BOZP — zkratka, kterou zná asi každý. „Spektrum činností, které bezpečnost a ochrana zdraví při práci zahrnuje, je ale velmi široké a neustále se rozrůstá,“ říká Pavlína Ziman Hlavinková.
TÜV SÜD, mezinárodní společnost zabývající se testováním, inspekcí a certifikací (TIC), se vedle mnoha dalších oblastí věnuje i problematice bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) a související požární ochraně (PO). Soubor služeb zasahuje od školení zaměstnanců přes fyzické audity provozoven až po řešení legislativních požadavků a zpracování příslušné dokumentace. Jak se zlepšuje bezpečnost práce, co všechno se v této oblasti mění a jaké nové požadavky i nová rizika se aktuálně objevují, nám vysvětlila vedoucí auditorka a inspektorka BOZP ze společnosti TÜV SÜD Czech.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je prapůvodní „DNA“ společnosti, na jejímž základě vznikla jak ona sama, tak profesní — národní a později s rozvojem globálního obchodu i mezinárodní — normy. Když před zhruba stoletím a půl došlo k prvním haváriím parních kotlů, které měly na svědomí lidské oběti, sešli se tehdy jejich výrobci a provozovatelé a dohodli se na zavedení prvních, vzájemně uznávaných bezpečnostních standardů s cílem do budoucna předcházet jak lidským, tak ekonomickým ztrátám.
Usnesli se zároveň na tom, že jakkoli si bezpečnou „dobrou praxi“ musejí hlídat samy firmy, kontrolu nad skutečným dodržováním bezpečnostních norem nemohou zajistit vlastními silami, ale potřebují k tomu nutně i třetí, nezávislou stranu, která nemá žádný důvod „přimhouřit oko“ nad případnými nedostatky.
Počet jednotlivých norem od té doby značně narostl a dočkal se rozčlenění do několika kategorií. Jednou z nich je právě BOZP — tu dnes komplexně „pokrývá“ mezinárodní norma ISO 45001, transponovaná do české normy ČSN ISO 45001, spolu s legislativními požadavky stanovenými českým zákoníkem práce a navazujícími právními předpisy. To vše dohromady tvoří pevně ukotvený rámec pro řízení rizik na pracovišti, která mohou představovat nebezpečí, a tím předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví, s cílem zajišťovat a neustále zlepšovat bezpečné a zdravé pracoviště a chránit pracovníky v organizaci na všech úrovních řízení.
Že nejde pouze o nějaké „povinné papírování“, dokazuje hned několik faktů. Nejvíce asi ten, že u nás, ve srovnání s dobou před 20 lety, klesl podle statistik počet pracovních úrazů téměř na třetinu.
„Je vidět, že si firmy čím dál více uvědomují důležitost investic do zabezpečení pracoviště a výrobních prostředků. Díky nižší úrazovosti mají vyšší produktivitu a zároveň tím dávají i pozitivní vzkaz svým obchodním partnerům,“ vysvětluje Pavlína Ziman Hlavinková a doplňuje: „Každý pracovní úraz znamená pro firmu vyšší náklady. Nejenže musí platit zaměstnance na neschopence, ale mnohdy, v cca 90 % případů, platí navíc pokuty za své pochybení.“
A přidává i zásadní informaci, totiž že aktuální statistiky o klesající úrazovosti rozhodně nemohou být nikterak zmanipulované: „Vážný pracovní úraz nelze ‚ututlat‘. Pokud je na místo úrazu přivolána záchranka, automaticky tam přijíždí i policie, která následně informuje inspektorát práce. Právě na základě jejich výkazů se pak sestavují příslušné statistiky.“
Vážné úrazy vznikají i v kancelářích
Pracovní úrazy se však zdaleka netýkají jen oborů, kde je riziko vážných pracovních úrazů už z podstaty jejich fungování vyšší, tedy např. stavebnictví (práce ve výškách), strojírenství nebo zemědělství (práce s těžkou technikou). Čím dál více lidí dnes pracuje v terciárním sektoru — ve službách či kancelářích. A přestože se na první pohled zdá, že „žena za pultem“ nebo „kancelářský úředník“ mají rizika pracovních úrazů minimální, opak je pravdou.
