TOULKY S KARLEM KALIFORNIÍ (I)
Nás spolupracovník Karel Sedláček, autor reportážní knížky „TOULKY s Karlem AMERIKOU “, sepsal pro letní vydání TT ze své nejnovější cesty po Kalifornii čtyřdílný seriál o některých technických a architektonických zajímavostech.
Při svém letošním putování Kalifornií jsem byl všude svědkem mohutného stavebního boomu. Americká ekonomika roste v posledních dvou letech neobyčejným tempem, což nachází svůj odraz také ve výstavbě nových obytných domů i velkých obchodních komplexů.
Nejpatrnější je tento trend v aglomeraci Los Angeles. Je to vlastně souhrn několika měst a žije zde asi tolik lidí jako v České republice.
Poprvé jsem navštívil Los Angeles téměř před třiceti lety a přátelé mi nedoporučovali zajít do centra. Nic tam není, jen špína, drogy, násilí. Nevím, zda přeháněli, protože jsem je poslechl a střed města nenavštívil.
Při dalších návštěvách tohoto megaměsta jsem si už dodal odvahy a vydal se do jádra aglomerace a byl jsem pokaždé mile překvapen. Pravda, také jsem sice zajel do špinavých uliček plných podivných individuí, jimž tam za dohledu policistů rozdávali nějaké jídlo. Brzy jsem ale zjistil, že pěkných míst je v L.A. mnohem víc. Líbila se mi nejen nádherná muzea, ale také architektonicky zajímavě řešená kancelářská a nákupní centra, hotely nebo sportovní areály.
„Město andělů“ není jen metropolí filmu, vědy a techniky, ale také nádhernou ukázkou moderní architektury. Kromě virtuózních mrakodrapů nabízí k obdivu katolickou katedrálu, koncertní sály a galerie s uměleckými skvosty.
MRAKODRAP – SYMBOL I NUTNOST
Los Angeles, ale i další americká megaměsta, se rozrůstá koloniemi rodinných domků do obrovské šíře. Urbanisté proto v zájmu zachování přírody doporučují výškové stavby. A architekti mají vynikající příležitost se vyjádřit a vyřádit.
Za příklady jsem se vydal do centra. Mezi výškovými stavbami kraluje na bulváru Wilshire několik posledních let hotel Grand vysoký 335 m, tedy nejvyšší na západ od Chicaga. Jedná se o unikátní komplex s 900 pokoji, kancelářemi a obchodním centrem. Náklady na tento velkolepý projekt přesáhly miliardu dolarů.
„Chci vidět krásnou architekturu,“ řekl prý tehdejší starosta města Eric Garcetti, když zrušil – jako jeden ze svých prvních úkonů – nařízení z roku 1970, které vyžadovalo, aby na střechách výškových staveb bylo místo pro přistávání helikoptér. Tento předpis původně prosadili hasiči, ale ve všech ostatních amerických velkoměstech se už od tohoto bezpečnostního opatření upustilo. Odborníci tvrdí a zkušenosti to potvrdily, že v případě velkého požáru nebo jiné katastrofy vrtulníky stejně nemohou na střeše objektu přistát a spíš by takový pokus mohl přivolat tragédii.
Architekti si zase stěžovali, že jim tento zákaz brání v tvůrčím rozletu a nutí je stavět jenom krabice s rovnou střechou.
Nový grandhotel se postavil na místě starého, který se původně jmenoval hotel Statler, a prvního platícího hosta uvítal 6. srpna 1952. Měl 13 poschodí s 1 275 pokoji, což byl na tehdejší dobu úctyhodný počet. V srpnu 1983 koupila hotel společnost Reliance Group za 70 milionů dolarů. Renovace si vyžádala 30 milionů dolarů. A v roce 1989 převzaly hotel korejské aerolinky Korean Air Lines za 168 milionů. Vedení si nechalo vypracovat šest studií možného rozvoje hotelu a nakonec došlo k názoru, že bude nejvýhodnější starý hotel strhnout a na jeho místě postavit nový, vyšší, krásnější.
Měl jsem několik let možnost jako divák sledovat postupující stavbu. Architektonického řešení nového mrakodrapu se ujal ateliér AC Martin Partners a v roce 2011 získal projekt stavební povolení. Samotná výstavba začala o dva roky později. A slavnostní otevření nového komplexu se konalo v červnu 2017. S hotelem je spojena nižší budova kanceláří doplněná nákupním centrem s obchody a restauracemi.
Nyní jsem si prohlížel výsledek, ale přiznám se, že jsem nebyl okouzlen. Největší pozornost přitahuje střecha nad vchodem do hlavní budovy, jež připomíná plachtu a v noci je osvětlena lampami LED.
