Snad každý dnešní malý kluk touží po autě na dálkové ovládání. Mnohým z nich se toto přání splní, nabídka obchodů je v tomto ohledu opravdu bohatá. Ještě větší potěšení však může klukům přinést to, když si takové auto sami postaví. Společnost Jaguar & Land Rover těmto touhám vyšla před několika lety vstříc, když začala organizovat soutěž „4x4 ve školách". Ta se na rozdíl od soutěže „F1 ve školách", která je určena výhradně středoškolákům, snaží podchytit i talentované žáky základních škol a umožnit konfrontaci jejich nadšení s již obsáhlejšími teoretickými znalostmi studentů středních škol. Soutěže „4x4 ve školách" se může zúčastnit mládež ve věku 11-18 let. V České republice organizaci zajišťuje strojírenská firma 3E Praha Engineering.
Pravidla soutěže stanovují, že její účastníci musejí pracovat v týmech, přičemž tým musí mít minimálně tři a maximálně šest členů. Každá škola může přihlásit libovolný počet týmů, ovšem za předpokladu, že každý tým bude mít svou vlastní identitu. Soutěžící mají možnost konzultovat svoji práci s inženýrem společnosti Jaguar & Land Rover.
Úkolem soutěžících týmů je sestavit podle daných specifikací radiově ovládané vozidlo s pohonem na čtyři kola, které je co nejvěrnější kopií skutečného offroadu. Vozidlo se pak musí osvědčit v praktickém testu - musí rychle a bezchybně projet trať plnou různých překážek a nástrah.
Bez všestrannosti to nejde
Loňského ročníku soutěže se zúčastnil i tým SPŠ na Třebešíně. Jeho členové - studenti Pavel Šusta, Ondřej Mašek a Jan Frouz - se s námi podělili o zkušenosti, které během mnohaměsíčních příprav i při samotných soutěžních vystoupeních získali. Během národního kola, které se konalo loni na jaře v Národním technickém muzeu, a následně v celosvětovém finále v Abú Zabí museli předvést svoji všestrannost, tedy nejen konstruktérské dovednosti a manuální zručnost, ale i estetický cit, smysl pro marketing nebo prezentační schopnosti v cizím jazyce před odborným publikem. Mnoho informací si navíc museli vyhledat sami, protože na středních školách jejich poskytování zkrátka není ve výukových osnovách.
V některých chvílích bylo nutné experimentovat. „V prvním roce jsme se věnovali především konstrukci karoserie. Zprvu jsme nevěděli, z čeho ji udělat. Zkoušeli jsme plexisklo nebo lexan, ale nakonec jsme se rozhodli pro jednoduchou modelářskou práci s překližkou," popisuje počáteční fázi projektu Ondřej Mašek. Bylo přitom třeba respektovat základní soubor specifikací, které musel vyvíjený model splňovat. Nad ním pak mohli soutěžící popustit uzdu fantazii a libovolně tvořit.
Novinkou byly pro studenty vysoké nároky na prezentaci projektu. Její součástí bylo i vytvoření marketingové koncepce, což znamenalo navrhnout veletržní stánek a reklamní předměty, které by měly, kdyby na to došlo, podpořit prodej jejich výrobku. Tato fáze projektu je stejně důležitá jako konstrukční část, podle studentů byla dokonce hodnocena lépe.
Nemálo času strávili studenti hledáním sponzorů. To byla pro ně rovněž nová zkušenost. Škola sice určitou finanční podporu poskytla, ta ale pokryla jen část nákladů. Proto se chlapci museli obrátit ke komerčnímu sektoru. Podpořil je Fiat a několik dalších menších firem. „Ve srovnání s ostatními týmy jsme však byli hodně nízkonákladoví," podotkl Jan Frouz.
K další dramatizaci tohoto příběhu přispělo národní kolo soutěže, kde třebešínští skončili jen o pár bodů druzí. Do celosvětového finále přitom mohl postoupit pouze vítěz. Avšak vzhledem k tomu, že do soutěže šli s tím, že budou především sbírat zkušenosti, byli i tak spokojeni a začali se opět naplno věnovat studiu. Asi dva měsíce před světovým finále se ale dozvěděli, že vítězný tým národního kola se světového finále nezúčastní. Tato možnost tak přešla na tým z Třebešína. Ten ani okamžik neváhal a znovu začal shánět sponzorské peníze, aby se mohl finálového klání zúčastnit. Kromě toho však také musel na voze provést celou řadu změn, aby byl v celosvětové konfrontaci konkurenceschopný.
Škoda vybité baterie
V Abú Zabí však kluky při jízdním testu potkala smůla. Když se měli vydat na trať a předvést, jak dokážou svůj prototyp ovládat, zjistili, že mají vybitou baterii. Jízdu tedy museli absolvovat s vypůjčeným vozidlem, o jehož jízdních vlastnostech se mohli pouze dohadovat. I přesto se jim jízda velmi povedla. Za to, že ji neabsolvovali s vlastním vozem, však byli penalizováni odebráním bodů. Následovala technická prezentace vozu před porotou, která na národním kole nebyla. Zde studenti poznali, jak vysoké jsou nároky na jazykové znalosti a jak bolestně ve školní výuce chybí technická angličtina. Jako určitý hendikep se ukázal i nedostatek času, který měli třebešínští studenti na přípravu. „Myslím si, že kdybychom měli dostatek času a peněz, dokázali bychom se vyrovnat těm nejlepším," uvedl Ondřej Mašek.
Na vítězném týmu z Portugalska navíc byly znát zkušenosti z předchozích soutěžních let. Na třebešínské SPŠ se přitom jednalo teprve o druhou účast v této soutěži a o první finále. Proto jsou tam se 17. místem (z celkem 24 účastníků) spokojeni. Berou je jako úspěch, který již mezi ostatními třebešínskými studenty vzbudil o tuto soutěž zájem.
A co významného soutěž přinesla jejím třem aktérům? Hlavně zkušenosti s verbální prezentací své práce před publikem a s komunikací v cizím jazyce na odborné téma. Naučili se také něco z toho, jak shánět pro svou práci sponzory.
„Se všemi, kteří nyní na naší škole projevili o účast v této soutěži zájem, se rádi podělíme o zkušenosti, bylo by příjemné, kdyby někdo převzal identitu našeho týmu, jméno a logo, a navázal na naši práci," uzavřel Ondřej Mašek.