Otevřený dopis Členů hodnotitelské komise pro udělování Zlatých medailí MSV Brno redakci TT
TT byl 3. října 2017 zveřejněn editorial zpochybňující zaměření soutěže o Zlatou medaili /ZM/ Mezinárodního strojírenského veletrhu Brno a systém výběru medailistů. Bohužel, argumenty pisatelky neodpovídají současnému zaměření soutěže a výběru kandidátů. Poznamenejme také, že se nejedná o první kritiku svědčící o neznalosti kritérií výběru ZM a všech souvislostí. Můžeme za tím vidět různé cíle. Proto hodnotitelská komise ZM považuje za nutné uvést zásadní fakta hodnocení, aby si čtenář mohl učinit závěr sám. Soutěž o ZM při MSV v Brně byla vyhlášena poprvé v roce 1962/3, a to na popud pracovníků-fandů českého průmyslu a obchodních organizací. Koncepce soutěže navázala logicky na tehdejší systém výběru medailí významných veletrhů a výstav ve světě. Organizaci ZM při MSV Brno měla za úkol profitní dceřiná agentura, která s komisí vybírala především výrobky československé a později i zahraniční provenience. Komise byla složena z odborníků vysokých škol, podniků zahraničního obchodu a politických zástupců výrobních svazů. Přihlášky byly zpoplatněny dost vysokou částkou. Průběh hodnocení a výběr exponátů komisí byl silně ovlivněn obchodní strategií zahraničního obchodu a politickým marketingem, tehdejší terminologií propagandou. Přesto v seznamu oceněných najdeme vynikající exponáty. Soupisy medai l í udělených za všechna ta léta dodnes ukazují, že zde byly oceněny výrobky vskutku světových parametrů (letadlo L 410, vozy Tatra, obráběcí a textilní stroje, parní turbíny atd.), které se na světovém trhu uplatnily a dodnes uplatňují, ale i ty, jež byly vytvořeny jen pro zviditelnění generálního ředitele. Oceňovány byly i výrobky běžné, jež v době své existence jen plnily svoji funkci s průměrnými nebo podprůměrnými parametry. Byly náhradou za nedostupné zahraniční stroje. V sítu dnešního, objektivnějšího pohledu by obstály jen nemnohé exponáty. Co se týče vyhledávání výrobků k ocenění, nikdy v historii žádná komise ZM nevycházela z jiných podkladů než z přihlášek. Soutěž i vyhlášení si vlastně zaplatili přihlašovatelé zpoplatněnou přihláškou do soutěže. Průmyslové výstavy celosvětového či evropského významu nabyly v době otevřených trhů a nových způsobů komunikace zcela nevídaných rozměrů a objem vystavovaného zboží nakonec vedl ke specializaci veletržních akcí. Tím se změnily i systémy oceňování významných exponátů při veletrzích, pokud se zachovaly. Japonské pojetí je například založeno na aktivitách jednotlivých podniků. Ty ocení např. nejkomplikovanější obrobek vyrobený na obráběcím stroji dané značky. Při většině světových akcí je nějaké oceňování vybraných strojů prakticky nemyslitelné – vyjma novinek, jež znamenají technologický průlom. Německé veletrhy se rozhodly propagovat především výsledky základního a aplikovaného výzkumu svých univerzit a výzkumných ústavů, zvláště pokud vedly k vytvoření mimořádného výrobku, a to v soutěži Ministerstva pro technický rozvoj. Na hannoverském veletrhu je představení výsledků (ale i nabídka) takových spoluprací věnován jeden celý pavilon. Jiný je věnován práci s mládeží. Oba pavilony navštěvují pravidelně kancléři Německa. Oceněny jsou opravdu mimořádné a převratné technologie a výrobky. Změnil se i styl marketingu firem na veletrzích. Návštěvník žádá informace dopředu. Na vývoj ve světě samozřejmě re-agovaly i Brněnské veletrhy a výstavy na konci 90. let. Kritika se zaměřila na nekonečný ceremoniál vyhlašování oceněných výrobků prakticky ve všech komoditách MSV. Ceremoniál nahrazoval