Jednou z firem, která
se může pyšnit vysokou
technickou a technologickou
úrovní svého
portfolia výrobků
a služeb, dlouhodobě
rozvíjeným a kumulovaným
inženýrským knowhow
pro aplikace sahající
od strojírenských
výrob, přes energetiku
až po náročné koksárenské,
chemické a petrochemické
provozy, je
člen královéhradecké
skupiny ZVU - ZVU
Engineering.
Tato společnost vznikla v roce 2000 a je přímým
pokračovatelem více než 135leté tradice
strojírenské výroby ve východočeské metropoli.
Na otázky TT odpovídá předseda jejího
představenstva a generální ředitel Ing. Pavel
Simajchl, MBA:
Je to výhoda, když se moderní inženýrská
firma snaží navázat na výrobní a odbytové
tradice, anebo je to naopak - v očích
konkurence, či samotných zákazníků - překážka?
Chytrých a snaživých firem je ve světě spousta.
Můžete-li nabídnout konstrukčně, výrobně
i provozně dokonalý výrobek, který mj. vznikl
díky dlouhodobě akumulovanému umu a zkušenostem
lidí, je to určitě plus. Na druhé straně:
pokud vám schází parametrově zajímavý produkt,
nejste s to garantovat odpovídající servis,
žádná kolorovaná visačka či odkazy na letitou
historii vám nepomohou. Jednoznačně platí:
máš, jen když umíš a dokážeš."
Limity české ekonomiky v hi-tech
a transferu špičkových technologii jsou
dostatečně známy. Čím to, že v Hradci Králové
existuje podnikatelský subjekt s propracovanou
vizí, jenž kooperuje s globálními
hráči typu Mitsubishi, ByPro Engineering,
či Haldor Topsoe?
Jinak nelze: vývojem, výrobou a odbytem
špičkové techniky se v naší branži zabývají
stovky podniků. Transfer nových technologií
překonal všechny předchozí politické a geografické
hranice. Realizovat výrobně špičkovou
techniku na bázi špičkové zahraniční procesní
licence, implementovat ji a zprovoznit u klienta,
bez výpadků a ztrát sladit technické a technologické
inovace s jeho již existující produkční,
energetickou a logistickou bází, to svedou
jen některé firmy. Těší mne, že mezi ně patří
ZVU Engineering.
Máte pro rozvoj znalostní ekonomiky
vytvořeny adekvátní předpoklady?
Základními (výrobními, právními, či personálními)
předpoklady určitě disponujeme.
Jsme s to pružně a spolehlivě dodávat na český
trh i do světa. V nejbližším období (minimálně
do roku 2010) bychom dokonce nemuseli
ani zásadním způsobem transformovat portfolio
našich výrobků a služeb. Existují obory,
kterými se dlouhodobě zabýváme a které po
nezbytné adaptaci na nové podmínky, zajistí
naši prosperitu i v delší budoucnosti - zplyňování
organických materiálů, pyrolýza a využití
vznikajícího plynu jako výchozí suroviny pro
vodíkové technologie aj. Věřím, že udržíme
kontakt se světovou extratřídou.
Na druhé straně to není důvod, abychom
usnuli na vavřínech. Nespí ani naše konkurence.
Možná neokázale, ale o to důsledněji koncentruje
své lidské, výzkumné i výrobní zdroje.
Proto se rozhlížíme jak po nových odbytištích,
tak po dalších hi-tech projektech. Nemalé
možnosti se kupř. odkrývají ve sféře řízené
výroby a zužitkovávání biomasy či ekologicky
a energeticky plně zvládnutého odpadového
hospodářství. Na první pohled jsou možná
málo voňavé, ale do budoucna velmi potřebné
a uživatelsky vyhledávané.
Řada aktivit a produktů, o nichž spolu
hovoříme, nezřídka spadá do kategorie
výroba a vývoz investičních celků. Česká
republika dlouhodobě patřila mezi světové
lídry v této oblasti. Čím si vysvětlujete současný
ústup z někdejších pozic?
