Do svých výrobních operací některou z aditivních technologií zavádí čím dále více firem. Podle aktuálního průzkumu společnosti Wohlers Associates by globální trh s 3D tiskem měl v letošním roce 2024 dosáhnout 8,6 miliardy dolarů a do roku 2028 by se měl vyšplhat dokonce na 22,7 miliardy dolarů.
Za tak markantním růstem je pochopitelně celá řada výhod, které 3D tisk výrobním firmám přináší. 3D tisk může firmám pomáhat snižovat náklady na výrobu tím, že snižuje odpad materiálu a zkracuje dobu potřebnou k výrobě produktů. Často je také levnější a rychlejší cestou ve srovnání se sháněním, dopravou a skladováním dostatečného množství náhradních dílů.
3D tisk ovšem pomáhá firmám také se zefektivním jejich dodavatelských řetězců a se zkracováním doby potřebné k uvedení produktů na trh.
A nesmíme zapomínat ani na to, že aditivní technologie umožňují firmám vyrábět složitější a inovativnější produkty, které by s tradičními výrobními metodami ani nebyly realizovatelné.
Průzkum společnosti Deloitte z roku 2023 zjistil, že 84 % výrobních firem v USA již 3D tisk používá nebo plánuje jeho zavedení v příštích dvou letech. Nejběžnějšími aplikacemi 3D tisku ve výrobě jsou prototypování, výroba nástrojů a výroba na zakázku.
Mezi nejběžnější aditivní technologie používané v průmyslové výrobě patří FDM (fused deposition modeling) a SLA (stereolithography). Nejpoužívanějším materiálem pro 3D tisk ve výrobě je plast ABS. Očekává se však, že v příštích pěti letech poroste především používání kovů a kompozitních materiálů.
I když 3D tisk nabízí mnoho výhod, existují pochopitelně také výzvy, kterým firmy při jeho zavádění musejí čelit. Mezi ně patří vysoké pořizovací náklady na 3D tiskárny a některé specializované materiály.
S ohledem na prudký rozvoj relativně nového oboru se také společnosti potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků potřebných k provozu a údržbě 3D tiskáren.
Některé firmy se navíc obávají, že 3D tištěné produkty nebudou mít stejnou kvalitu jako produkty vyrobené tradičními metodami. Tyto obavy už jsou v některých případech liché, ale pravdou je, že u řady kritických aplikací v automobilovém a leteckém průmyslu, v kosmonautice či třeba při výstavbě jaderných elektráren je problém s certifikací a garancí kvality výrobního postupu i finálního produktu. V tomto ohledu je potřeba vyvíjet zcela nové postupy a metody kontroly kvality nebo ty stávající zdokonalovat. I přes tyto problémy však automobilový a letecký průmysl patří společně s průmyslem lékařským mezi odvětví, která 3D tisk přijímají nejrychleji. Přes řadu problémů, které je třeba překonat, je zde totiž výrazný potenciál k transformaci výrobního průmyslu.
Firmy, které dokážou tyto technologie efektivně zavést, získávají značnou konkurenční výhodu.
