Práce bývá pro mnohé koníčkem. A říká se, že je to tak v pořádku. V práci přece strávíme podstatnou část života a určitě by většina z nás nechtěla svůj život trávit tam, kde nás to nebaví, nelíbí se nám tam a nemáme to tam rádi. Velmi často citovaný Steve Jobs řekl: „Jediným způsobem, jak dělat skvělé věci, je dělat to, co milujete. Pokud jste to ještě nenašli, tak hledejte. Nepřestávejte.“ Občas si na ten citát vzpomenu při procházení životopisů zájemců o práci u nás, protože je zjevné, že mnozí z nich hledají marně už dlouhou dobu… Podívejme se ale na chvíli na opačný pól trhu práce, tedy na zaměstnavatele. Především pak na majitele firem. Mnozí z nich firmy založili a prošli si jejich růstem spojeným s úspěchy i neúspěchy. Velmi dobře rozumějí všemu, co se ve firmě děje. (Ano, opravdu si to myslí!) A mnohdy začínají být unaveni. Léty strávenými prací a starostmi, co bude dál. Někteří to řeší prodejem podniku, jiní hledají své nástupce v rodině a další se snaží předat řízení firmy manažerům. A to rozhodně není lehký úkol! Míra důvěry k nástupcům je přece jen do značné míry omezená. Proto (samozřejmě jen tak pro jistotu) si nechávají rozhodovací pravomoc v důležitých věcech, chtějí se účastnit (z jejich pohledu) klíčových schůzek a chtějí mít kontrolu nad zásadními změnami ve firmě. Management, který v takových firmách působí, se dostává do nezáviděníhodné situace. Na jedné straně je často deklarováno, že se kompetence předávají z majitelů na manažery, na straně druhé podřízení těchto manažerů vidí, že tyto kompetence jsou do značné míry předávány jen naoko. Vždyť je přece všem jasné, bez koho se ve firmě nepohne ani lístek… A kruh se uzavírá. Někteří lidé zjistí, že iluze, se kterou do práce nastupovali, se nenaplnila. A že dělat dál křoví jen pro peníze je v životě nebude naplňovat. Odcházejí z firmy a majitelé se utvrzují v přesvědčení, že bez nich to opravdu nepůjde. www.k2.cz
