Závěr loňského roku přinesl celou řadu změn, novou vládou počínaje a omikronovou variantou koronaviru slibující rychlejší promoření s menšími následky konče.
Od loňského roku mají banky rovněž brát v potaz ekologické a sociální dopady podnikání, které se svými prostředky podpoří. Zatím jde podle vyjádření bank spíše o formální krok vedoucí ke sběru informací a případně snaze ke vhodnému nasměrování firem. Ty by tedy zatím neměly mít důvod obávat se, že by na své projekty nemohly získat financování nebo že by toto mělo být zásadně dražší. Zatím. Postupem času se tyto podmínky budou dozajista zpřísňovat. Ostřeji sledované pak budou patrně projekty, firmy a oblasti s největšími přímými dopady na ekologii, tedy především z oblasti energetiky či dopravy. A právě v energetice se kromě až neskutečného růstu cen od konce roku diskutuje ještě jedno téma, a tím je takzvaná taxonomie EU. Nad ní představitelé vlády usilující o zařazení jaderné energetiky mezi ekologické, udržitelné, a tedy podporované zdroje zprvu jásali, nicméně odborníci jejich nadšení výrazně mírní. Jde totiž o zařazení dočasné, a hlavně podmíněné celou řadou faktorů, jež jadernou energetiku posouvají k ještě větší rizikovosti a nižší rentabilitě. Výsledek pak bude silně závislý na vývoji technologií nejen v oblasti jádra, ale i konkurenčních řešení.
Jakkoliv se časové limity nastavené na rok 2040 pro stávající zdroje a 2045 pro zdroje nové mohou zdát být vzdálenými metami, ve světě energetiky, kde je potřeba plánovat na desetiletí dopředu, tomu tak není. Stačí si uvědomit, jak dlouho se vytvářela stávající energetická koncepce a kolik let se už dostavba našich jaderných elektráren řeší. A ani tendr, schvalovací procesy a samotná výstavba či uvedení do provozu nejsou procesy dostupné na lusknutí prstu. Obzvláště ne v době, kdy je naše země vlivem boje s pandemií značně zadlužená. K problematice posuzování nastavených lhůt je navíc zapotřebí připočítat také podmínku dobudování hlubinných jaderných úložišť, které se u nás nacházejí teprve ve stadiu předběžného výběru vhodných lokalit. Před sebou tady máme potřebu důkladného průzkumu těchto lokalit, překonání odporu místních obyvatel v konečné lokalitě a samotnou výstavbu. Odhadované náklady ve výši 100 miliard korun rentabilitě jaderné energetiky nepřidají a ani zde není z pohledu požadovaného termínu dokončení času nazbyt.
A to jsem se ještě nezmínil o riziku promarnění některých investičních příležitostí. Kupříkladu v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži již řadu let pracují na vývoji nadějných pokročilých malých modulárních reaktorů. Pokud však tento vývoj nebude dotažen do potřebné fáze před rokem 2045, mohlo by úsilí tamních vědců přijít vniveč.
Samozřejmě, nikde není psáno, že jsou stanovené termíny a postoje definitivní, minimálně s každý dalším rokem však bude růst nejistota, podobně jak je tomu v oblasti vidiny zákazu spalovacích motorů a dalších dopadů evropského Green Dealu. Na každý pád to naše nová vláda při hledání rovnováhy mezi hájením národních zájmů, plněním ekologických požadavků a obhajobou členství v EU nebude mít lehké.