PLACHETNICE VYTVÁŘÍ DOMINANTU
Jako milovník architektury jsem prošel dva bloky po 7. ulici, až jsem narazil na Grand Ave a po ní jsem pokračoval vycházkovým tempem mírně do kopce na Bunker Hill. Cestou jsem minul nádherné mrakodrapy a banku Wells Fargo s jejím muzeem bankovnictví a dostavníků. Na dohled už byla překrásná dominanta celého okrsku.
Zadání městské rady bylo jednoznačné – dodat centru L.A. duši a oživit turistický ruch. Úkol se plnil 16 let. Stál dvakrát víc, než se původně plánovalo, ale od roku 2003 platí za múzickou atrakci. Sám autor prohlásil, že se pokusil spoutat chaos a začlenit jej do městského provozu.
Mám na mysli projekt Walt Disney Concert Hall. Připomíná rozevláté plachty z nerezavějící ocele třpytící se v sálavém kalifornském slunci na břehu Pacifiku. Otcem projektu rozsáhlého komplexu není nikdo menší než extravagantní Frank Owen Gehry, který je spoluautorem Tančícího domu v Praze. Žije v L.A., a proto si dal záležet. Popustil fantazii křídla, a přitom neodsunul funkčnost do pozadí. Původně se mělo sice stavět z vápence, ale nakonec si investor (po zhlédnutí Gehryho projektu Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau) vymohl ocelový povrch. Plocha komplexu činí 18 500 m2 a zahrnuje koncertní sál s 2 265 místy, ale i menší sály pro jazz, divadlo atd. Hlavním prvkem koncertního sálu, jemuž vévodí fenomenální varhany s 9 000 kovovými píšťalami připomínajícími trs trávy, je světlé cedrové dřevo. Řešení je velice působivé a navíc přispívá k nebývalé akustické kvalitě.
Nějaký čas to vypadalo, že se projekt nedokončí. Lilian Disneyová, vdova po nezapomenutelném kreslíři a filmaři, věnovala na výstavbu 50 milionů dolarů, ale to bylo málo. Potom se bouřil orchestr, pak nastalo zemětřesení, rasové nepokoje a přišel nedostatek financí. Až v roce 1997 se našel další mecenáš a dílo v hodnotě 274 milionů dolarů mohlo být dokončeno. Ovšem hala nemá žádnou spojitost s Disney Corporation. Celý projekt byl financován soukromými dárci.
Řešení je velice působivé, v obrovském sále není jediný sloup, a navíc umožňuje nebývalou akustickou kvalitu. To se píše všude a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to pravda. Nejlepší pohled na celé návrší se mi nabídl z ochozu věže radnice, která byla dokončena v roce 1928. Stavba patří mezi zdejší architektonické skvosty.
Z výšky 138 m si člověk nepřipadl vůči mrakodrapům nepatrný. Naopak, některé budovy získaly jiný rozměr. Navíc výhled je zdarma! Stačí přijít do vrátnice a říci: chci na rozhlednu. Službu konající policista vás prošacuje, na tričko přilípne visačku „Návštěvník“ a pošle výtahem (s přesedáním) nahoru. Tam se nabízí krásný pohled jak na Walt Disney Concert Hall, tak na další stavby v okolí.
Architektům posloužil jako inspirační zdroj jeden ze sedmi divů světa, a to slavné antické Mausólovo mauzoleum v Halikarnassu, dnešním Turecku. Tvar věže byl tedy navržen tak, aby připomínal slavný unikát. Až do roku 1964 byla radnice nejvyšší budovou Los Angeles. Na špičce věže dokonce umístili jako maják reflektor, který sloužil k navigování pilotů. Signální světlo po druhé světové válce odstranili, ale během rekonstrukce v letech 1998–2001 zase vrátili na věž jako turistickou atrakci.
Návrh interiéru připravil Austin Whittlesey. Díky němu je radnice zdobena ve stylu art deco.
MUZEUM JAKO UMĚNÍ
Na Grand Avenue, naproti sbírce současného umění Museum of Contemporary Art, otevřeli v září roku 2015 budovu, která sama o sobě je bezesporu uměleckým dílem. Náklady na její pořízení se odhadují na 140 milionů dolarů.
Multimilionář a sběratel umění Eli Broad do ní umístil svou sbírku 200 obrazů a dalších artefaktů ultramoderního umění současnosti. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že budova sama je větším uměleckým dílem než v ní vystavené exponáty. Po osobní návštěvě se domnívám, že pravda je – jak to bývá – někde uprostřed.