marketing, který byl spíše v odpovědnosti firem. Proto se hledal nový model soutěže o ZM a po analýze údajů ze všech dostupných veletrhů přijala vedení BVV a VUT Brno model, který vyplýval z potřeb českého průmyslu. Snahou bylo rovněž zvýraznění vysoké technické úrovně MSV. Nový systém hodnocení ZM při MSV vychází především z potřeb českého průmyslu, kritizovaného za údajně nízkou inovativnost. Bylo tedy logické, že přednost v oceňování musejí dostat výrobky, jež budou zásadním způsobem inovativní. Převratné. Výrazně nové konstrukce a nové koncepce strojů, nové principy výroby a strojů uskutečňujících známou funkci, ale na základě nového fyzikálního principu. Zásadním způsobem se rovněž oceňuje přínos jak pro výrobce, tak především pro zákazníka. Nový systém hodnocení popsaný níže (a mimochodem vícekrát již popsaný, publikovaný a vysvětlený i v přihlášce do soutěže o ZM) dává záruku, že bez ohledu na složitost exponátu budou jeho přednosti identifikovány a vícekriteriální hodnocení ukáže na exponát, který v dané kategorii získá nejvíce bodů. Ano, řekne pozorovatel, ale jak je možné porovnávat velmi odlišné exponáty? Odpověď zní: je to možné. Pokud hodnotíme daný exponát z hlediska více hodnotitelných kritérií inovativnosti daného exponátu. Na novém hodnocení exponátů v soutěži o ZM byla částečně aplikována objektivní kritéria, která používají velké korporace k hodnocení svého inovativního potenciálu. Nová koncepce hodnocení exponátů přihlášených do soutěže o ZM obsahuje všechny žádoucí položky, které mají být obsaženy v jakémkoliv seriózním hodnocení čehokoliv. Tyto položky jsou vysvětleny ve stanovách soutěže. Způsob hodnocení exponátů seskupených do několika kategorií a hodnocených podle několika kritérií je ve stanovách popsán a vysvětlen možná až pří l iš podrobně a prvočtenáře mohou názvy kritérií a vysvětlující přílohy odradit. Pokud ovšem zasedne k vyplnění přihlášky do soutěže o ZM kvalifikovaný technik, který rozumí vystavovanému exponátu, velmi rychle může odpovědět na míru plnění těchto kritérií. Ano, technik je při vyplňování přihlášky nutný. Méně kvalifikovaný pracovník z marketingu nebo z propagace bude mít pravděpodobně s porozuměním kritériím problém. To byl a je dílčí účel nové koncepce soutěže. Potlačit mnoho květnatých a neměřitelných řečí o skvělém exponátu v přihlášce do soutěže. Přesto i toto lze, tak jako dříve, uplatnit v pomocných materiálech přiložených k přihlášce. Účelem nové koncepce soutěže bylo a je hodnocení postavit na měřitelných faktech vyjádřených v přihlášce a hodnocených komisí. Faktech, jež lze snadno ověřit komisí a jež komise zařazuje do bodovacího systému. Následně jsou fakta posouzena přímo nad výrobkem v expozici a konečně potvrzena nebo pozměněna expertním stanoviskem na závěrečném sezení hodnotitelské komise. Bodovému předhodnocení i následnému zpracování stanovisek členů komise velmi napomáhá metodika a její softwarová podpora. Ta vychází z metodiky TRIZ – Tvorba řešení inovačních až invenčních zadání. Softwarovou podporou je multikriteriální hodnocení s váhovými koeficienty. Exponáty jsou zařazeny do několika kategorií vyhlášených Brněnskými veletrhy a výstavami a odbornými garanty soutěže, tj. VUT Brno a Svazem průmyslu a dopravy. Výsledkem bodového předhodnocení přihlášených exponátů a následného stanoviska expertů po předvedení exponátu v expozici je výsledné pořadí v jednotlivých kategoriích soutěže o ZM. Takto strukturované vícekriteriální hodnocení exponátů je podstatou práce hodnotitelské komise pro udělování ZM exponátům přihlášených do soutěže o nejinovativnější exponát. Tato