Automobil Ruston B2 z roku 1925, který byl celá desetiletí zaparkován v továrně na výrobu spalovacích turbín v anglickém Lincolnu, byl v podstatě vrak. Historickému vozidlu chyběly důležité součásti, takže ho nebylo možné opravit. Pomohla až technologie 3D tisku, s jejíž pomocí se všechny chybějící komponenty vyrobily. Velká Británie je zemí mnoha legend, z nichž jeden vypráví příběh dvou impů – ďáblů, vyslaných samotným Satanem do severní Anglie, aby tam konali děsivé skutky. Říká se, že způsobili doslova spoušť v lincolnské katedrále, kde oba impové převraceli stoly a židle a dokonce házeli různé předměty po andělovi. Ten se pochopitelně rozzlobil a jednoho z impů nechal zkamenět – jeho groteskní kamennou tvář můžeme dodnes vidět na jednom z katedrálních sloupů. Lincolnského impa zná v okolí Lincolnu každé dítě, v neposlední řadě kvůli tomu, že ho má ve znaku místní fotbalový klub. Sedí ale také na mřížce chladiče automobilů, které vyráběl mezi roky 1919 a 1924 lincolnský výrobce průmyslových zařízení Ruston & Hornsby. Po skončení první světové války se ve firmě Ruston & Hornsby zastavila výroba vojenské techniky. Výroba motorů pro traktory a lokomotivy nemohla tyto ztráty v příjmech vynahradit, a proto se společnost Ruston & Hornsby rozhodla přidat do svého sortimentu automobily. Sedany, které navrhl hlavní konstruktér firmy Edward Boughton podle vysokých standardů, jež znal ze zbrojního průmyslu, však byly příliš těžké. Ruston & Hornsby rovněž nebyli schopni vytvořit efektivní systém sériové výroby a ruční výroba tyto automobily velmi prodražila. Dodnes se zachovalo pouze několik málo modelů, včetně dvou, které jsou přezdívány Gin a Tonic. Tyto vozy stály v Rustonově továrně v Lincolnu od šedesátých let. Případ chybějícího impa Na rozdíl od Ginu byl Tonic, který byl postaven v roce 1923 a vyvezen do Austrálie, opravdový vrak. Geoffrey de Freitas, britský velvyslanec, na něj narazil během svého působení v této zemi. V šedesátých letech ho přivezl zpět do Anglie a vrátil zpět firmě Ruston. V plánu bylo, že ho tovární učni opraví. Chyběla ale nebo byla výrazně poškozena spousta důležitých komponent. Například byla poškozená skříň řízení a mezi jinými úplně chyběl i imp, který měl sedět na mřížce chladiče. Poněvadž se již ztratily technické výkresy, odlévání jednotlivých chybějících dílů by bylo neúměrně drahé. Nová naděje svitla Tonicu v roce 2003, kdy Ruston koupila společnost Siemens s vidinou rozšíření výroby malých spalovacích turbín. V tomto oboru byla Rustonova továrna na špici již od 60. let minulého století a v Lincolnu se turbíny vyrábějí dodnes. Tonic musel počkat až do roku 2016, kdy pod Siemens přešla společnost Material Solutions. Firma z Worcesteru se specializuje na využívání 3D tisku v průmyslové výrobě, zaměřuje se především na součásti turbín a strojírenské díly. Dávný sen se splnil. Skříň řízení byla vyrobena znovu a na mřížku chladiče usedl nový imp. Vytisknout skříň řízení trvalo jen pět dní, i když váží několik kilogramů. Použita byla nerezová ocel a technologie tavení kovového prášku. Součástka se stavěla vrstva po vrstvě, přičemž každá z těchto vrstev měla pouhých 20 μm. Gin a Tonic brzy opět spolu Gin, model A1 vyrobený v roce 1920 a vybavený 2,6l motorem o výkonu 15,9 koňských sil, se v roce 2018 zúčastnil závodů veteránů na závodním okruhu v Cadwellském parku v Lincolnshiru. Tonic by se teoreticky mohl závodu také zúčastnit, ale pořád ještě není úplně kompletní. Potřebuje nové čelní sklo, nové polstrování a nové čalounění. Nebude to ale trvat dlouho a tento impozantní model B2 z rustonovské dílny s 3,3l motorem a výkonem 20 koňských sil se postaví na startovní čáru závodů veteránů vedle svého parťáka. Není to ale pouhá nostalgie, co motivovalo společnost Siemens obnovit tyto dva krásné veterány. Tonic je zároveň živým důkazem toho, jak velký potenciál má aditivní výroba pro logistiku náhradních dílů v mnoha průmyslových odvětvích. www.siemens.cz