Stavba není vysoká, má jen tři poschodí, ale už při prvním pohledu z ulice zaujme. Architekti studia Diller Scofidio + Renfro a konstrukční firma Leslie E. Robertson se s úspěchem vyrovnali s nelehkým úkolem nenechat se zastínit geniálním řešením sousední ocelové plachetnice – ikonické koncertní síně Walt Disney Concert Hall.
Konkurovat nestorovi amerických architektů není snadné, ale autoři nového muzea se rozhodli správně – vsadili na kontrast.
Broad muzeum už z dálky přitahuje pozornost jasným kovovým perforovaným exteriérem připomínajícím včelí plástev nebo voštiny. Konstrukce budovy vychází z konceptu „závoj a klenba“. „Závoj“ je porézní obálka, která zabalí celou budovu, filtruje a vysílá denní světlo do vnitřního prostoru. Tento plášť je vyroben z 2 500 kosodélníkových panelů z imitace betonu zpevněné skelnými vlákny a podepřený 650tunovou ocelovou konstrukcí. „Klenba“ je betonové těleso, které tvoří jádro budovy, v němž jsou depozitáře, laboratoře a kanceláře. Střecha má 318 světlíků, jimiž proniká rozptýlené sluneční světlo.
V geometricky působivém vchodu není recepce, protože se neplatí vstupné. Návštěvníci jsou pořadateli informováni osobně a také prostřednictvím mobilních zařízení. Z lobby jsme vyjeli 10m pohyblivým schodištěm do nejvyššího poschodí, kde začínají expozice. Působivé je také řešení skleněného válcovitého výtahu.
GRAND PROJECT
Když jsem vyšel z muzea Broad, viděl jsem přes ulici buldozery, které začaly hloubit základy komplexu nazvaného Grand Project. A protože naproti je také už zmíněná koncertní hala podle návrhu Franka Gehryho, není divu, že radní vybrali pro toto místo právě jeho řešení. Je to nejnovější projekt světově proslulého architekta, který věnoval právě aglomeraci L.A. hodně svých nápadů. Do roku 2021 tady bude stát rozsáhlý rezidenční objekt s 39 poschodími a 436 obytnými jednotkami. Radnice si vymohla, že 20 % z nich má být v kategorii tzv. dostupného bydlení. V areálu budou samozřejmě nákupní centra, kavárny, restaurace a další služby, divadlo a hotel. Komplex doplní taky dostatečně velké veřejné prostranství. Projekt financuje jednak americká realitní společnost a jednak China Harbour Engineering Company and CCCG Overseas Real Estate.
Stavba svým charakterem navazuje na budovu radnice, jež se schovává za jižním okrajem areálu.
Při pohledu na studie budoucího mrakodrapu i laika napadá: opravdu bude nejkrásnější ve městě?
NÁVRH KULTOVNÍ VĚŽE
Odpověď na otázku „který mrakodrap je nejkrásnější“ chce nabídnout další projekt, který na sebe klade velké ambice. Blíž k DTLA (Downtown Los Angeles), na adrese South Figueroa číslo 333, má vyrůst mrakodrap, který o 3 m přeroste Wilshire Grand Center. Má být vysoký 338 m a bude tak nejvyšší v Kalifornii.
„Do jisté míry byla výška vynucena,“ řekl novinářům Jeff DiMarzio, jehož firma DiMarzio | Kato Architecture navrhuje řešení mrakodrapu.
Místo, kde by mohl brzy stát, je na třech stranách vázáno dálnicí, takže architekti byli nuceni dívat se spíše vzhůru než do stran.
Skutečnou motivací projektu je však prý nikoliv snaha po rekordu, ale touha vytvořit pozoruhodný doplněk k panoramatu L.A. DiMarzio řekl, že úzký vrchol věže byl navržen tak, aby vynikal mezi ostatními budovami.
„Opravdu chceme dát městu kultovní věž, na kterou by jeho obyvatelé mohli být hrdí – stejně jako jsou lidé v New Yorku hrdí na své věže. Nenalezli jsme však žádný důvod k tomu, abychom začali používat takové prvky, jako je kroucení a posouvání rovin či vytváření grafických fasád anebo vytváření nejrůznějších triků,“ řekl DiMarzio. Stavbu budou charakterizovat prizmatické stěny a reflexní panely doplněné sklem a ocelí.
Hotel se 77 poschodími a 600 pokoji nabídne také apartmány do osobního vlastnictví, kancelářské prostory, restaurace a obchody. A také více než 200 garážových míst.