nová koncepce soutěže objektivizuje proces hodnocení nad obvyklou míru, a proto přispívá k prestiži tradiční značky Zlaté medaile udělované nejvíce inovativním exponátům v rámci slavnostního večera hned první den MSV v Brně už od roku 2009. Každý systém hodnocení lze kriticky posoudit. Činnost komise je provázena často i debatou nad vztahem společnosti k denní dřině techniků, od vysokých škol po dílny. Bohužel, nedávné události prokázaly, že ani za 27 let otevřené ekonomiky a trhu se společnost nedokázala zaměřit na věci podstatné – a těmi jsou v současném světě vzdělání, systematická práce na rozvoji oborů a rozvíjení kreativity, pro niž máme jistě určité předpoklady. Samozřejmě je možné zvolit zcela jiná kritéria hodnocení ZM. Je dokonce možné vrátit se ke starému způsobu, nebo požádat jednotlivé svazy, aby si ocenily své podniky svými kritérii a samostatně a ocenily ty nejlepší. A třeba i bez ohledu na stav světové techniky. Otázkou je, pozvedne-li to hodnotu veletrhu a oceněného exponátu. Zlatá medaile by měla být udělena jen tomu „nej“, jež se zde vystaví. Česká laická i odborná veřejnost by měla být takto upozorněna na výjimečnost, nikoliv průměrnost, nemá nahrazovat marketing firem. Máme-li MSV zachovat jako nejvýznamnější exportní akci českého průmyslu, je takový postup nezbytný.
Vážení členové komise, děkujeme za Váš dopis, který vnímám jako adekvátní popud na rozpoutání podnětné a kvalitní diskuse nad koncepcí soutěže. Mrzí mě, že jste můj editorial z TT č. 19 pochopili jako kritiku. Při opětovném pozorném čtení svého textu v něm žádný takový postoj nenacházím a ani to tak nebylo myšleno. Jeho hlavním obsahem je úvaha, a ta je zde také poctivě prezentována pod hlavičkou rubriky editorialu jako můj ryze osobní názor. Ani po přečtení Vašeho dopisu nenacházím v podstatě žádná „konfliktní místa“. Možná je ale problém hned na samém začátku: Diskutovat vůbec o možné radikální změně koncepce této soutěže, anebo ne? Já si myslím, že ano, názor hodnotitelské komise je ale možná opačný (?). Nemyslím si, že bych kritéria hodnocení nepochopila a znám poměrně podrobně i Vámi propagovanou metodu TRIZ. Stejně tak ani v nejmenším nesnižuji historickou či současnou prestiž soutěže – tu ostatně ve svém editorialu i explicitně vyzdvihuji. Moje úvaha byla mířena zcela jiným směrem, a to především k následujícím dvěma bodům: Současné množství a nesmírná různorodost vystavovaných exponátů je, podle mého soudu, velkou překážkou jednoznačné kategorizace (lidově řečeno „škatulkování“). Stojím si za svým názorem, že za současné situace již z principu nelze definovat všechny kategorie vyčerpávajícím způsobem, aby se v nich skutečně všechny exponáty mohly „najít“. V této situaci jsem si dovolila předestřít řešení: na tento typ kategorizace rezignovat a postavit zcela nové kategorie a jinak. Nebylo to myšleno jako útok, ale spíše podnět k hlubšímu zamyšlení. Podobný klíčový problém vnáší do klasického konceptu současná vysoká komplexnost vystavovaných exponátů a, což je novinka posledních let, jejich neodmyslitelná integrace do vyšších systémů/celků a souvislostí. I zde vidím slabší místo stávajícího konceptu, poněvadž si myslím, že tyto vazby nepostihuje a v rámci současného konceptu ani nemůže postihnout. Budu velmi ráda, pokud budete ochotni minimálně o těchto dvou bodech dále diskutovat. Jsem přesvědčena o tom, že současná doba, a nemusíme zde ani přímo hovořit o čtvrté průmyslové revoluci, si takovéto diskuse žádá. Diskuse ale neznamená nějakou ostrou konfrontaci. V mém editorialu rozhodně žádná taková nezaznívá. Andrea Cejnarová