny ropy“ přehouply do záporných hodnot. Zcela ojedinělá událost to byla i přesto, že nešlo o ceny přímo za fyzické dodávky ropy, ale za „futures“ kontrakty na odběr zmíněné ropy v průběhu května. Zřejmě proto, že neexistovaly prakticky žádné volné skladové kapacity, začali obchodníci panikařit, že zboží budou skutečně muset fyzicky odebrat, a významná část z nich se kontraktů tedy začala zbavovat. Ceny budoucích kontraktů se tak dostaly až na –40 dolarů za barel.
Cenová válka tím skončila. Nejprve země sdružené v organizaci OPEC odsouhlasily pokles těžby o 10 milionů barelů denně, tedy v podstatě 10 % světové denní spotřeby a celých 23 % z celkové produkce zemí, které dohodu uzavřely. Následovala i dohoda s Ruskem a dalšími producenty. Významnou roli v jejím uzavření sehrály podle informací z kuloárů především Spojené státy, které se evidentně snažily chránit svůj těžařský průmysl před hrozbou extrémně nízkých cen.
Celkem se tak těžba ropy snížila asi o 14 % z hodnot na začátku letošního roku. V krátkodobém měřítku to zdaleka nestačilo (k poklesu cen kontraktů došlo zhruba týden po uzavření dohody), v delším by mohlo. Odhady IEA mluví o tom, že v celoročním měřítku by pokles poptávky po ropě mohl být kolem 9 milionů barelů denně. Ceny také postupně vystoupaly na úroveň zhruba kolem 30 dolarů za barel, na začátku června se dostaly až na úroveň kolem 35 dolarů za barel.
AMERICKÁ TRAGÉDIE
Koronavirová krize dopadla v první řadě na ropný průmysl USA. Analytická jednotka společnosti Wood Mackenzie na základě odhadů ze satelitních údajů a dalších měření napříč Spojenými státy odhadla, že ke 20. květnu klesla těžba o zhruba 2,3 milionu barelů za den, tedy zhruba o 20 % proti začátku března 2020.
Ještě dramatičtěji je pokles vidět na počtu aktivních vrtných souprav, který je uznávaným měřítkem aktivity v oboru. Podle údajů firmy Baker Hughes, jež ho sleduje od roku 1940, bylo ještě v polovině března v USA zhruba 680 těchto zařízení. K 22. květnu jich mělo být údajně 237. Je to nejmenší počet za celou dobu sledování tohoto ukazatele.
Pravdou je, že pokles není dán výhradně koronavirovou krizí; počet zařízení klesal v posledních letech i vlivem tlaků na zvyšování efektivity a vylepšování technologií. V posledních týdnech ovšem samozřejmě tento pomalejší efekt nemá příliš velký vliv, jednoznačně převážil dopad šoku na trhu s ropou.
Svou roli v tom nepochybně hraje i skutečnost, že celý obor těžby z břidlic má nouzi o investory. Nízké ceny ropy v posledních letech snížily výnosy, a tak se od ní i bez koronaviru začali někteří zájemci odvracet. Počet aktivních vrtných souprav tak klesal už v průběhu roku 2019 – ale jak jsme viděli, těžba stoupala i tak.
Pro rok 2020 tomu nevěří ovšem už ani největší optimisté. Například nestor oboru těžby a věrozvěst těžby z břidlic, historik a investiční poradce Daniel Yergin, řekl pro Wall Street Journal, že únor 2020 byl „peak shale“, tedy okamžik nejvyšší těžby ropy z břidlic vůbec. Podle něj bude trvat roky, než se obor z kombinace delší doby nízkých cen a poklesu poptávky vzpamatuje, a zda se vůbec vzpamatuje. (My si dovolíme Yergina doplnit, že nejvyšších denních těžebních výkonů bylo dosaženo v březnu, kdy se těžba dostala až na zhruba 13,24 milionu barelů denně.)
Těžba z břidlic je obecně nákladnější než z klasických ložisek, vyžaduje tedy vyšší ceny na trhu. Většina amerických společností podle údajů analytické společnosti Rystad Energy na začátku roku počítala s cenami ropy v rozmezí 55 a 65 dolarů za barel. Podle údajů sebraných agenturou Reuters na začátku roku bylo v USA pouze 16 společností, které jsou schopné těžit s průměrnými náklady pod 35 dolarů za barel. Právě v tomto pásmu se ceny pohybují a málokdo předpokládá, že by se během letošního roku dostaly o mnoho výše. Pro srovnání, v Saúdské Arábii se z velkých nalezišť, jako je Ghawar, těží ropa s náklady pod 10 dolarů za barel.
KOMU TO POMŮŽE
Pandemii se tak zřejmě podařilo něco, o co se v minulosti pokoušela americká konkurence. V roce 2014 Saúdská Arábie vytvořila na trhu cíleně nadbytek nabídky. Podle kuloárních informací si Saúdové byli jistí, že jejich nadprodukce ropy zastaví růst americké produkce.
Jak jsme viděli z údajů o objemu těžby v USA, nic takového se nestalo. Americké firmy se přizpůsobily. Výrazně se snížil počet vrtných zařízení, zato se zvýšila jejich efektivita a vytížení. Některým těžařům pracujícím především v dobře známých podmínkách tzv. Permské pánve se tehdy poprvé podařilo snížit náklady na hodnoty kolem 30 dolarů za barel, a tak si zaručit přežití. Saúdové nakonec na tomto kroku ztratili nejvíce.
Jak jsme viděli, i Rusko k jeho nesouhlasu s dohodou s OPEC motivovala snaha omezit vliv amerických těžařů. Ale postoj Saúdů se evidentně změnil a bez přispění vlivu koronavirové pandemie by Rusko svůj souboj s arabským velkoproducentem patrně prohrálo.
Koronavirus však poskytl tradičním producentům novou příležitost. Těžba z amerických břidlic do letošního roku rostla doslova neuvěřitelným tempem (i o více než 10 % ročně) a tento vliv trhu dominoval. Krize však zpomalí nejen americké těžaře, ale i další investice, včetně hledání nových zásob. Stále bohatým a levným nalezištím v Rusku či na Arabském poloostrově tedy ubude konkurence.
Vliv OPECu a Ruska, které dohromady zajišťují více než polovinu světové těžby, tedy nekončí. Zvláště pokud se podaří v příštích letech zlepšit disciplínu při dodržování dohod o omezení těžby. Dlouhodobě je to asi nemožný úkol, v kratším měřítku při zkušenostech posledních let by možné být mělo. Americký průmysl má zase tu výhodu, že se může z krize rychle „oklepat“, pokud se po předpokládané vlně bankrotů podaří najít peníze na založení společností nových. V tomto ohledu je americké prostředí pružné: investoři vědí, že nezakládají nový Shell či Standard Oil. Jsou zvyklí na to, že ropné společnosti vznikají a zanikají, ale obor jako takový přetrvává.
Zatím se dá skutečně ovšem mluvit o konci bezprecedentního břidličného boomu. Návratnost investic do ropných společností v USA byla v posledních letech obecně nízká. Investorů tedy nejspíše bude méně než v nedávné minulosti. Ale pokud ceny porostou rychle řekněme do pásma na 60 dolarů za barel, ropný průmysl USA může znovu velmi rychle nastartovat. Pro svět, který se potřebuje dostat rychle z nečekané krize, je zpráva o tom, že se ropný trh patrně příliš nemění, zprávou dobrou