Stavba projde v následujícím roce důkladným schvalovacím řízením obdobně jako více než 140 mrakodrapů po celém světě, včetně 88 v Číně a 13 v USA, jež byly dokončeny v loňském roce.
UNIKÁT, NEBO ATRAKCE
Město West Hollywood je na ledacos zvyklé a jeho obyvatelé se vyznačují nejen velmi liberálním smýšlením, ale i tolerancí k odlišnému vkusu. Není divu, že je zde umístěno několik ultramoderních budov, ale architektonicky řešených vynikajícím způsobem. Přesto mnozí označují nejnovější projekt za bizarní. 
Tam, kde na Sunset Boulevardu stával Viper Room, legendární noční klub, u jehož založení stál například herec Johnny Depp (a kde se předávkoval River Phoenix), je připravena ambiciózní náhrada. Poté, co developer Silver Creek Development Co. koupil zdejší parcelu za 80 milionů dolarů, oznámil, že na tomto místě bude stát 15patrový hotel. Nyní byla veřejnost seznámena s náhradou, která připomíná obrovský svěrák, v němž je „upnuta“ tradičně řešená věž zdobená lodžiemi. Návrh od architektů ateliéru Morphosis obsahuje také posilovnu čili sportovní prosklený prostor s bazénem a v přízemní malé obchody lemované betonovými sloupy ve tvaru písmene V.
Hotel vysoký 200 m bude mít 115 pokojů, 31 bytových jednotek, z toho 10 tzv. cenově dostupných, a nový domov pro Room Viper. Je poněkud obtížné představit si ze zveřejněných skic konečný výsledek.
Autorem řešení je Thom Mayne, vedoucí postava ateliéru Morphosis, který obdržel v roce 2005 nejvyšší architektonické ocenění, a sice Pritzker Prize, a v roce 2013 zlatou medaili (2005) American Institute of Architects.
Zda a kdy se tento projekt stane realitou, je zatím ve hvězdách.
HOLLYWOOD BUDE MÍT MUZEUM
Výčet skutečných architektonických kreací v Los Angeles je žalostně krátký, stále hořekují odborníci. Otcové města doufají, že kritiky i obyvatele L.A. potěší nový projekt, který je – oproti předchozímu – před dokončením. Po dvouletém zpoždění bude letos na podzim otevřeno Nové muzeum hollywoodských filmů.
Závěrečné práce jsem sledoval z terasy vedlejšího muzea klasického i moderního umění LACMA (Los Angeles County Museum of Art) na Wilshire Boulevard. Vysoký jeřáb právě ukládal poslední střešní panely na kupolovité kino. Město zde obnovuje tradici ze 30. let, kdy se této části bulváru říkalo „muzejní míle“.
Muzeum filmu se nachází v revitalizované, zmodernizované a dostavěné budově těsně vedle obrazárny a naproti největšímu automobilovému muzeu na světě. Autorem architektonického řešení je v USA žijící 82letý světoznámý italský architekt Renzo Piano, který se v poslední době zviditelnil třeba jako autor londýnského mrakodrapu nazývaného Shard (Střep). Spolupracuje však také s americkým kolegou Zoltanem Palim, jenž má maďarské kořeny.
Pro muzeum vybrali památkovým úřadem chráněnou budovu (od roku 1992) Wilshire May Company Building na rohu ulic Wilshire a Fairfax. Byla otevřena v roce 1939 a původně v ní sídlil obchodní dům. Stavbu navrhli Albert C. Martin a Samuel A. Marx a ve své době představovala mezník ve vývoji obchodních domů v Los Angeles. V roce 1946 bylo přistavěno severní křídlo. Průčelí původní budovy je dokonalým příkladem architektonického stylu Streamline Moderne, který se objevil v průběhu roku 1930. Zdůraznil aerodynamickou eleganci, zakřivení formy, dlouhé vodorovné linie a zjednodušil ozdobné prvky art deco. Konstrukce budovy naznačovala pohyb a čerpala inspiraci z průmyslových, vědeckých a technologických inovací té doby. Odrážela moderní módní prvky rozvoje dopravy, například letadla, vlaky a zaoceánské parníky, a obsahovala nákladově efektivní průmyslové materiály, jako je sklo, cement a ocel.
Architekti Piano a Pali svou vizí chtějí obnovit historické průčelí a ke stávajícímu objektu přidají kulový přírůstek na severní straně. Návrh reprezentuje svazek vědy a techniky, protože přidává promítací sály a velkolepě řešenou střešní terasu s neobvyklým výhledem na město.
Náklady na stavbu se odhadují na 300 milionů dolarů.
V Los Angeles se na architektuře nešetří. A výsledky jsou potěšující.