Obnova zemědělského dvora v Drastech na klášter se stává uskutečněným snem - sestry z řádu bosých karmelitek a řada podporovatelů vykonaly obrovský kus práce. Letos se dokonce již mohla uskutečnit slavnost svěcení nového klášterního kostela sv. Terezie z Avily.
Areál, který sestry v roce 2018 vyměnily své předchozí sídlo v budově na Hradčanském náměstí v Praze, se změnil k nepoznání. Roli v tom kromě práce jednotlivců sehrála i stavební technika. Z nouze začaly sestry obsluhovat takové stroje, jakými jsou například dnes již historický smykem řízený nakladač Bobcat 773 nebo naopak nejmodernější kompaktní kolový nakladač Bobcat L85.
O tom, jak se řádová sestra naučila obsluhovat stavební stroje a o dalších tématech spojených se stavbou kláštera jsme hovořili se sestrou Terezkou (Markétou Paterovou).
Při obnově kláštera jste se naučila řídit řadu stavebních strojů. S jakým typem to pro Vás bylo nejsnazší, co na stroji jako uživatelka oceňujete, co je pro Vás důležité?
Nejsnazší, to je těžké říct, každý ze strojů, které jsem používala, měl výhody i nevýhody. Hezká práce byla s kloubovým nakladačem L85. Byl to stroj, který měl sílu, moderní vybavení, fungoval spolehlivě, byla to dobrá volba na tu práci, kterou jsme od něj chtěli - skládání palet zámkové dlažby z kamionů.
Uživatelsky si na strojích chválím couvací kameru, když je dobře umístěná v zorném poli. A pak je také pro mě důležitý dobrý přístup k nádrži s palivem. Naftu kupujeme v kanystrech, a ne do všech strojů se z kanystru dobře nalévá, takže pak s vděčností využívám ochotné a silné pomocníky.
V minulosti jste pracovala se smykem řízeným nakladačem (Bobcat), následně i s větším kolovým nakladačem L85. Jaké jsou Vaše postřehy a srovnání obou strojů, co se Vám s kterým dělalo lépe?
Jsou to hodně rozdílné stroje, každý má jiné určení. Smykový nakladač má velkou výhodu v tom, že je malý, takže se s ním dá pracovat i tam, kde není moc prostoru, dostane se do hůře přístupných míst, úzkých průjezdů a je i schopen se na místě otočit. Také je krátký, takže můžu např. manipulovat s paletami i v místech, kde za mnou není moc prostoru. Má to i druhou stranu mince: tím, že je smykový, hodně rozjezdí nezpevněný povrch, takže i při lehkém zatočení zůstávají vyjeté koleje. To se postupně, když už jsme některé části pozemku (park, zahradu), měli hotové, ukazovalo jako problém a už jsem tam nemohla jezdit. V průběhu obnovy celého areálu jsme svépomocí dělali mnoho terénních úprav, srovnávání pozemku nebo rozvoz štěrků. To by bez smykového nakladače vůbec nebylo myslitelné. Byl výborným pomocníkem pro transport hlíny, písku, štěrku, také kamene, při třídění suti nebo i při manipulaci na zahradě, používali jsme ho i pro převoz dřeva, nářadí.
Větší kolový nakladač jsme potřebovali ve chvíli, kdy nám přestala stačit nosnost malého smykového. V našem případě se jednalo hlavně o zámkovou dlažbu. Stroj L85, který jsme měli zapůjčený, byl výborný silný stroj, pro který paleta dlažby nebyla vůbec žádný problém jak při skládání kamionu, tak při manipulaci v areálu, i na nerovném terénu, zdvíhání do výšky. Ocenila jsem i širší kola a kloubové zatáčení, díky kterému zase není problém v případě potřeby projet po srovnaném terénu, založeném trávníku a nenadělám žádnou moc škodu.
Co Vás vedlo nakonec k rozhodnutí pořídit si kolový nakladač? Vyplatí se to? Budete se o stroj starat či je to zajištěno prodejcem?
