V Praze proběhla ve dnech 5. a 6. října start-upová soutěž Wolrd Cup Summit. Jednou ze společností, která se ucházela o postup do hlavního kola a šanci soutěžit o hlavní cenu půl milionu dolarů, byla česká společnost BringAuto. Naše autonomní vozítko má nahradit repetitivní a neefektivní práci, říká Andrea Najvárková z českého start-upu.
Vaše firma se věnuje vývoji autonomních dopravních prostředků, ale už od pohledu je jasné, že Tesle konkurovat nechcete, že?
Ne, nejedná se o autonomní osobní automobil. Jde spíše o autonomní robot, který by mohl pracovat samostatně. Můžete si to představit tak, že by měl jezdit po předem projeté trase a zastavovat na určených místech. Měl by sloužit především k rozvozu balíčků ve městech.
Takže jakýsi automatický kurýr?
Ano, přesně tak. Jde o dopravu na tzv. poslední míli, což je vlastně rozvoz ke koncovým zákazníkům. Proto jde o malé, obratné vozítko, které uveze asi tunu nákladu, ale je pouze 3 m dlouhé a 1 m široké. Díky tomu může zaparkovat i na rušné ulici, aniž zcela blokuje provoz, nebo se pohybovat i mimo silnice.
Jak by si zákazník balíčky přebíral?
Mohl by se s vozem spojit přes aplikaci a svou zásilku si například vyzvednout z vybraného boxu na vozidle. Opravdu by to bylo jako s kurýrem, jen by místo člověka na vás čekalo pouze vozítko, ze kterého byste si věci musel vzít sám. Zákazník dostane jednu SMS s předpokládaným časem dodání, druhou deset minut před dodáním včetně kódu a třetí při zastavení auta před domem. Pak jen zadá kód a převezme si balíček. Systém jsme si už vyzkoušeli na našem elektromobilu, který má podobnou nástavbu, ale ve kterém ještě z legislativních i technologických důvodů sedí řidič. A zásilku vám zatím může doručit v Brně.
Rozvoz balíků asi není jediné možné využití, že?
Ne, to není. My chceme postavit univerzální robotické vozidlo, tedy v podstatě platformu použitelnou k různým účelům. Na ní pak může být standardní nadstavba na rozvoz balíčků, ale může fungovat i třeba jako prodejní automat na nápoje, nanuky nebo automat na kávu.
V době pandemie jsme přišl i s nápadem autonomního dezinfekčního vozítka. Mysleli jsme, že pomůže hlavně ve městech, která začala dezinfekci provádět plošně. Předpokládali jsme, že po skončení epidemie bude možné využít robot vybavený nádrží například k zalévání trávníků. Nicméně jsme se zde spíše setkali s určitou rezistencí vůči novinkám a snahou držet se „starých zaběhlých řešení“. Z vývoje proto sešlo.
Kde taková vozidla zkoušíte? Autonomní vozidlo se asi nemůže jen tak vydat na silnici?
To je docela zajímavá otázka. Samořídící vozy v zákonech opravdu podchyceny nejsou. Je to tak, že v tuto chvíli je provozovat na veřejných komunikacích nelze.
Složitější je otázka jiné, příbuzné technologie, a to vozů řízených na dálku, tedy takzvané teleoperace, kterou také na našich robotech využíváme. Tady je právní výklad trochu nejasný: řidič se sice musí věnovat řízení, ale nikde není jasně napsáno, že při tom musí sedět ve voze. Naše zkušenosti s nasazením na dálku řízených vozítek však naznačují, že v tomto ohledu bude lepší počkat na novou generaci mobilních sítí, tedy 5G. Spojení nebývá vždy úplně spolehlivé. Mohlo by nám vypadávat třeba na ulicích mezi vysokými domy a podobně. Při našem prvním pilotu jsme využívali ke spojení signálů několika operátorů najednou. Ale do budoucna předpokládáme, že díky rozšíření 5G sítí by měly problémy z velké části zmizet.
To jste zjistili na českých silnicích?
Ne, semiautonomní robot jsme nasadili v rámci soukromého areálu chemického závodu BorsodChem v Ostravě. Tam vloni svážel chemické vzorky z jednotlivých výrobních provozů do hlavní laboratoře.
Letos na podzim, zřejmě během listopadu, tam proběhne 2. pilot, tentokráte autonomního robotu. Také budeme řešit, zda v rámci daného areálu je lepší využít vizuální, či lidarové autonomie. Vlastně tedy budeme testovat dva roboty s dvěma různými systémy autonomního řízení.
Jak různými?
Na jednom budeme používat kombinace GPS, lidaru a radaru. A druhé bude, podobně jako třeba vozy Tesla, používat jen GPS a kamery. Chceme vidět, jak se který systém osvědčí v podmínkách takového praktického nasazení. Protože současná legislativa prozatím neumožňuje jízdu autonomních vozidel bez řidiče na veřejných komunikacích, zkoušky v podobných prostorách jsou nejblíže realitě silničního provozu, kam se až můžeme dostat. A můžeme tu také najít zákazníky, jejichž potřeby jsme schopni uspokojit už dnes. 
V Česku se najde řada velkých soukromých areálů, jako jsou technologické parky, velké tovární komplexy, letiště, kde může náš robot jezdit a převážet, co bude třeba: palety, náklad, zboží… Například v BorsodChemu se tak mohl ušetřit čas zaměstnanců, kteří jinak musí jednotlivá pracoviště objíždět místo toho, aby se mohli věnovat odbornější práci.
Cíl je přitom podobný jako v případě nasazení při rozvozu balíčků: zefektivnit práci, snížit náklady. Doprava na poslední míli vyžaduje řadu pracovníků, kteří dělají repetitivní, nepříliš záživnou a často i nepříliš efektivní práci. Kurýr dnes až 80 % času neřídí, ale hledá zákazníka. Díky tomu, že zákazníka tak trochu donutíme přijít k autu, tento ztrátový čas optimalizujeme. Teoreticky bychom tedy mohli být až třikrát výkonnější než řidič, což také může dopravu zlevnit.
Kolik takové vozítko podle předběžného odhadu může stát?
Záleží na vybavení. Cena základní robotické platformy BringAuto je asi 750 tisíc. S využitím technologie vzdáleného řízení pak vůz vyjde zhruba na 1,3 milionu. A za zcela autonomní vozidlo bude cena samozřejmě vyšší, kolem 2,5 milionu korun. Protože však chceme pomoci zavést roboty do života lidí, rozhodli jsme se potenciálním zákazníkům nabízet i pronájem delivery robotů, aby měli možnost vyzkoušet si ho.
Foto: BringAuto