„Ve své praxi už jsem řešila nejen ‚banality‘ jako zaškobrtnutí o koberec a následný pád nebo podvrtnutí kotníku, ale také skutečně ‚vážné úrazy‘ — třeba úraz vzniklý při nárazu do skříně pro zakládání šanonů v kanceláři typu open space, která tvořila cosi na způsob ‚příčky‘. Jedna z pracovnic šla právě kolem, když na ni promluvila její kolegyně. Otočila se, za chůze narazila do skříně, upadla a způsobila si zlomeninu krčního obratle. Měla štěstí, že nedošlo k porušení míchy, jinak mohla zůstat od krku dolů ochrnutá,“ vzpomíná Pavlína Ziman Hlavinková a doplňuje: „Řada firem rizika tohoto typu stále podceňuje a bere je na lehkou váhu. Navíc, když dojde k podobnému úrazu, mnohdy neví, co má dělat. Často nemá ani potřebnou dokumentaci k zajištění BOZP, a zbytečně pak dostává pokuty od inspektorátu práce, protože i tohle — tedy zajištění bezpečnosti ‚komunikačních cest‘ a společných prostor — je odpovědností zaměstnavatele, tedy v konečném důsledku vedení firmy.“
Můžeme spekulovat o tom, zda byla v tomto případě chyba i na straně zaměstnance, jenže v oblasti BOZP hraje právě lidský faktor roli ve většině případů. A nejde jen o případnou nepozornost pracovníka, ale i chybnou nebo chybějící komunikaci ze strany zaměstnavatele. Zatímco tak dnes např. v průmyslové výrobě jsou již stroje vybaveny prvky typu optických zábran a dalšími automatickými prostředky minimalizujícími „úrazy z nepozornosti“, u profesí s velkým podílem ruční práce (jako např. stavebnictví) závisí (pochopitelně vedle patřičného pracovního náčiní a vybavení typu ochranných pomůcek) hlavně na řádném a soustavném proškolování zaměstnanců.
„Jedno z největších rizik dnes spatřuji v zaměstnávání zahraničních dělníků na stavbách, přesněji řečeno v zanedbávání jejich ochrany, co se bezpečnosti práce týče,“ říká Pavlína Ziman Hlavinková. „Často přicházejí z prostředí, kde je úroveň technologií jiná, nemají zkrátka potřebné znalosti a zkušenosti s riziky. Hlavně zde ale funguje jazyková bariéra bránící v přenosu informací ohledně identifikace rizik.“ Je tak třeba mít nejen správně „papírově“ nastaven celý systém BOZP, ale zároveň jeho požadavky efektivně komunikovat. Vyžaduje to mít pověřenou osobu schopnou komunikovat s cizinci v řeči, které rozumějí, a předávat jim všechny potřebné informace. „Podle statistik vzniká mnoho vážných pracovních úrazů při těch nejtěžších ručních pracích typu výkopů, zedničiny, ale třeba i při manipulaci s elektrickými zařízeními, právě v důsledku absence komunikace.“
Audity chrání před provozní slepotou
Většina firem má své vlastní zaměstnance, patřičně vzdělané a odpovědné za oblast bezpečnosti práce, ochrany zdraví a požární ochrany. Je tedy vůbec nutné využívat i externí auditorské firmy k certifikaci v této oblasti?
„Jak již bylo uvedeno na začátku, skutečně účinné prověření, zda systémy fungují, jak mají, může provádět jen nezávislý subjekt. Takový, který nad ničím ‚nepřimhouří oko‘ a navíc dokáže (právě proto,že není s prostředím firmy tolik ‚sžitý‘) vidět i věci, kde jsou místní pracovníci logicky postiženi tzv. provozní slepotou,“ říká Pavlína Ziman Hlavinková. „Navíc díky našemu širokému portfoliu jsme schopni pokrývat mnoho technických a technologických oblastí, v nichž dnes vývoj směřuje velmi rychle dopředu, a spolu s tím se vyvíjejí i požadavky na bezpečnost — například bateriové systémy, solární panely, vodíkové technologie...“
Zkušenosti TÜV SÜD
Společnost TÜV SÜD se v rámci nových technologií od vodíku přes bateriové systémy až po solární panely snaží ve spolupráci s výrobci a při zapojení vlastních testovacích laboratoří identifikovat bezpečnostní rizika, která by s provozem takovýchto zařízení mohla souviset.