Kolový nakladač jsme si pořídili i díky našim dobrodincům, právě kvůli zámkové dlažbě. Čeká nás dláždění celého areálu, což je hodně velká plocha. Už teď nakladač složil určitě víc než 70 kamionů dlažby a dalšího materiálu a čeká nás s tím vším ještě manipulace v rámci areálu během stavebních prací a dláždění dvora. V tomto množství si nedokážu představit, jak bychom to organizačně zvládali, kdybychom měli na každý příjezd kamionu shánět externího člověka s nakladačem. To, že je stroj tady a je kdykoli k dispozici, je obrovská výhoda. V tom se nám nakladač určitě vyplatí. Kupovali jsme stroj nový, takže je zatím v záruce. Základní běžnou údržbu zvládneme s naším technikem a servis zatím zajišťuje prodejce. Pořizovali jsme ho s tím, že až tady jednoho dne nebude potřeba, můžeme ho zase prodat dál, tak se nám část peněz vrátí. Ale to zatím není na pořadu dne. Ještě tu má dost práce na několik let.
Stavební stroje jsou často označovány jako nosiči příslušenství. To proto, že jejich základní funkce se odvíjí od připojeného příslušenství. Ať už se jedná o vidle, lopatu nebo kladivo, právě příslušenství jim dodává specifickou schopnost. Jaká přídavná zařízení jste měla možnost vyzkoušet, zvládáte si je například sama přehazovat?
Já jsem pracovala s vidlemi, se lžící a lopatou „klapačkou". Běžně si to přehazuji sama. Určitě i tady záleží na stroji. Když má rychloupínák, tak je to otázka chvilky, ani nemusí člověk vystoupit ze stroje. U smykového nakladače, kde se nářadí zajišťuje ručně pákami, to bylo někdy řekněme fyzicky náročnější - s pákami se ne vždy manipuluje lehce, ale mám to naučené, abych v tom byla samostatná. Krátce jsem používala i lopatu klapačku, tam to trvalo déle, když se musí zapojovat a odpojovat i hydraulika. Funkci klapačky jsme tady moc nevyužili, tak jsme po vyzkoušení zůstali jen u obyčejné lžíce, se kterou je mnohem jednodušší právě to přepínání.
Práci ve stavebních strojích dělají zpravidla muži, méně již ženy a ještě méně řádové sestry. Obsluhovat sama „bobíka" a další nakladače byla volba z nutnosti, nebo Vás to tímto směrem táhlo a objevila jste skryté nadání?
Musím říct, že mě dříve ani nenapadlo, že bych někdy pracovala s takovými stavebními stroji. Byla to poprvé spíše výzva, kdy tu byl půjčený stroj, ale člověk, který s ním měl jezdit, onemocněl. A pobídka a povzbuzení od jednoho známého, že je to jednoduché, tak ať se s tím naučím já, že to zvládnu. A brzy jsem zjistila, že má pravdu, chce to jen trochu praxe. A čím víc praxe, tím lépe. Příležitostí tady je víc než dost. Samozřejmě to asi taky musí být člověk, který má k technice kladný vztah a který se toho nebojí. Je to práce, která mě baví a dělá mi radost a která nám hodně pomohla. Děláme tady, co jen jde, svépomocí a ty stroje nám tu už ušetřily spoustu peněz.
Na závěr se zeptám, jak náročnou práci zvládáte a zda Vám někdo pomáhá?
Ráda bych dodala, že nejde jen o stroje, ale i o lidi, kteří se kolem nich pohybují. To je také velmi důležitá součást. Některé stroje tady máme nebo jsme měli zapůjčené od našich podporovatelů. Bez nich by to nemohlo fungovat tak, jak se to tady teď daří. U stroje koupeného zas velmi pomůže mít dobrý servis, ochotného člověka, který své práci rozumí a je schopen základně poradit i po telefonu. A pro mě tady, jak střídám různé stroje a zaučuji se na nich, je také velmi důležitý náš technik, blízký spolupracovník, který mi ukazuje, naviguje, aby práce se stroji byla bezpečná a efektivní.
Možnost přispět na dobrou věc má každý: https://donio.cz/dlazbaprodrasty.