Březen má každoročně jednu dobře zavedenou tradici, která burcuje celý automobilový národ. Samozřejmě jde o ženevský autosalon (6. až 16. března), letos s pořadovým číslem 84. Příležitost prezentace v areálu Palexpo využilo na 250 firem a pro novináře bylo ještě před otevřením připraveno 64 tiskových konferencí. Do Ženevy přitahuje statisíce návštěvníků specifická atmosféra autosalonu s nablýskanými vozy, o něž se svůdně opírají usměvavé modelky. Patrně už nenávratně pryč je doba nervozity před otevřením bran tohoto svátku, když se nedočkaví návštěvníci vrhali na výstaviště, aby byli první, kdož uvidí novinky držené do poslední minuty v tajnosti. Dnes řada automobilek většinu svých skvostů představí „exkluzivně“ ještě před zahájením výstavy, takže jejich obrázky kolují ve všech médiích týdny napřed. Je to zkrátka dnešní trend, ale dá se to vydržet. Ještě že existuje řada zajímavých studií, které z různých úhlů pohledu ukazují, jak by bylo možné automobily konstruovat, a také provozovat v předpokládaných podmínkách příštích let. Tady většina automobilek neodolá, aby se něčím takovým nepochlubila – nakonec studie byly a určitě i budou i nadále spolehlivým tahákem pro návštěvu jednotlivých expozic. V minulých letech odbytová krize automobilů v Evropě autosalony hodně poznamenala, ale situace se do jisté míry ustálila, byť prodeje už nedosahují takových čísel jako dříve. Dobře zapracovalo propojení automobilek v různých oblastech, čili dochází ke značným úsporám ve vývoji i ve výrobě, hodně si evropští výrobci pomohli možností najít další odbytiště ve světě (a tady je třeba jmenovat v první řadě Čínu), což se zatím většinou daří. Co bude dál, až se tyto trhy nasytí, to zatím nikdo neřeší. Náladu zvedá prognóza odbytu automobilů v Evropě, se kterou přišel svaz autoprodejců a dodavatelů autoservisům (CECRA) z Bruselu. Hovoří o jeho nárůstu v letošním roce o 1,9 % oproti roku 2013, přičemž České republice přiřkla nárůst o 16,9 %. Důvěra v náš trh je opravdu až mile překvapující. Faktem je, že letos se na autosalonu sešlo výrazně víc malých vozů, nežli bývalo zvykem. Tento trend má jak pro automobilky s výrobou velkého počtu standardních vozů, tak pro automobilky tzv. prémiových značek, stále narůstající význam. Předně se vychází z předpokladu, že rodiny si budou pořizovat druhý nebo třetí vůz a vystačí si s jeho menším provedením. I když se jejich rozměry mohou redukovat a motory třeba ztratí něco na výkonu, budou zcela jistě úspornější a hlavně jejich výbava v několika verzích klidně dosáhne na technologické vymoženosti vozů vyšších tříd. Tady jako příklad může sloužit malý VW Polo v novém provedení, kde se toho zvenčí moc nezměnilo, ale nové motory jsou nyní ve větším rozsahu výkonů a tento model má nyní čtyři různé modifikace. Ve startovních blocích stojí také nový Mini nebo také trojice modelů Citroën C1, Peugeot 108 a Toyota Augo z kolínské produkce, postavené na stejném technickém základu v designu, který hovoří jazykem značky. Směr vývoje automobilů se samozřejmě stále drží průběžného snižování spotřeby paliva, a tím i redukce škodlivin ve výfuku. Z alternativních pohonů se docela rychle množí elektromobily, které jakožto lokálně bezemisní pomohou automobilkám plnit směrné limity CO2 a mohou je tak zbavit i hrozby postihů za překročení flotilového průměru. Horší je to ovšem s jejich odbytem v zemích, kde nemají žádné prodejní pobídky. U nás se jich v loňském roce prodalo celkem 34, rok předtím 84. Takže nic moc. Po období jisté opatrnosti se v Evropě už výrazněji zabydlují hybridy, přičemž přednost mají ty, jejichž akumulátory lze dobíjet z externího zdroje označované jako Plug-In. Začínají se také plnit předpovědi odborníků o zvýšené úloze zemního plynu coby alternativního paliva. Dá se s ním jezdit zatím stále levněji, i když pomalu, každopádně se vozy s pohonem na zemní plyn úspěšně derou do hájemství paliv označovaných za klasická. Dnes jich jezdí v Evropě na 1 848 000, u nás pak 6710. Co se týká palivových článků, tady do toho jdou hlavně japonské značky, které už dnes pracují na vybudování infrastruktury jejich paliva – tedy stlačeného vodíku, aby už svoje, k tomu účelu již připravené vozy, mohly poslat na silnice. Pokud je nějaký trend v oblasti automobilů opravdu novým, pak se to týká autonomní jízdy. Vozy dovedou sami brzdit, zrychlovat, sami se řídí a řidič se může bavit podle svého gusta. No, že by to byla vize pro většinu automobilistů zrovna lákavá, to tedy asi ne. Jízda s vozidlem má svoje kouzlo, je to životní styl, ale nastupující generace uživatelů automobilů možná bude navýsost spokojená. Dá se předpokládat, že když bude všechno fungovat jak má, to znamená komunikace mezi automobily, komunikace s okolím, na milimetry přesná navigace, nemělo by docházet k nehodám. Ale do toho promluví ještě legislativa. Určitě v prvním přiblížení bude povinností řidiče mít obě dvě ruce na volantu. Alespoň tak. Pavel Biskup, Ženeva