K tomu připočtěme ale i změny legislativní, které reflektují nejen požadavky nových technologií, ale spolu s tím i zlepšování podmínek a bezpečnosti u „tradičních“ prací jako obsluha výrobních zařízení nebo práce ve výškách.
„Od předloňského roku např. platí nový zákon č. 250 o bezpečnosti práce na vyhrazených technických zařízeních, který nahradil dřívější právní předpisy a zastřešil všechny kdysi oddělené kategorie od strojírenských přes elektro až po plynová a tlaková zařízení do jedné. Tahle zásadní změna definuje nové požadavky jak na samotná zařízení, tak na jejich obsluhu, revizní techniky a potřebnou dokumentaci. Takže řada firem teď má plnou hlavu starostí, jak všechno opravit a správně nastavit, aby nové legislativní požadavky plnila. Což je jedna z oblastí, kde jim můžeme výrazně usnadnit práci.“
Jak již bylo řečeno, v praxi firmy dohlížejí průběžně v rámci každodenního provozu na bezpečnost svých pracovníků a ochranu jejich zdraví při práci samy prostřednictvím vlastních pověřených osob. Jenže podle hesla „důvěřuj, ale prověřuj“ si najímají i externí auditory, kteří jim nejen důkladně prověří jejich systém, ale ověří i jeho soulad s nejaktuálnějšími legislativními požadavky.
Auditoři společnosti mají podrobné znalosti nejen v otázkách zákonem stanovených norem a jsou proškoleni v oboru managementu bezpečnosti práce, ale zároveň jsou to odborníci i v daném odvětví. „Musejí mít praktické technické zkušenosti z dané ‚branže‘ — od zemědělství přes stavařinu až po strojírenství nebo nově třeba solární elektrárny či vodíkové technologie. Samozřejmostí je také kontinuální sebevzdělávání a doplňování znalostí, každý obor, i ten nejtradičnější, se totiž neustále rozvíjí a přijímá nové technologie. Samostatnou kapitolou je pak získávání zkušeností ze samotných auditů, protože obor ‚inspektor/auditor‘ se nedá naučit někde od stolu ve škole — junior inspektoři/auditoři, kteří mají patřičné odborné vzdělání, proto nejprve doprovázejí vedoucího inspektora/auditora, sledují proces inspekce či auditu a učí se tzv. za provozu,“ vysvětluje Pavlína Ziman Hlavinková. Teprve až prokážou příslušné znalosti, mohou se stát vedoucími inspektory/auditory a pracovat samostatně.
Samotné audity BOZP z hlediska ISO 45001 probíhají v praxi stejně jako v jiných oblastech — uskutečňují se kontroly jak ohlášené, tak i neohlášené. Většinou jde ale o první příklad, kdy na základě smluvně daných kontrol auditor ověřuje náležitosti typu dokumentace a četnosti školení, poté probíhá kontrola přímo v provozu — cílená i namátková. V závislosti na velikosti firmy jde o záležitost trvající jeden až několik dní. A opět jako u jiných auditů platí, že audit na místě probíhá každý rok — od řádného vstupního auditu přes každoroční „dozorové“ až po následné „recertifikační“ audity.
Výsledkem je nejen proaktivní řízení všech typů rizik souvisejících s bezpečností zaměstnanců, ale také udržování jejich povědomí o vlastní odpovědnosti za svou bezpečnost a zdraví. S čímž pak souvisí nejen zvýšení produktivity, ale také minimalizace přímých i nepřímých nákladů spojených s nehodami, nemocností a dalšími rizikovými situacemi — a v neposlední řadě i posilování konkurenčních výhod. Certifikaci (nejen) v oblasti BOZP totiž dnes vyžaduje mnoho renomovaných firem coby základní podmínku k navázání obchodní spolupráce.
„Je třeba mít na paměti, že oblast BOZP se neustále vyvíjí nejen co do technických výzev, ale i legislativních požadavků, což od firem vyžaduje kontinuální zlepšování — ovšem bohužel právě to je dnes značně podceňováno,“ uzavírá Pavlína Ziman Hlavinková.
