V České republice sice stále vládne
řepka, na největším trhu, v USA,
se ale situace mění. Skončily dotace
na kukuřičný biolíh, závody na výrobu
lihu z celulózy, které měly už
stát, jsou jen snem. Na výsluní se tak
tlačí malí velcí hráči: řasy a sinice.
Firma Solazyme dodala svým zákazníkům
už přes milion litrů paliva
ze svých reaktorů. Mezi odběratele
patří především americké námořnictvo,
které tradičně myslí na bezpečnost
dodávek a je za ně ochotné
platit i vyšší cenu.
Výsledky přesvědčily i některé investory.
Při vstupu na burzu společnost
dostala za zhruba pětinu svých
akcií zhruba 227 milionů dolarů.
Na jistotu komerčního úspěchu je to
málo, ale na pár let provozu a vývoje
to společnosti stačit bude.
Především se ovšem zdá, že pokrok
ve zvýšení účinnosti výroby je stále
možný a nevyžádá si tak nákladný
vývoj jako v případě biopaliv z vyšších
rostlin (hlavně těch z celulózy).
Zajímavé možnosti slibuje například
firma Joule Unlimited.
Na burzu se zatím nechystá, ale
od neznámých investorů získala
v posledních týdnech 70 milionů dolarů
na vývoj a rozšíření svého experimentálního
provozu na demonstrační
jednotku o rozloze asi dvou
hektarů.
U Joule Unlimited tvoří výrobní
jednotky panely s průsvitnými stěnami,
jež jsou plné geneticky upravených
mikroorganismů. V panelech
koluje slaná voda s živinami. Mikroorganismy
v okruhu nepřetržitě vyrábějí
palivo, které se pak odčerpává
(to byl u podobných projektů vždy
jeden z hlavních kamenů úrazu).
Firma tvrdí, že by z hektaru výrobní
plochy mělo být možné získat zhruba
200 000 litrů paliva ročně. V reálu se
(na menší ploše) údajně podařilo dosáhnout
zhruba dvou třetin této hodnoty.
Obojí jsou to velmi optimistická čísla.
Pokud by mělo být dosaženo plánu,
znamenalo by to, že provoz využije přes
sedm procent energie dopadajícího slunečního
záření. Účinnost fotosyntézy
u rostlin je přitom v nejlepším případě
poloviční a tato energie není u rostlin určena
jen na „výrobu biopaliv“. Na brazilských
plantážích s cukrovou třtinou,
která představuje dnešní nejúčinnější
způsob výroby biopaliv, se z hektaru
vyrobí méně než 10 000 litrů lihu.
Fyzikální účinnost ovšem nerozhoduje
o finanční rentabilitě. Náklady na provoz
mohou být jednoduše příliš veliké.
Ani pak bychom neměli od mikroorganismů
čekat, že nahradí ropu. Pokud ale
dosáhnou slibovaných výsledků, mohly
by do energetického koláče poměrně zajímavým
dílem přispět.
Navíc mají i jiné možnosti. Geneticky
upravené mikroorganismy se už
dnes využívají třeba k výrobě léčiv. Jak
přibývá i díky biopalivům zkušeností
s jejich kultivací ve velkém, přibývá
nových možností v dodávkách pro chemický,
potravinářský či kosmetický
průmysl.
Něco podobného už tu bylo. Ke stejným
segmentům se obrátili někteří (nyní
už v USA z velké části bývalí) producenti
biolihu ze zemědělských plodin.
Mikroorganismy mají předpoklady
tuto příležitost využít ještě lépe. Dotace
na biopaliva mohou pomoci rozjet zcela
jiný obor.
Josef Janků
