Studie publikovaná nedávno v časopise Plos One vytvořila první globální pohled na ženy coby lovkyně. Na základě přehledu různých pozorování od etnografů zahrnujících období od 19. století po současnost autoři uvádějí, že ženy lovily nebo se na lovech podílely v téměř 80 % zkoumaných loveckých společností. Tyto údaje jednoznačně vyvracejí známý mýtus, že muži loví a ženy sbírají a že toto rozdělení sahá hluboko do historie lidstva.
Vlivní antropologové dlouhodobě zastávají názor, že lov a konzumace masa byly hnací silou nejvýraznějších evolučních změn lidstva, včetně bipedalismu (tj. chůze po dvou), zvětšování mozků a používání nástrojů. Všeobecně rozšířená představa však pracovala s tím, že naši mužští předkové se „toulali“ široko daleko a pronásledovali kořist, zatímco jejich družky zůstávaly pobl íž tábora, sbíraly rostliny a staraly se o potomstvo. Muži lovili a ženy sbíraly, a tak se možná před více než milionem let vytvořil systém spolupráce založený na pohlaví. Uvádělo se například, že lovci mohli být pouze muži, protože mají větší sílu. Objevovala se i z dnešního pohledu už spíše směšná, dříve ale vážně míněná tvrzení, že „ženy lovit nemohou, protože menstruační krev by je mohla prozradit“. Navíc by byly znevýhodněny svou „usedlejší a méně agresivní“ povahou, napsal v roce 1981 antropolog Brian Hayden. Tuto myšlenku posí lilo i vlivné sympozium na Chicagské univerzitě v roce 1966. Na semináři, kterého se zúčastnilo 70 mužů a pět žen, byly představeny dostupné informace o žijících primátech, nedávných sběračských společnostech a fosiliích a artefaktech. Mnoho účastníků dospělo k závěru, že lovci samci dodávali maso, které bylo rozhodující pro přežití a pro evoluci člověka. Zdroje dat však byly zkreslené a prezentovaly maso a muže. Například lovecké artefakty, jako jsou hroty oštěpů a zvířecí kosti, přežívají v archeologických záznamech déle než potraviny, jako jsou plody, hlízy a med, a pomíjivé nástroje potřebné k jejich sběru. Navíc informace o sběračských společnostech pocházejí většinou z etnografií sepsaných bílými euroamerickými muži 18.— 20. století, kteří navštěvovali komunity a sledovali místní muže. Tomu, co dělaly ženy, však často věnovali mnohem menší pozornost. Přesto se v 70. a 80. letech 20. století objevily důkazy, že ženy se významně podílejí na lidské stravě, a to nejen sběrem, ale také jako lovkyně či spolulovkyně. Mýtus o potulných mužných lovcích a sběračkách s dětmi v náručí přetrvává v obecných představách dodnes. V roce 2019 jednoduchý pokus ukázal, že při vyhledávání obrázků „pravěkých lidí“ na Googlu objevilo 207 vyobrazení lovících mužů, ale pouze 16 vyobrazení žen. Ženy s lovem prostě nemáme spojené. Co říká podrobnější pohled na data, se pokusila zjistit antropoložka Cara Wall-Schefflerová v databázi D-PLACE (Database of Places, Language, Culture and Environment — databáze míst, jazyka, kultury a prostředí), která obsahuje informace o 1 400 lidských kulturních skupinách z posledních několika století. Ve spolupráci se studenty biologie na Seattle Pacific University identifikovala 391 lovecko-sběračských společností — skupin, které sbírají divoké rostliny i loví divoká zvířata — a přečetla si o nich historické i moderní zprávy. Podle Wall-Scheff lerové tým hledal v textech zmínky o lovu. Výsledné zprávy, které zahrnovaly období od konce 19. století do roku 2010, popisovaly 63 sběračských skupin v Americe, Africe, Eurasii, Austrálii a Oceánii. Vědci zjistili, že v 50 z těchto společností lovily i ženy. Přitom 87 % žen lovilo cíleně, tedy nikoliv oportunisticky, když náhodou narazily na kořist. Zprávy také odhalily značnou flexibilitu a osobní preference, a to v rámci jednotlivých kultur i mezi nimi. Jednotlivci používali různé zbraně včetně oštěpů, mačet, nožů a kuší. Někteří se spoléhali na lovecké psy, sítě nebo pasti. Ženy sledovaly stopy velké zvěře a tloukly klacky do země, aby zvířata vypudily. Péče o děti nepředstavovala velký problém: matky nosily kojence s sebou nebo je nechávaly v táboře s ostatními členy komunity, starší děti se často přidávaly a lovily také. Tým zjistil v některých případech rozdíly mezi strategiemi mužů a žen v rámci jedné skupiny. Například u kmene Agta muži téměř vždy používali luk a šípy, zatímco některé ženy dávaly přednost nožům. Muži se častěji vydávali na lov sami nebo ve dvojicích, zatímco ženy obvykle lovily ve skupinách a se psy. Navzdory rozdílům mezi pohlavími tým nalezl jen málo důkazů o pevných pravidlech. Pokud někdo rád lovil, lovit mohl. Ačkoli dnes se už jen málo antropologů plně hlásí k narativu o muži lovci, zakořeněná představa stále ovlivňuje naši interpretaci minulosti. Archeologové například běžně předpokládají, že kostry nalezené se zbraněmi jsou muži — i když genetické analýzy prokázaly, že se v některých případech jedná o ženy. /jj/
