Letošní podzim vnímám jako velkou příležitost k restartu.
V posunutém, listopadovém termínu se nemálo českých, ale i zahraničních firem sejde na brněnském výstavišti, aby demonstrovaly vůli překonat rány, které jim uštědřily poslední dva roky. Koronavirová pandemie spojená s lockdowny, omezováním výroby, přerušením dodavatelsko-odběratelských řetězců, nemožnost cestování za účelem uzavírání nových kontraktů ani za účelem dokončení a splnění stávajících závazků, zvýšené výdaje na testování a ochranu zaměstnanců, případně následné nedostatky a zdražování v oblastech čipů, balicích materiálů, surovin i energií, nejistota… to je jen neúplný výčet problémů, se kterým se musely firmy v poslední době vyrovnávat a stále ještě vyrovnávají. Přesto je nemálo z nich odhodláno vydat se ve 2. listopadovém týdnu do Brna a demonstrovat tam především vůli se s nelehkou situací poprat. Dát najevo, že je nezlomila a že jsou tady pandemii navzdory. Hodlají jít ostatním příkladem a podílet se na restartu ekonomiky, i přes to, že období nejistoty ještě zcela nepominulo. Proto mají firmy, které se letos chystají na MSV do Brna, mou podporu a můj obdiv. Přijeďte také a podpořte je svým zájmem.
Pro mnohé přinesly naději na restart i podzimní parlamentní volby. Naději, že do politiky vrátí slušnost, snaha spolupracovat napříč politickým spektrem ve prospěch restartu ekonomiky a snad i nálady ve společnosti. Vypjatá doba mnohde rozdělila lidi na nepřátelské tábory ať už politickou orientací, vůlí či neochotou se nechat očkovat, tolerancí vůči menšinám, ekologickým nasměrováním Evropy… Špetka tolerance a empatie by neškodila v žádném z těchto táborů. Není třeba se osočovat, ale společnými silami hledat řešení. Zkrátka, neškodil by nám ani restart vzájemných vztahů. Vždyť život je krátký a je škoda ho marnit zbytečnými spory a čekáním na lepší časy.
Před několik dny nás, bohužel, opustil náš autor, kolega a pro mnohé i skvělý kamarád, pan Milan Bauman. Malé rozloučení s ním naleznete na straně 3. Podíleli se na něm jeho přátelé a kolegové, kteří měli to štěstí spolupracovat s ním déle a poznat ho lépe, než jsem stihl já. Přesto bych se s vámi rád podělil o úryvek z věnování, které mi napsal do své knihy nazvané „Erotika za zrcadlem — Postřehy a názory, které vás možná minuly“:
„Život je prostě takový, jaký je, i když názorově není jednotný a je složitý. Zvláště v této době. Ale není krásný? Stojí za to ho žít plnými doušky, pokud možno samozřejmě ve zdraví a ve štěstí.“
Zdraví Milana Baumana v poslední době potrápilo nemálo, přesto se uměl ze života radovat a tu radost ještě rozdávat. Štěstí jsme měli my, kteří jsme s ním mohli spolupracovat a alespoň částečně ho i osobně poznat.
