„Pokud to s dekarbonizací myslíme opravdu vážně, nemáme jinou možnost než stavět a rozvíjet jaderné zdroje,“ říká Dr. Lars-Thilo Voss, fyzik a generální ředitel společnosti TÜV SÜD Energietechnik. „Naštěstí již máme mnoho zkušeností a osvědčených technologií, jen je třeba vědět, jak při jejich realizaci zajistit dodržování všech požadavků na zajištění kvality a řádné plnění veškerých bezpečnostních norem.“
Zkušený fyzik se zaměřením na oblast jaderné bezpečnosti, technologií a řízení projektů. Během své kariéry úspěšně vedl řadu mezinárodních projektů v zemích, jako je Německo, Francie, Velká Británie a Švýcarsko. V TÜV SÜD pracuje již více než 20 let a sehrál klíčovou roli při rozvoji zahraničních aktivit společnosti v oblasti jaderné energetiky. V roce 2022 byl jmenován generálním ředitelem společnosti TÜV SÜD Energietechnik GmbH. Mimo práci Thilo rád cestuje s rodinou po Evropě ve svém obytném voze a příležitostně ocení kvalitní single malt whisky.
Dr. Lars-Thilo Voss
Lars-Thilo Voss vystudoval fyziku a materiálové vědy na univerzitě ve Stuttgartu, kde získal doktorát v oboru difuze v keramických materiálech. Použití radioizotopů při kontrole materiálů prozařováním ho přivedlo do kontaktu s vadami materiálu způsobenými vlivem radioaktivního záření. V počátcích svého působení v TÜV SÜD se tudíž zaměřil na problematiku tečení, tzv. creepu materiálu vlivem neutronového toku.
„To byl začátek mé kariéry. Poté jsem se jako inspektor začal zabývat specifickou problematikou creepu u palivových článků, jež může vést k nejrůznějším poruchám, což v případě jaderné bezpečnosti představuje hlavní problém. Stal jsem se také inspektorem se zaměřením na různé metody nedestruktivního testování materiálů a komponent, jež jsou v jaderné energetice klíčové,“ vzpomíná na začátky své kariéry před 22 lety.
V TÜV SÜD získával Dr. Voss postupně další zkušenosti a pracoval na čím dál složitějších projektech. Zpočátku to bylo doma, v Německu, kde působil například jako vedoucí projektu posledního velkého deterministického hodnocení bezpečnosti druhého bloku jaderné elektrárny Neckarwestheim. Poté začal působit i mimo Německo a osm let byl rovněž členem několika mezinárodních jaderných komisí, konkrétně švýcarsko-německé komise (týkající se jaderné bezpečnosti elektrárny Beznau) a francouzsko-německé komise (Cattenom a Fessenheim).
V současné době je generálním ředitelem společnosti TÜV SÜD Energietechnik a vedoucím obchodního oddělení zaměřeného na jadernou energetiku a vyřazování jaderných zařízení z provozu. Je hybnou silou za aktivitami společnosti TÜV SÜD v tomto odvětví po celém světě.
Na jakých projektech právě teď pracujete a v jakých částech světa?
Poté, co Německo oznámilo svůj odklon od jádra, jsme především z historických důvodů rozšířili spolupráci se zeměmi, kde v té době stavěly jaderné elektrárny společnosti jako Framatome nebo Siemens — ať už to byla Francie, Švýcarsko, Španělsko, nebo později Brazílie. Dnes působíme po celém světě. Můj tým je zastoupen na všech kontinentech s výjimkou Austrálie [protože tam je jaderná energie zakázána — pozn. red.]. Pracujeme od Finska po Jihoafrickou republiku, od Španělska po Čínu a udržujeme také dlouhodobé kontakty s Koreou.
Většina našich zaměstnanců v oblasti jaderné energetiky v současné době sídlí v Německu nebo ve Velké Británii, menší týmy působí ve Francii, České republice, Itálii, Polsku a v Číně.
Jaké jsou konkrétní role vašich lidí v těchto zemích, jaký je rozsah jejich činností?
V Německu obvykle pracujeme jako odborná organizace pracující pro úřady a regulační orgány.
Za hranicemi Německa máme mnohem širší záběr, například ve Finsku pracujeme pro STUK (finský úřad pro jadernou bezpečnost) a ve Velké Británii jsme provozovatelům v rámci programu Horizon vyhodnocovali interní procesy a přispěli k jejich vylepšení.
