V březnu uplynulo sedm let od chvíle, kdy pobřeží Japonska zasáhla tsunami, která si vyžádala více než osmnáct tisíc životů. Vlna také způsobila havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě, kde došlo k přerušení chlazení reaktorů a jejich následnému zničení. Důsledky pro okolí nebyly naštěstí tak hrozné jako v případě černobylské havárie, ale zdaleka nejsou ještě odstraněny.
Teprve v posledním roce tak začala nesmírně drahá a náročná dekontaminace vesnic v „zakázané zóně“, kde se má svrchních zhruba čtvrt metru vrstvy kontaminované zeminy nahradit zeminou novou. Méně zasažené části uzavřené zóny se také postupně otevírají, byť dvě městečka v přímém sousedství elektrárny jsou i nadále uzavřena kompletně.
V samotné elektrárně je ovšem postup výrazně pomalejší. Stále se ještě například nepodařilo stanovit přesný postup likvidace zasažených reaktorů. Už proto, že rozsah poškození není zcela přesně znám. Průzkum rozhodně pokročil a například letos v lednu se podařilo získat vůbec první fotografie roztaveného paliva. Našlo se pod kontejnmentem (tedy ochrannou obálku) druhého reaktoru. Na své současné místo se evidentně muselo protavit. Nešlo o úplně nečekaný objev, protože stopy průtoku taveniny (propálené rošty atp.) v nitru kontejnmentu se podařilo objevit už při průzkumu robotickým škorpionem v únoru loňského roku. Přesto je důležité přesně zjistit, kde zbytky paliva a materiálu z aktivní zóny jsou; bez těchto informací záchrana elektrárny nemůže pokračovat.
V areálu zatím postupovaly přípravné práce a likvidace méně nebezpečného odpadu, byť ne vždy zcela podle představ společnosti TEPCO a likvidátorů. V průběhu loňského roku se podařilo dostavět zařízení pro zpracování a uložení radioaktivní sutě vyvážené ze zničených budov a může tak začít úklid. 
Kolem areálu elektrárny také už od loňského roku funguje podzemní ledová stěna, která měla výrazně snížit množství vody, jež do areálu přitéká. Výsledky naneštěstí nejsou takové, jak se doufalo. Množství přitékající vody se snížilo zhruba o dvě třetiny, z 500 na cca 150 tun vody denně, ale optimistické scénáře uváděly, že snížení by mohlo být řádové. Navíc se ze srovnání zdá, že za většinu snížení mohou jiná opatření (například pumpy pracující mimo areál elektrárny) a podzemní ledová stěna za více než 300 mil. dolarů (6 mld. Kč) zatím nepřináší valné výsledky.
Společnosti se přitom zatím nedaří zbavit ani části z 1 mil. tun dekontaminované vody, která doslova a do písmene zabírá v areálu elektrárny velmi cenné místo. Zařízení na dekontaminaci už sice funguje a z něj vycházející voda je aktivní tak málo, že by splňovala normy na vypouštění do oceánu, místní rybáři ovšem proti plánu protestují. Poptávka po rybách z Fukušimy konečně dosáhla zhruba úrovně před havárií a rybáři se obávají, že zpráva o vypouštění vody z areálu by mohla zákazníky znovu odradit. Byť samozřejmě reálné nebezpečí je stále nulové.
OPATRNÝ ROZJEZD ZBYTKŮ REAKTORŮ
Katastrofa však především otřásla japonskou důvěrou v jadernou energetiku jako takovou. V současné chvíli běží pouze pět reaktorů, v roce 2018 by se měly rozběhnout další čtyři. Dalších osmnáct reaktorů má o spuštění požádáno, ale v letošním roce k němu nepochybně nedojde.
Technickou zajímavostí je rozhodnutí o vyřazení dvou reaktorů elektrárny Ói (Ohi) v prefektuře Fukui, která patří společnosti KEPCO. V té jsou celkem čtyři reaktory, z nichž dva starší jsou v provozu od konce 70. let (zbylé dva od let 90.), a jde o jediné reaktory, které využívají pro havarijní chlazení bloky ledu, umístěné v konstrukci okolo ochranné obálky. Nové bezpečnostní předpisy ovšem vyžadují zesílení stěn kontejnmentu, kvůli kterým by se zase musela posunovat konstrukce na led. Ve výsledku by šlo o tak drahou úpravu, že se opětovné spuštění reaktoru už nevyplatí, a tak tyto dva technicky zajímavé, ale morálně přece jen zastaralé zdroje definitivně půjdou do šrotu.