Náklady na výstavbu a provoz nových fotovoltaických elektráren jsou nyní v Číně, Indii a ve velké části Evropy nižší než náklady na provoz stávajících uhelných elektráren. Podle nové analýzy Bloomberg NEF by však rostoucí ceny komodit mohly v druhé polovině roku 2021 fotovoltaické projekty dočasně zdražit.
Cena polysilikonu, výchozí suroviny pro výrobu kvalitního monokrystalického křemíku, ze kterého se vyrábějí fotovoltaické panely, roste. Od května 2020 se ztrojnásobila a agentura Bloomberg NEF uvádí, že kvůli tomu rostou i ceny modulů (v Číně o 7 % a v Indii o 10 %).
Růst cen komodit ovšem zatím nevedl ke zvýšení globálních nákladů na výrobu energie z fotovoltaiky. Bloomberg konkrétně používá ukazatel LCOE (levelised cost of electricity) vyjadřující dlouhodobé měrné náklady. Veličina odráží průměrnou nákladovou cenu na jednotku vyrobeného objemu elektřiny (tj. obvykle MWh) po celou dobu životnosti určitého zdroje.
Musíme ovšem doplnit, že ukazatel nezahrnuje náklady adaptace na nové zdroje energie. Fotovoltaika totiž nevyrábí energii na přání, takže je dostupnost po dobu, kdy nepanují vhodné podmínky, nutno zajistit jinak. Na druhou stranu však v současných cenách elektřiny nejsou plně zahrnuty ani externality spojené s produkcí fosilních paliv (například související se znečištěním ovzduší a jeho zdravotními následky).
Podle zprávy BNEF se měrné náklady nově stavěných fotovoltaických zdrojů zatím nezvýšily, přestože ceny surovin už vzrostly. To samozřejmě není dlouhodobě udržitelné. „Pokud bude nárůst [cen surovin — pozn. red.] pokračovat i v druhé polovině roku 2021, mohl by znamenat, že nově postavené obnovitelné zdroje energie budou přechodně dražší, a to prakticky poprvé za několik desetiletí,“ uvádí analýza.
Některé zprávy už naznačují, že bod obratu není daleko. V návaznosti na zvýšení spotových cen polysilikonu monokrystalické kvality například společnost Longi, velký výrobce fotovoltaických panelů, už zvýšení cen oznámila minulý měsíc. Tedy ještě předtím, než produkci čínského výrobce narušila zemětřesení.
Podle BNEF je ovšem třeba vnímat dopady růstu cen komodit v souvislostech. Agentura připomíná, že většinu nákladů na moduly tvoří výroba, nikoliv materiály. Dodavatelské řetězce navíc absorbují část tohoto nárůstu dříve, než se dotkne výrobců. Ti navíc často mají dlouhodobé smlouvy, které je mohou od nárůstu po určitou dobu izolovat.
KDO JE NA SVĚTĚ NEJLEVNĚJŠÍ
Možné zdražení ovšem zřejmě nezmění základní trend: Fotovoltaika začíná být na vyrobenou kilowatthodinu opravdu nejlevnější. Alespoň pohledem metodiky BNEF je dnes pro téměř polovinu světové populace levnější postavit a provozovat fotovoltaické projekty než provozovat stávající uhelné elektrárny.
Už v minulých letech bylo podle této analýzy levnější stavět fotovoltaické projekty než elektrárny uhelné. Teď už by mělo být levnější i vypnout už fungující uhelné bloky. Celosvětový průměr dlouhodobých průměrných nákladů pro velké fotovoltaické parky v první polovině roku 2021 činil 48 USD/MWh, což je o 5 % méně než ve stejném období loňského roku a o 87 % méně než v roce 2010. Globálně však elektrárny nikdo nestaví, důležitější jsou tak samozřejmě náklady místní. Jak to tedy vypadá na hlavních trzích?
V Číně jsou podle odhadů BNEF náklady na výstavbu a provoz solární farmy nyní 34 USD/MWh, což je skutečně pouze nepatrně levnější než provoz typické uhelné elektrárny, u kterého má LCOE činit 35 USD/MWh. Podobná situace je na dalším velkém trhu s novými uhelnými bloky v Indii, kde mohou nové solární elektrárny dosáhnout nákladů dokonce 25 USD/MWh, zatímco průměrné náklady na provoz stávajících uhelných elektráren činí 26 USD/MWh.
V Evropě došlo od roku 2014 ke snížení vyrovnaných nákladů na nově postavené solární elektrárny o 78 %. Současné náklady se pohybují na hodnotách 33 USD/MWh ve Španělsku či 41 USD/ /MWh ve Francii. V Německu údaj BNEF vychází sice na 50 USD/MWh, nicméně tato cena má být hluboko pod typickými náklady na provoz tamních uhelných a plynových elektráren. U nich BNEF náklady pro rok 2021 odhaduje na více než 70 USD/MWh.
Analýza BNEF byla zveřejněna ve stejném týdnu jako zpráva Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie, která zjistila, že 62 % (162 GW) celkové výroby energie z obnovitelných zdrojů přidané celosvětově v loňském roce mělo nižší náklady než nejlevnější nová varianta fosilních paliv.
V průběhu desetiletí 2010—2020 klesly náklady na elektřinu ze slunečního záření v případě fotovoltaiky o 85 %. Ve velké části světa představuje nejlevnější zdroj vůbec, uvádí zpráva. Ta rovněž došla k závěru, že obnovitelné zdroje mají nižší provozní náklady než uhelné elektrárny.
Stále samozřejmě platí, že výroba z obnovitelných zdrojů má výrazný handicap, protože je závislá na přírodních dějích, tedy na meteorologických podmínkách. Přibývá však scénářů, ve kterých jsou ekonomicky smysluplné i bez přímých či nepřímých podpor. Není jich ovšem nepochybně tolik, kolik by se mohlo zdát z pohledu na jen letmé čtení našeho výtahu z analýzy Bloombergu. Uhlí tu tak s námi nepochybně ještě minimálně desetiletí zůstane.