Pokud jde o technické zajištění kvality (QA) a kontrolu kvality (QC), nabízíme služby na straně dodavatelů nebo přímo provozovatelům, ať už prostřednictvím auditů, nebo certifikace, jako je norma ISO 19443 pro jaderný průmysl. Můžeme působit jako nezávislí inspektoři pro dozorné orgány, provádět testy a udělovat certifikáty nebo nabízet odborné poradenství a školení. Díky tomu máme poměrně širokou škálu činností souvisejících s technickými normami a jadernou bezpečností. Platí však pro nás také přísná pravidla týkající se střetu zájmů, kdy nesmíme provádět inspekce či certifikace tehdy, pokud jsme předtím žadateli poskytli služby technického poradenství.
V současnosti se rozbíhá „jaderná renesance“ — jak vidíte perspektivu jaderné energetiky v následujících desetiletích a kde jsou podle vás z globálního hlediska klíčové trhy?
Téměř vše se dnes točí kolem dekarbonizace. Jasně jsme to viděli na zasedání COP28, kde se 22 zemí připojilo k cíli ztrojnásobit v příštích desetiletích světovou kapacitu v oblasti jaderné energetiky. Podle mého názoru je to hnací síla všech těchto změn. Všichni ovšem víme, kde jsou největší výzvy: jaderná energetika vždy znamená velké infrastrukturní projekty, jež zpravidla vyžadují značné investice, a obvykle se nejedná jen o ekonomickou záležitost, ale také politickou.
Za více než 20 let mého působení v oboru jsem však ještě nezažil, že by tolik zemí po celém světě nejen oznámilo, ale i přikročilo k realizaci a zahájilo takovou řadu jaderných projektů jako nyní. I když to z pohledu Evropy nemusí být tak patrné.
Pokud však usilujeme o elektrifikaci a dekarbonizaci automobilové dopravy i dopravy obecně, a rovněž i u vytápění a v průmyslové výrobě, zejména pak v energeticky náročných odvětvích, neexistuje jiná rozumná a technologicky schůdná cesta. V obou případech, ať už při výrobě elektřiny, nebo tepla, které se v současnosti vyrábí převážně v uhelných elektrárnách, a to i v zemích, kde podíl obnovitelných zdrojů roste, budou klíčovou roli hrát jaderné elektrárny.
Významná bude i role nových jaderných technologií, jako jsou malé modulární reaktory (SMR). Společnosti Oracle, Amazon a Google nedávno představily plány na nová datová centra napájená elektřinou z malých modulárních reaktorů coby cestu k dekarbonizaci, a podle mého názoru je to skutečná hnací síla tohoto vývoje.
Projekt výstavby SMR plánují i v Polsku, nedávno vláda podepsala mezinárodní smlouvu se dvěma společnostmi z USA a Kanady.
Strategie Polska spočívá v tom, že by malé modulární reaktory sloužily k výrobě tepla a páry pro těžký průmysl, který je stále z velké části závislý na uhlí. V současné době se uhlí využívá i k výrobě elektřiny, kdy dochází k produkci značného množství emisí uhlíku. Polsko proto v rámci dekarbonizace výroby elektřiny plánuje i tradiční velkou jadernou elektrárnu, přičemž malé modulární reaktory pravděpodobně přijdou na řadu až ve druhé vlně.
Situace se rovněž výrazně mění v případě velkých jaderných elektráren, kdy už nejde o izolovanou výstavbu, ale spíše o vybudování celé flotily. Koncepce flotily je jiná: reaguje na skutečnost, že v důsledku dekarbonizace budeme v blízké budoucnosti potřebovat mnohem více elektřiny — konzervativní odhady hovoří o dvojnásobku dnešní spotřeby. A důkazem toho, že to je dosažitelné, je to, co proběhlo v 80. letech v Německu a ve Francii a co se v současnosti děje v Číně.
Čína je schopna stavět elektrárny rychle, a přitom dodržet harmonogram výstavby a rozpočet, protože již získala dostatek zkušeností s takto složitými projekty.
Není to ale i tím, že v Číně je jiný politický systém a platí zde jiná pravidla než u nás?
Jaderné elektrárny lze postavit rychle, disponuje-li projekt kromě dostatečných finančních prostředků i potřebnými odbornými znalostmi. V Číně se setkáváme s obojím. Centralizovaná vláda a čínské plánované hospodářství tomu samozřejmě napomáhají, ale bez zvládnutí technologií, využívání získaných zkušeností a dodržování standardů kvality by to nebylo možné. A jde-li o odlišný politický systém, uvedu jako příklad jadernou elektrárnu Kašiwazaki-Kariwa 7 v Japonsku, která byla postavena za tři roky, což z ní činí nejrychleji postavenou jadernou elektrárnu mimo Rusko a Čínu. Za tři roky a s využitím soukromých finančních zdrojů.
