Keňský prezident Uhuru Kenyatta dostal v druhé polovině července možnost zahrát si politické divadlo pro kamery a fotoaparáty. Oficiálně tak uvedl do provozu největší větrný park v Africe.
Park nese názvy Lake Turkana (Jezero Turkana) a podle plánu ho má tvořit celkem 365 větrných turbín s celkovým výkonem 310 MW v údolí u jezera Turkana na severozápadě země. Do sítě byl celý park připojen ovšem již v září loňského roku. Kenyatta pouze stiskem tlačítka zapnul tři krátkodobě odstavené turbíny, což ovšem plně stačilo na splnění PR účelu celé akce.
Samotná elektrárna je ovšem zajímavější podnik než politicky-marketingová akce kolem něj. Na parku dnes osazeném již poněkud zastaralými turbínami Vesta V52 o nominálním výkonu 850 kW je zajímavá především lokalita.
Leží v administrativním okrsku Loiyangalani na severozápadě země, v okolí jezera Turkana, po kterém nese název i větrný park. Důležité je, že oblast je proslulá pravidelným větrem z Indického oceánu, který vane velmi předvídatelně a pravidelně velkou část roku. Určité výkyvy v rámci roku i denní doby samozřejmě existují a jsou patrné i v průběhu roku, ovšem obecně řečeno je vítr velmi předvídatelný a stálý. Jeho průměrná rychlost v oblasti se pohybuje kolem 11,4 m/s.
I proto modely – a ostatně také dosavadní zkušenosti – naznačují, že elektrárna bude mít jedno z nejvyšších ročních využití výkonu mezi velkými větrnými parky. Podle provozovatele od září funguje park na zhruba 63 až 64 % svého instalovaného výkonu. Průměrné využití českých větrných elektráren je kolem 25 %, u těch nejefektivnějších mořských větrných farem v evropských vodách se stejný ukazatel pohybuje kolem 50 %.
V PUSTINĚ
Elektřina z parku by i díky podmínkám měla být plně konkurenceschopná s ostatními keňskými zdroji. Podle uzavřené smlouvy nyní dodává elektřinu za zhruba 9 keňských šilinků, tedy přibližně 2 koruny za kilowatthodinu. Při oficiálním otevření farmy keňská média uváděla, že cena by měla klesnout ještě na polovinu, až keňský distributor odebere prvních 1,7 GWh.
Pokud se tak opravdu stane, bude větrná elektřina patřit jednoznačně k nejlevnějším velkým zdrojům v zemi. Jen o něco dražší je elektřina z prvního velkého keňského solárního projektu Garissa o výkonu 55 MW, který dodává elektřinu za předem stanovenou cenu 5,5 keňských šilinků, tedy zhruba 1,20 Kč. Mimochodem, oba projekty jsou levnější než keňské geotermální zdroje, které jsou specifickou součástí tamní energetiky. Dodávají významnou část elektřiny; jejich instalovaný výkon je dnes zhruba 690 MW a v roce 2030 by měl činit kolem 2 230 MW, pokud se plány nezmění.
Projekt vznikl v poměrně odlehlé části země. Turbíny, které prošly konstrukčními úpravami kvůli usnadnění dopravy, musely překonat více než 1 200 km po keňských silnicích. Zhruba 200 km z nich přitom vzniklo pouze pro potřeby projektu.
Klíčovou částí projektu bylo také zabezpečení dodávek ke spotřebitelům, tedy do hustěji obydlených částí Keni. Zajišťuje ho 440 km dlouhé stejnosměrné vedení o napětí 400 kV do města Suswa, kde se připojuje k elektrické soustavě. Především kvůli konstrukci tohoto vedení se připojení do sítě zpozdilo o 15 měsíců proti plánu (stavba zabrala tedy celkem 32 měsíců).
Náklady na výstavbu farmy o výkonu 310 MW dosáhly výše 680 milionů dolarů (téměř 15,5 miliard korun) a jedná se tak o největší soukromou investici v historii země. Na projektu se podílela půjčkou ve výši 200 milionů dolarů (asi 4,5 miliardy korun) Evropská unie a dále ji financovalo konsorcium evropských a afrických soukromých společností. Projekt je tak trochu zkouškou toho, jak se v Africe dají uskutečňovat rozsáhlé investice do obnovitelných zdrojů energie.
MOC ELEKTŘINY?
Mohlo by se zdát, že pro investory do obnovitelných zdrojů představuje Turkana ideální příležitost. Vzhledem k vysokému vytížení elektráren se výrazně zkracuje doba návratnosti projektu. Tak jednoduché to ovšem není. Někteří analytici totiž pochybují, že spotřebitelé budou elektřinu vůbec chtít.
Může se to zdát zvláštní. Vždyť keňská energetika má celkem nainstalovanou kapacitu zhruba 2,7 GW a průměrná roční spotřeba na obyvatele je pouze zhruba 160 kWh na obyvatele a rok. To je 40krát méně než v případě České republiky (hodně k tomu přispívá, že většina obyvatel i svítí fosilními palivy a vaří s pomocí biomasy). Prostor k růstu by tedy měl být obrovský a podle keňské vlády také poptávka roste ročně zhruba o 8 %.
Ovšem ve skutečnosti má řada analytiků pochybnosti o tom, zda nejsou vládní plány příliš optimistické. Například větrný park Turkana měla částečně pomoci financovat i Světová banka, která se přesně kvůli obavám o poptávku z projektu nakonec stáhla.
Příliš prudký rozvoj výrobních kapacit může elektrifikaci na pohled paradoxně ještě zpomalit. Nové projekty, včetně Turkany, mají slíbené odběry elektřiny za všech okolností, i když po ní nebude poptávka. Náklady za odkoupenou a nespotřebovanou elektřinu výrazně zvyšují cenu provozu celé sítě. A pokud je na sebe nevezme vláda, distributor a provozovatel sítě je přenesou na zákazníky. Vyšší ceny elektřiny (a v případě Keni v posledních letech i za připojení samotné) pak odradí nové zákazníky a začarovaný kruh se nadále zamotává.
Nereálnost původních odhadů velmi rychlého zvyšování poptávky přiznala nedávno i keňská vláda, která se rozhodla o třetinu snížit kapacitu nových zdrojů, které by měly být připojeny do sítě k roku 2030. Z původních 10 GW projekci snížila na 7,2 GW.