Jeden národ, ale dvě znepřátelené země. To je Severní a Jižní Korea. Tématu se opakovaně věnují čeští nakladatelé. Jedním z nich je 65. pole. Nevydává reportáže novinářů, ale texty Severokorejců, kteří ze země uprchli.
V roce 2023 vyšel Můj život v Severní Koreji od autorek Pak Čihjon a Čche Serin. První jmenovaná je jednou z mála, komu se podařilo utéci. V knize popisuje svůj život od dětství - každodenní úsilí, aby rodina sehnala něco k jídlu, nejistotu, jestli člověk příští den neskončí v lágru.
Výmluvný je i příběh vzniku knihy. Spoluautorka Čche Serin totiž pochází z Jižní Koreje. Při letošní návštěvě Česka mluvily obě ženy o těžkém začátku spolupráce - obě byly totiž vychovány v tom, že občané „té druhé Koreje" jsou ti nejhorší nepřátelé. Obě ušly dlouhou cestu, aby se navzájem poznaly a nakonec spřátelily.
Jejich příběh předjímá další knihu z 65. pole. Nový titul Spadané zelené listí od Kim Jugjong totiž nevypráví o životě pod Kimovou krutovládou, ale o osudech uprchlíků po útěku. O vykořisťování, jemuž musí čelit v Číně, v případě žen jde mnohdy o sexuální otroctví. Není na koho se obrátit, v případě odhalení hrozí deportace zpět do „vlasti". Ti, kteří se dostanou do Jižní Koreje, musí žít jako občané nižší kategorie - dělat podřadnou práci, pobírat podporu. A hlavně se učit, co vlastně znamená život ve svobodné zemi.
Pro Evropana jsou zprávy ze Severní Koreje mimo dosah chápání. Ti z nás, kdo pamatují socialismus, mají jen o málo bližší představu, protože komunismus u nás, při vší úctě k obětem, byl s tím korejským nesrovnatelný.
Připomeňme si, že současnost není prvním bolestným obdobím Koreje. Vždy tu bojovaly o vliv velké mocnosti. Střídavě ji okupovaly Čína a Japonsko, výrazně zasahovalo i Rusko a USA. Osud malé země, kterou po staletí ovládaly velmocenské hry sousedů, je nám blízký. Možná proto u nás vychází tolik knih s korejskou tematikou.
Václav Litavský