V jaderné energetice politika vždy hraje roli. A to, zda se země chce angažovat v jaderné energetice, je vždy otázkou politického rozhodnutí, a nikoliv otázkou technické realizace projektu.
Jaká je v současnosti role Evropy v jaderné energetice? S ohledem na fakt, že některé země jsou tradičně proti? Například Rakousko, byť zařízení, které ovšem nikdy neuvedlo do provozu. Nebo Německo, jehož historickou situaci známe, dnes svou strategii opatrně přehodnocuje. Také Švédsko kdysi vyhlásilo odchod od jaderné energie, ale místo proklamované demolice jaderných elektráren je bude modernizovat... Nevypadá to, že by Evropa byla ve svém postoji k jádru jednotná.
Já bych to řekl jinak — většina Evropy, až na výjimky, je v přístupu k jaderné energii jednotná. Jednou z výjimek je dlouhodobě Rakousko, což má své historické důvody, a nedávno se přidalo i Německo. Pak je tu například Portugalsko, které jadernou energii vůbec nepotřebuje, protože má jiné zdroje energie. Pokud se však podíváte na ostatní země, ty buď v posledních letech přehodnotily svá předchozí rozhodnutí, nebo plánují novou jadernou výstavbu.
To se jasně ukázalo v diskusích o taxonomii v energetice. Osmnáct z 27 zemí EU vytvořilo alianci pro projekty v jaderné energetice. Česká republika je v současnosti jedním z hlavních hráčů v této oblasti, a to nemůže zůstat bez povšimnutí. Ale je tu také Polsko a další země jako Rumunsko. A nezapomínejme na Rusko, které leží v Evropě, má v jaderné energetice dlouhou tradici a exportuje jadernou technologii do Turecka. Kromě toho se touto cestou vydávají i asijští obři, jako je Čína, Indie a Japonsko, kdy se Japonsko vrací k jaderné energii po Fukušimě.
„Spícím drakem“ jsou v současné době Spojené státy, kde systém „zařazování zdrojů podle nákladů“ stále upřednostňuje zemní plyn získaný frakováním, který představuje relativně levný zdroj energie. Pokud však Spojené státy chtějí skutečně dekarbonizovat, budou muset svůj přístup změnit.
Osobně nevidím mnoho jiných zdrojů pracujících v základním zatížení tak jako jaderné elektrárny. Země, které vybudovaly svou přenosovou soustavu coby centralizovanou s velkými elektrárnami, musejí výrazně investovat do decentralizace své sítě, pokud chtějí velké zdroje energie plně nahradit obnovitelnými. Proto je jaderná energie logickou cestou a vy jako Česká republika máte v Evropě díky svým zkušenostem silnou pozici a Evropa jako celek má silnou pozici v celosvětovém měřítku.
Jsou zde zásadní rozdíly mezi tím, když stavíte na zelené louce, modernizujete stávající elektrárnu, nebo plánujete rozšíření bloků, jako je tomu nyní v Dukovanech? Jaký je pro vás coby poskytující poradenské služby nebo inspekce a audity rozdíl mezi různými projekty?
Začal bych modernizací, tedy retrofitem jaderných elektráren, kde již máte zkušeného provozovatele, dobře zavedené dodavatelské řetězce a fungující dozorové a regulační orgány. To jsou tři klíčoví hráči, kteří musí hladce spolupracovat. Upřímně řečeno, do těchto projektů se příliš nezapojujeme — ne proto, že bychom neměli dostatek odborných znalostí, ale proto, že trh je v tomto ohledu poměrně uzavřený.
Projekty týkající se dostavby či rozšíření jsou daleko složitější, jako je tomu nyní v případě Dukovan. Zatímco v Dukovanech máte vše, co jsem zmínil (zkušeného provozovatele, dodavatelské řetězce a regulátora a k tomu i dlouhou historii využívání jaderné energetiky), musíte si v tomto případě poradit i s novou korejskou technologií. Tu bude třeba harmonizovat se stávajícími evropskými předpisy a normami, aby se předešlo „třecím plochám“, zejména v oblasti kontroly kvality u dodavatelských řetězců.
Pokud jde o projekty na zelené louce, jako například ten v Polsku, existuje poměrně vysoká míra rizika. Není tu nic z toho, co jsem zmínil dříve: žádný zavedený provozovatel, dodavatelský řetězec ani regulátor. Na druhou stranu to pro mnoho subjektů představuje obrovskou příležitost, a i když je proces zpočátku komplikovaný, dá se zvládnout. Všechny zúčastněné strany, od státních úřadů až po soukromé společnosti, si musí společně sednout ke „kulatému stolu“ a diskutovat o nejlepších možných řešeních. To se podařilo v Německu v 60. a 70. letech minulého století. S dnešními technickými znalostmi je samozřejmě nastavení kontroly kvality i dodavatelských řetězců pro nové hráče o něco snazší.
