Zajímavé statistiky od našich západních sousedů si všiml server oEnergetice.cz. Údaje spolkového svazu energetiky
a hospodářství (BDEW) totiž ukazují, že v Německu bylo během prvního čtvrtletí nutné „odregulovat“ rekordní množství elektřiny z větrných elektráren, celkem 8 % z celkové výroby tohoto obnovitelného zdroje. Do sítě se kvůli její regulaci nedostalo 3,23 TWh elektřiny z 41 TWh, které větrné elektrárny vyrobily.
Pro provozovatele samozřejmě nejde o čistou ztrátu. Za nedodaný výkon dostanou finanční kompenzaci. V roce 2018 náklady na tyto kompenzace tvořily hlavní část celkových nákladů na stabilizaci přenosové soustavy a v jejich rámci bylo proplaceno 635 milionů eur. Veškeré náklady na stabilizaci sítě činily zhruba 1,5 miliardy eur.
Ve hře jsou podle našeho názoru dva faktory. Jedním je již vysoký instalovaný výkon OZE v Německu. Instalovaný výkon všech větrných elektráren v zemi se blíží 60 GW, což znamená, že za velmi příhodných podmínek mimo špičky teoreticky může pokrýt spotřebu celé země. V takovém okamžiku se ovšem nutně musí začít snižovat efektivita jejich využití, protože zákonitě bude přibývat momentů, ve kterých je těžké najít odbytiště pro vyrobenou elektřinu. Jak výroba větrných elektráren roste (a nadále poroste), budou růst i náklady na redispečink a udržování vyrovnané bilance soustavy. V tuto chvíli je podle analytiků ovšem stále důležitější problém, jak dostat elektřinu k zákazníkům. Německu se dlouhodobě nedaří plnit určené cíle v budování přenosové soustavy. Nejpalčivějším místem je přenos elektřiny z větrných parků na severu země do jižních částí země, především do Bavorska.
Budování nových vedení naráží především na odpor místních obyvatel (právě v Bavorsku je tento problém extrémně dobře patrný). K dispozici je sice legislativa, která stavbě vedení dává vysokou prioritu, úřady jsou také pružnější a stavební řízení rychlejší než například v České republice, politicky nepopulární kroky se ovšem na místní úrovni nedaří prosadit. Na mnoha místech tak stát raději přistoupil k využití extrémně náročných a drahých řešení, jako je podzemní vedení, které jinak technicky poměrně jednoduchý a relativně krátký stavební proces prodlužují a prodražují.