V celé Evropě, a také u nás, klesá
zájem o vysokoškolské studium
technických a přírodovědných
oborů. Přitom právě tyto profese
mají důležitou roli v soutěži evropské
ekonomiky s konkurenty, dnes
zejména z asijských zemí. Systematická
státní politika podpory technického
a přírodovědného vzdělání
Číně, Indii, Singapuru a v dalších
východoasijských zemích, je právem
považována za významnější
faktor jejich dramatického ekonomického
růstu, než levná pracovní
síla.
Zajímavý, a zdá se,
že i úspěšný experiment
probíhá už několik
roků v Maďarsku.
Péter Csermely, profesor
biochemie na
Semelweissově univerzitě
v Budapešti,
dospěl k názoru, že
je nutno vyhledávat
motivované mladé
lidi, a dát jim možnost
seznámit se s vědeckou
prací v profesionální laboratoři.
Iniciativa byla nazvána Kutató Diákok
(Studenti badatelé), zkráceně
Kutdiak. Od zahájení v roce 1996
pomohla více než sedmi tisícům středoškoláků
ve věku 17 až 19 roků,
zejména příslušníkům maďarských
menšin na Slovensku, v Rumunsku,
Srbsku a na Ukrajině, najít mezi 700
maďarskými badateli nejrůznějších
oborů mentora, který je seznámí
s prostředím výzkumu. K účasti stačí
vyplnit dotazník se dvěmi otázkami:
"Proč se chcete zabývat výzkumem?
Proč si myslíte, že jste lepší
než ostatní?" Vyhovující je jakákoliv
odpověď. Jde pouze o ověření motivace
zájemce. Centrála Kutdiak jim
pomůže podle jejich představ vybrat
vhodnou laboratoř a mentora. Pro
další postup nejsou pevná pravidla.
Někdo se zúčastní jako pouhý pozorovatel,
jiný se účastní seminářů, aniž
by se podílel na pokusech. Ale mnozí
se zapojí do výzkumných týmů,
a někdy i spolupodepisují výzkumné
zprávy. Zatím převládá zájem o přírodovědné
obory (53 % účastníků). Tito
studenti pak většinou na střední škole
zpracovávají velmi dobré diplomky.
Ředitel neurologické laboratoře
Tamás Freud v Institutu experimentální
medicíny v Budapešti považuje
kontakt s těmito mladými lidmi
za užitečný i pro výzkumnou práci
institutu. Hnutí je formálně asociací
řízenou vlastními členy, vysokoškolskými
a středoškolskými studenty.
Čtvrtinu finančních zdrojů
na platy stálých zaměstnanců, provoz
internetové stránky, vydávání
publikací a na úhrady cestovních
a ubytovacích nákladů výzkumným
pracovníkům, poskytuje maďarské
ministerstvo školství, 20 % pochází
od soukromých sponzorů a zbytek
od mezinárodních institucí včetně
Evropské komise. Asociace pořádá
regionální konference, kde se představují
výsledky práce členů a předávají
ocenění. Třetina nejlepších je
pak pozvána na národní konferenci,
během níž se mj. vybere 80 účastníků
letního tábora Kutdiak na březích
Balatonského jezera. Jezdí tam za
nimi na besedy elitní maďarští vědci.
Na táboře se také volí nejlepší student-
badatel, jenž je odměněn cestou
do Stockholmu a účastí na slavnostním
udělování Nobelovy ceny.
Velmi důležitým poznatkem je skutečnost,
že více než polovina účastníků
hnutí pochází z vesnic a malých
měst. Iniciátor hnutí, profesor Csermely,
považuje poskytnutí možnosti
úniku z uzavřeného prostředí těchto
komunit, a mnohdy i tísnivých ekonomických
poměrů, za hlavní přínos
iniciativy. Byl také odměněn v roce
2004 Descartesovou cenou za komunikaci
vědy.