Kde jsou obvyklá úskalí při realizaci jaderných projektů? Jejich odpůrci často argumentují tím, že enormně překračují termíny a rozpočty.
Především je nezbytně nutná politická podpora. Jaderné projekty jsou dlouhodobé a potřebují stabilní podporu.
Dalším klíčovým aspektem je financování. Protože se často jedná o miliardové částky, je třeba rozhodnout o způsobu financování a schválit ho desítky let předem. Finanční prostředky by neměly být přesouvány z jednoho projektu na druhý, ale je třeba mít dlouhodobou finanční jistotu.
Zatřetí je nezbytná vyspělá a osvědčená technologie. Přesněji řečeno, jasné rozhodnutí, jaká technologie se použije. Když se budete držet zvolené technologie, získáte během realizace projektu dostatek zkušeností a nastavíte dodavatelské řetězce a díky tomu můžete v budoucnu podobné projekty stavět mnohem rychleji a za méně peněz.
V Evropě se bohužel v minulých letech realizovalo jen několik málo projektů, což také hraje významnou roli. Potřebujete zachovat kontinuitu, což zahrnuje i náležitě kvalifikovanou pracovní sílu pro mnoho různých oblastí. Stejně jako v jiných průmyslových odvětvích — a jaderná energetika není ničím jiným než jen specializovaným průmyslovým odvětvím — pokud trpíte nedostatkem náležitě vzdělaných, kvalifikovaných a zkušených lidí, nemůžete očekávat včasné dokončení projektu.
| TÜV SÜD Energietechnik GmbH |
| Společnost se sídlem v Baden-Württembergu se specializuje na technické služby v oblasti energetiky a systémového inženýrství, jakož i na poradenské, hodnotící a testovací služby. V Německu společnost působí především jako odborná organizace zastupující v souladu s § 20 zákona o atomové energii příslušné dozorné orgány. „Jako člen Světové jaderné asociace se chceme podílet na tom, aby mírové využívání jaderné energie bylo co nejbezpečnější,“ říká Dr. Lars-Thilo Voss, výkonný ředitel TÜV SÜD Energietechnik GmbH Baden-Württemberg. „Naši odborníci mají rozsáhlé zkušenosti ve všech oblastech jaderné technologie a znají národní i mezinárodní předpisy.“ |
Jak si z vašeho pohledu stojí v tomto ohledu Česko?
Česká republika má dobrý základ v podobě dlouhodobých zkušeností, odborných znalostí a stabilních základů, na nichž lze dále stavět. Má zavedený dodavatelský řetězec pro oblast jaderné energetiky, kde působí takové společnosti, jako je Škoda JS a její subdodavatelé. Mohla by se stát jedním z „excelentních dodavatelů“ v rámci celé Evropy. Mohli byste se stát motorem celého tohoto procesu. Nyní jde jen o to, přizpůsobit se novým technologiím a využít nejlepší dostupná řešení.
Jakou roli by v tom mohla sehrát společnost TÜV SÜD?
Máme zkušenosti z celého světa a znalost různých technologií včetně jejich využití v praxi. Jsme otevření nejrůznějším návrhům na řešení a zabýváme se i jejich porovnáváním. Máme zkušenosti s evropskými a americkými standardy a normami, dokonce i s korejskými, které jsou v podstatě odvozeny od ASME (American Society of Mechanical Engineers). Právě v tom můžeme být užiteční, tedy v propojení technologií tak, aby fungovaly lokálně a zároveň splňovaly všechny mezinárodní normy.
Jedním z nich je i ISO 19443, tedy management kvality v oblasti jaderné energetiky. Certifikace je dnes nabízena jak akreditovanou, tak neakreditovanou formou — v čem je zásadní rozdíl?
Zásadní rozdíl je v tomto případě otázka důvěry. Proč bych měl důvěřovat někomu, kdo není ochoten podstoupit důkladnou kontrolu a získat akreditaci v rámci přísného systému, aby prokázal, že je skutečně důvěryhodný? To platí pro všechny normy týkající se zajištění kvality, ať už jde o ISO 9001, 14001, 27001, nebo 18001. U složitých a finančně náročných projektů, jako je jaderná energetika, bude mít ve výběrovém řízení výhodu společnost s certifikací od akreditované organizace.
Závěrem bych rád dodal, že se těším na renesanci jaderné energetiky a na významnou roli, kterou v ní Evropa bude hrát, mimo jiné díky svým bohatým zkušenostem a ochotě pokračovat v rozvoji bezpečného využívání tohoto zdroje energie.