Lidé v posledních desetiletích viditelně změnili Zemi natolik, že někteří odborníci navrhují, abychom zavedli nový geologický věk: antropocén. Stavy divokých živočichů prudce klesají, zatímco lidí a jimi domestikovaných zvířat přibývá. Celková bioamasa našich hospodářských druhů je dnes podle odhadů zřejmě větší než biomasa volně žijících suchozemských obratlovců. A snad nejpodivuhodnějším dokladem této změny je skromný kur domácí, přesněji brojleři, píše v nové eseji pro časopis Royal Society Open Science skupina britských vědců. Kur domácí byl domestikován zřejmě před zhruba osmi tisíci lety, ale od té doby se zásadně změnil. Z evropských nálezů se zdá, že zhruba do vrcholného středověku (cca 14. století) byly slepice přibližně stejně velké jako jejich přirození předci, pak se poněkud zvětšily. Ale skutečný růst přišel ve 20. století, především od 50. let minulého století, kdy se změnil i způsob chovu. Ve velkém se začalo využívat masných brojlerů, což jsou zvířata určená k chovu na maso. Dnešní brojleři žijí obvykle asi pět, někdy až sedm týdnů, a za tuto krátkou dobu narostou zhruba do pětinásobku velikosti pralesních kurů. (Mimochodem, zdá se, že v 21. století se růst velikosti brojlerů výrazně zpomalil a mohl by se brzy i zcela zastavit.) Všichni dnešní brojleři v sobě nesou genetickou mutaci, díky které mají ohromnou chuť k jídlu a rychle nabývají na váze. V přirozených podmínkách jde o mutaci nežádoucí, protože mimo jiné kosti brojlerů rostou tak rychle, že nejsou dostatečně pevné a zvířata tak trpí (respektive by trpěla, kdyby se dožívala vyššího věku) celou řadou kosterních defektů a s tím spojených potíží. Ze statistického hlediska jsou ovšem tito churaví ptáci s krátkým a monotónním životem velmi úspěšní. Jejich celková světová populace se dnes odhaduje zhruba na 22,7 miliardy kusů. To je o řád více než populace nejhojnějšího divoce žijícího ptáka, snovače rudozobého. Těch v jejich domovině v subsaharské Africe žije odhadem zhruba 1,5 miliardy. A je to o dva řády více než vrabců, kterých je dnes na světě odhadem zhruba půl miliardy. Celkový počet v Evropě chovaných kurů v Evropě k roku 2009 byl vyšší než součet jedinců 144 nejhojnějších volně žijících ptačích druhů. Celková biomasa chovaných kuřat je podle odhadů třikrát vyšší než celková biomasa všech volně žijících ptáků. Vzhledem k tomu, že většina chovaných kurů žije tak krátkou dobu, ještě neuvěřitelnější jsou počty odchovaných a poražených za rok: podle odhadů vědců to v roce 2016 činilo zhruba 65 miliard kuřat, slepic a kohoutů. Drůbeží fosilie Většina z nás kuřecí velkochovy nikdy nespatř í, budoucnost to ovšem možná uvidí jinak. Pozůstatky průmyslově chovaných kuřat budou podle autorů práce velmi nápadné archeologům (nebo i paleontologům) vzdálené budoucnosti. Důvodů je hned několik. Tím hlavním jsou samozřejmě počty kuřat. Již proto musí být v archeologických záznamech, nebo dokonce případných zkamenělinách z naší doby „kuřecí exploze“ velmi nápadná. Kosti dnešních kuřat podle autorů eseje mají větší šanci zůstat ve fosilním záznamu trvale patrnější, než tomu bylo v minulosti. Ptačí kosti nejsou příliš husté, a obecně řečeno se zachovávají hůře než kosti nelétavých druhů obratlovců. Ovšem velká část kostí končí ve skládkách, kde se organický materiál zachovává poměrně dobře. Často jde o prostředí bez přístupu kyslíku, ve kterém se kosti ani tak nerozkládají, jako spíše mumifikují. A nejen, že kostí bude dost, budou také poměrně nápadné. Za prvé v sobě nesou stopy velmi netypické stravy průmyslově chovaných brojlerů, kteří přežívají především na obilninách. Naopak v nich nenajdeme doklady po pojídání hmyzu či semen volně rostoucích rostlin. Druhým velmi nápadným znakem jsou pak již výše zmíněné nápadné kosterní deformace a postižení zvířat ve velkochovech. Autoři eseje odhadují, že z nich poměrně jednoduše půjde poznat, že jde o zvířata neschopná v důsledku genetických dispozic a stravy přežít bez cizí pomoci. Přítomnost velkého množství kuřecích kostí by podle nich tak mohla být dobrým indikátorem antropocénu ve fosilním záznamu.
