Změny ve zdrojové základně postupně integrují evropské přenosové sítě

V polovině listopadu (17. 11.) 2010 zveřejnila Evropská komise své sdělení o „Prioritách pro evropskou energetickou infrastrukturu do roku 2020“ a dále projekt integrované evropské energetické sítě, tzv. infrastrukturní balíček. Balíček představuje plán budoucího rozvoje v oblasti evropské energetické infrastruktury s cílem zajistit především bezpečnou a spolehlivou integraci obnovitelných zdrojů a přechod k nízkouhlíkaté energetice. Vedle podpory dalšího rozvoje transevropských sítí především na regionální úrovni (pro nás je klíčový region střední a východní Evropy - CEE) identifikuje infrastrukturní balíček klíčové výzvy, jimž musí provozovatelé přenosových a distribučních společností čelit při výstavbě síťové infrastruktury – neúměrně dlouhé a komplikované povolovací procedury a nedostatek finančních zdrojů. Provozovatel přenosové sítě v České republice, společnost ČEPS, tento návrh Evropské komise přivítala, jelikož vhodně doplňuje stávající evropskou diskusi o přechodu na nízko-/bezuhlíkatou energetiku. Půjde o zcela zásadní změnu struktury výrobní základny se zvyšujícím se podílem těžko predikovatelných a řiditelných zdrojů. Masivní podporu obnovitelných zdrojů balíček totiž konfrontuje s potřebou dlouhodobě udržet stávající vysokou úroveň bezpečnosti a spolehlivosti celého evropského elektrizačního systému, včetně samotných přenosových a přepravních sítí. BEZPEČNOST NA PRVNIM MISTĚ Pro bezpečnost a spolehlivost provozu přenosových sítí je klíčový návrh na koordinovaný postup při řešení nedostatečné přenosové kapacity sítí ve střední a východní Evropě. Taková situace by mohla vzniknout změnou toku elektřiny v regionu, vyvolanou nárůstem instalovaného výkonu ve větrných elektrárnách v oblasti Severního a Baltského moře. Aby bylo možné bezpečně integrovat větrné elektrárny, instalované v severních mořích, a zároveň velké přečerpávací elektrárny, jejichž výstavba je plánovaná v alpských oblastech a ve Skandinávii, bude potřeba posílit infrastrukturu, primárně uvnitř Německa. Podle studie EWIS (www.windintegration. eu), vypracované pod záštitou Evropské komise, by mohly z důvodu dynamického nárůstu větrných instalací v severních mořích a očekávaného velkého objemu tržních transakcí vznikat problémy s úzkými místy i v rámci české soustavy již v roce 2015. Ke vzniku úzkých míst v síti ČEPS může docházet i v současnosti, a to v důsledku chybějící potřebné infrastruktury především v Německu a za situace, kdy větrné elektrárny v severních mořích vlivem počasí vyrábějí velké objemy elektřiny a zároveň je naplánován velký export z Německa na jih Evropy, zejména do Rakouska. Koordinace připojování offshorových elektráren ve vazbě na rozvoj sítí v CEE regionu a rovněž koordinace řízení přenosových soustav v regionu CEE jsou proto nutností. Neméně důležité je provázání výstavby evropských „elektrických dálnic“ a inteligentních sítí s dalším rozvojem a provozem přenosových sítí. Podle odhadů Evropské komise si splnění cílů evropské energetické a klimatické politiky vyžádá do roku 2020 jeden bilion EUR, z čehož 600 miliard EUR by mělo být investováno do přenosových a distribučních sítí, uskladňovacích kapacit a inteligentních sítí. Splnění tohoto ambiciózního plánu ovšem naráží na dvě velká omezení – zdlouhavé a komplikované povolovací procedury a dostupnost dostatečných finančních zdrojů provozovatelům přenosových a distribučních sítí. Obě tato omezení jsou v infrastrukturním balíčku analyzována, přičemž Komise navrhuje několik opatření směřujících k jejich zmírnění. Většina těchto opatření se ovšem týká pouze těch investic do síťové infrastruktury, které budou prohlášeny za tzv. projekty evropského zájmu. POVOLOVACI PROCEDURY SE URYCHLI Za účelem zrychlení a zprůhlednění povolovacích procedur dokument navrhuje celou řadu opatření. Jedním z nich je zřízení národní kontaktní autority (one-stop-shop), jakožto jediného rozhraní mezi developery projektu a národními/regionálními/ místními autoritami koordinujícího celou povolovací proceduru daného projektu. Významnou změnou směrem ke zrychlení celého povolovacího procesu by bylo rovněž zavedení maximální lhůty (zvažovalo se období 5 