Příčin je více. Obecně platí, že schopnost
vyprojektovat, vyrobit, vyvézt a smontovat
velký investiční celek v zahraničí je ukázkou
dobré kondice nejenom dotyčné firmy či konsorcia
firem, ale celé ekonomiky té které země,
tamější výzkumné a vývojové báze, odborného
školství, optimálního fungování bankovního
a pojišťovnického sektoru a nezřídka zahraničně
-politické potence země exportéra.
Nic si nenalhávejme. ČR už na řadu velkých
technologií, na vývoz kolosálních
investičních celků prostě nemá. Ano, ještě
stále dokážeme vyrobit a smontovat dobře
fungující pivovar, cukrovar, jatka, nebo
cihelnu. Za solidních podmínek pomůžeme
i s modernizací leckteré průmyslové či chemické
výrobní linky. Avšak realizovat individuálně
velkou investiční zakázku na špičkové
parametrické a instalační úrovni, to už je
nad naše síly.
Desetimilionová země v podmínkách prohlubující
se globalizace není a nemůže být na špičce
v každém oboru. Pokud se rozhodnete pro
nákupy špičkových zahraničních řešení a jejich
montáž do svých výrobků, stěží dokážete nabídnout
zákazníkovi lepší parametry, nižší cenu
než prvovýrobce. Navíc řada států (a to zvláště
rozvojových) má tendenci nikoliv nakupovat
hotové výrobky a služby, ale rozvíjet s vámi
místní kooperační formy. To logicky vyvolává
další a nezřídka velmi náročné požadavky na
týmové, finanční a organizační zabezpečení
takových projektů.
Nejsem skeptik, co se týká budoucnosti realizace
velkých investičních celků Made in Czech
v zahraničí. Měli bychom se ale promyšleně
soustředit pouze na projekty, které jsme s to
komplexně zvládnout na špičkové úrovni. Jen
za takové se dneska dobře platí. A pouze ony
jsou správnou referencí o našich schopnostech
a dovednostech pro další zákazníky.
Není na vině technického a technologického
rozmělnění tempa nepříliš dobrá spolupráce
průmyslu se základním výzkumem?
Nepatřím ke kritikům české vědy. Leckterý
laboratorní poznatek či objev mne může oslnit.
Zároveň musím brát ohledy na zájmy vlastní
firmy, jejich majitelů a zaměstnanců. Pokud
konkrétní výstupy badatelské práce nemají tržní
potenciál, jestliže je společným úsilím nedotáhneme
až do realizačního stádia, musí pro
mne zůstat marginalitou.
Hledáte nové technické a technologické
nápady i mimo akademický sektor?
Samozřejmě. Jsme častými hosty vysokých
škol, technologických center apod. Bohužel:
zatím nám nabídli minimum projektů, u nichž
bychom dokázali převzít a unést riziko dalších
výrobních a odbytových operací. Obávám se,
že český aplikovaný výzkum je v troskách
a základní výzkum nemá dost sil, aby vygeneroval
věcně i ekonomicky zajímavý potenciál
nabídek pro aplikační sféru.
Vina ovšem spadá i na nás, průmyslové
a inženýrské firmy. Inspirujeme všichni a dostatečně
badatelskou sféru? Agregujeme efektivně
vlastní síly, abychom dokázali podstoupit
nezbytná rizika vývoje a zavádění progresivních
technických a technologických novinek? Mnozí
se řídíme zásadou "bližší košile než kabát", příp.
se jen omezíme tu na kritiku limitované pomoci
ze strany státu, onde mlčky přihlížíme, jak štědře
dotovaní zahraniční investoři k nám přicházejí
s vlastními technologiemi a vědecko-výzkumnou
bází a českou vědu ignorují. Absence přímé
a oboustranně výhodné vazby průmysl - věda je
ve svých důsledcích jednou ze základních příčin
malé produktivity a efektivnosti výrobních procesů,
našich stále obtížnějších pozic na konkurenčně
přetížených trzích. BRONISLAV SOWA
