Rok 2023 byl pro sektor evropských větrných elektráren v mnoha ohledech rekordní. Vhodné podmínky zvýšily množství vyrobené energie, zároveň byl ve větrných turbínách nainstalován rekordní výkon, zhruba 16,2 GW. Letos se ovšem minimálně v druhém ohledu, tedy objemu instalací, rekord nezopakuje.
Přestože v rámci evropských cílů mělo v letošním roce množství instalovaných obnovitelných zdrojů nadále růst a jejich podíl na celkové výrobě se zvyšovat, státy EU přidávají nový instalovaný výkon větrných elektráren pomaleji, než by bylo pro dosažení cíle stanoveného pro rok 2030 třeba. V letošním roce bude podle asociace WindEurope v EU instalováno zhruba 15 GW nového výkonu, což není o mnoho méně než vloni — ale daleko za vyhlášeným cílem, a tedy potřebami plánované bezuhlíkové energetiky.
Současný stav
Státy Evropské unie mají aktuálně instalováno 225 GW větrných elektráren, z čehož 205 GW představují instalace na pevnině a 20 GW připadá na mořské větrné parky.
V prvním pololetí letošního roku bylo instalováno 5,7 GW nového výkonu — 4,7 GW pevninských a 1 GW mořských větrných elektráren. Lídrem bylo Německo s 1,7 GW, následované Francií s 1,2 GW a Španělskem s 876 MW.
„Nové instalace v prvním pololetí letošního roku jsou mírně nižší, než jsme očekávali, a netvoří ani polovinu toho, co bylo postaveno v roce 2023. Očekáváme, že EU letos postaví 15 GW nových větrných elektráren, což je méně než loňských 16 GW,“ uvedla asociace WindEurope.
Současné trendy společně s oznámenými projekty a aukcemi na provozní podporu indikují dosažení hranice 350 GW instalovaného výkonu v roce 2030, z čehož 296 GW mají tvořit pevninské větrné parky a 54 GW instalace na moři. Pokud by se uvedená projekce naplnila, nesplnila by EU svůj cíl pro rok 2030, kterým je 425 GW instalovaného výkonu v těchto zdrojích.
„Hlavním problémem jsou nyní elektrizační soustavy. Nová přípojná místa nejsou budována a povolována dostatečně rychle... Povolování nových větrných elektráren je v mnoha zemích stále problematické,“ uvádí asociace klíčové překážky bránící rychlejšímu rozvoji větrných elektráren v EU.
Kromě výše uvedeného je problematická i ekonomická stránka projektů, které jsou zatíženy stále vysokými úrokovými sazbami, vysokými investičními náklady a nepříliš příznivým výhledem pro velkoobchodní trh s elektřinou.
Aby se situace zlepšila, je podle Wind- Europe zapotřebí, aby členské státy plně implementovaly opatření, na kterých se shodly v rámci nových povolovacích pravidel a balíčku pro větrnou energii. Některé státy by dále měly zlepšit pravidla aukcí, aby byly pro investory dostatečně atraktivní.
Bezvětří v Česku
V našich podmínkách pak situace rozvoji větrných elektráren vysloveně nepřeje. Má to svůj objektivní, fyzikální důvod: Česko prostě není z hlediska tohoto zdroje tak vhodná země jako například přímořské státy. Zároveň ovšem Česko svůj potenciál nevyužívá z řady dalších důvodů.
Ke konci roku 2023 bylo v ČR celkem 352 MW instalovaného výkonu větrných elektráren. Pro srovnání — sousední Rakousko dokázalo během jediného roku 2023 nainstalovat 331 MW nových větrných elektráren, což je téměř stejný objem jako v Česku za několik dekád.
Jedním z hlavních důvodů, proč větrná energetika v Česku stagnuje, je složitá legislativa a nedostatečná podpora na všech úrovních. Ačkoli v Česku existuje určitý potenciál, tedy vhodné lokality, především v horských oblastech Krušných hor, Jeseníků a na Vysočině, mnoho projektů zůstává pouze na papíře. Potenciál se odhaduje na přibližně 2,5 GW, přičemž v šuplících developerů leží projekty v hodnotě 1,5 GW, které obdržely souhlasné posudky EIA.
Významným limitujícím faktorem jsou chráněná území, kterých je v České republice 26 a zabírají 13,6 % celkové plochy státu. Kromě toho existují další omezení spojená s vojenskými újezdy, dobývacími prostory nebo radarovými zónami. Tato geografická omezení snižují dostupnost vhodných lokalit pro výstavbu nových větrných parků.
Další překážkou je i požadovaná minimální vzdálenost větrných elektráren od obytných oblastí, což vede k častému odmítnutí projektů na úrovni místních obcí. I když hustota zalidnění v Česku je podobná jako v Rakousku, obavy z vizuálního a hlukového dopadu projektů vedou často k jejich zamítnutí v místních referendech.
Situace se může mírně proměnit, radikální změna ovšem není na dohled. Po energetické krizi v roce 2022 vzrostl tlak na urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie, včetně větrné energetiky. Změny by měl přinést nový stavební zákon, který by měl usnadnit realizaci projektů obnovitelných zdrojů, včetně větrných elektráren.
Novela tohoto zákona mimo jiné umožňuje stavbu větrných elektráren do tří turbín v zastavěných oblastech bez nutnosti měnit územní plán, což by mohlo významně zrychlit jejich výstavbu. Klíčovou roli bude hrát také novela liniového zákona a Lex OZE 1, která má usnadnit posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).
Kromě legislativních změn se diskutuje i o zavedení tzv. akceleračních zón, jaké fungují v mnoha evropských zemích. Ty by měly být v oblastech s ideálními podmínkami pro větrné elektrárny a měly by umožnit rychlejší schvalování projektů. V Česku by zavedení těchto zón mohlo zásadně urychlit rozvoj větrné energetiky, i když více informací o jejich zavedení se očekává v následujících letech.
Ovšem zásadní překážkou pro rozvoj větrné energetiky v Česku zůstává především veřejné mínění. Větrné elektrárny jsou z pochopitelných důvodů vnímány negativně (tedy hlavně pokud stojí v blízkosti bydliště dotyčného), takže v referendech, které bývají podmínkou výstavby, se ve většině případů místní obyvatelé vyjadřují proti jejich výstavbě.