let) pro udělení finálního povolení pro výstavbu, s alternativní možností svěřit zvláštní pravomoci určené národní autoritě pro udělení finálního kladného nebo záporného stanoviska v případě přetrvávajících zpoždění. Jako zcela průlomový se jeví návrh na zavedení minimálních požadavků pro kompenzaci dotčeného obyvatelstva. Toto opatření by vedle urychlení povolovacích procedur výrazně zvýšilo transparentnost celého procesu. Podporu standardní finanční kompenzaci obcí a občanů ovlivněných výstavbou liniové infrastruktury vyjádřil i generální ředitel společnosti ČEPS Vladimír Tošovský. Je ovšem nezbytné, aby požadavky na podobné kompenzace byly přesně vymezeny v legislativě a aby byly zahrnuty do investic na liniové stavby, a tedy i plně zohledněny v regulačním rámci. Naopak jako poměrně nešťastný se jeví návrh na možné využívání unijních fondů pro odměňování a poskytování pobídek regionům a členským státům za včasnou autorizaci povolovacích procedur pro projekty evropského zájmu. Ve snaze urychlit povolovací proces by totiž mohlo dojít ke zhoršení jeho transparentnosti (což je v rozporu s cíli Komise), případně by to mohlo vést ke korupčnímu prostředí. Navíc, z ryze praktického hlediska je rychlost povolovací procedury pojem relativní a včasnost autorizace nelze objektivně měřit. Otázkou rovněž zůstává, z čeho by Komise čerpala finanční prostředky na tyto „pobídky“ a jak by byly tyto náklady vykazovány. NOVE ZPŮSOBY FINANCOVANI Druhou významnou skupinou opatření podporujících investice do síťové infrastruktury jsou nové způsoby a pravidla pro financování rozvoje transevropských přenosových sítí. Hlavním principem při financování investic by měl i v budoucnosti být „user pays principle“, tj. financování investic prostřednictvím regulovaných tarifů. V souladu s cíleným konceptem regionální koordinace a optimalizace výstavby síťové infrastruktury by podle Komise měly národní regulační autority zohledňovat v tarifech potřebu investic směřujících do posílení evropských sítí. Jedná se v podstatě o požadavek, aby národní regulátoři posuzovali infrastrukturní investice nejen z hlediska prospěchu národních zákazníků, ale i z hlediska celounijních přínosů. Jako možné zdroje pro financování výstavby horizontální sítě by podle názoru ČEPS měly být primárně využity veškeré výnosy z aukcí z „congestion management“ (tj. aukce, propojení trhů). Další variantou získání finančních prostředků, kterou doporučuje ČEPS, je zavedení jednotného tarifu za mezinárodní přenos elektřiny, který ČR oficiálně podporuje a prosazuje již od českého předsednictví. Principem jednotného tarifu je, aby náklady spojené s mezinárodním přenosem elektrické energie byly hrazeny těmi, kteří tento mezinárodní přenos vyvolávají (obchodníci s elektrickou energií), a to prostřednictvím paušální částky – jednotného tarifu, která by byla shromažďována, administrována a dále alokována dle předem stanovených podmínek na sběrném místě založeném za tímto účelem. Takto získané prostředky by byly následně použity k posílení a rozvoji evropských přenosových sítí – finanční nástroj pro výstavbu vedení v EU. Jednotný tarif by byl koncipován jako pevná paušální částka, představující „solidarizační poplatek“ placený v zájmu integrity transevropských sítí, a to s ohledem na cíle a zájmy stanovené Evropskou smlouvou a s vyloučením národních zájmů. Infrastrukturní balíček zmiňuje řadu palčivých problémů, jež bude potřeba v následujících letech vyřešit, pokud chce EU dostát svým cílům v oblasti energetické politiky a politiky ochrany klimatu. Možné návrhy řešení uvedené v balíčku budou Komisí postupně představovány již od následujícího roku. V této chvíli je proto obtížné posuzovat jejich reálný dopad na fungování evropské elektrizační soustavy. I tak ovšem uvedený výčet návrhů jasně ukazuje na stávající změnu v konceptu rozvoje a provozování evropských elektrizačních sítí. Jednotlivé přenosové soustavy nebudou schopny samy efektivně a bezpečně zvládat vysokou penetraci obnovitelných zdrojů. Naplňování unijních cílů v klimatické politice tak přirozeně vede k větší míře koordinace a integrace na poli přenosu elektřiny na nadnárodní (především regionální) úroveň. Ing. Lenka Kovačovská, specialistka, ČEPS a.s.