André Marie Ampère (20. ledna 1775 v Poleymieux – 10. června 1836 v Marseille) byl francouzský matematik a fyzik, který proslul zejména svými pracemi z oblasti magnetismu a elektrodynamiky. Rodina otce obchodníka žila v Lyonu, ale později se natrvalo přestěhovala do nedalekého Poleymieux. Ampère nikdy nenavštěvoval školu, ale bez vzdělání nezůstal. Vyučoval ho jeho otec, díky němuž se mu dostalo výtečné vzdělání, zejména v latině a matematice. Ve 13 letech poslal mladý Ampèr do Académie de Lyon svou první vědeckou práci a ve 14 přečetl 20svazkovou Francouzskou encyklopedii. Do Ampèrova života zasáhla významným způsobem Francouzská revoluce. Roku 1793 byl pod gilotinou sťat jeho otec. Na 18letého Ampèra to mělo zničující dopad. Celý rok zůstal uzavřen do sebe. Ze svých depresí se dostal díky vědě. Začal úporně studovat matematiku a v roce 1797 ji vyučoval v Lyonu. V roce 1802 byl jmenován profesorem fyziky a chemie na Bourg École Centrale. Od roku 1809 do roku 1826 přednášel na École Polytechnique v Paříži. Zde se věnoval nejen matematice, ale i chemii a fyzice. Mezi tím byl v roce 1814 zvolen do Institut National des Sciences. V roce 1826 začal učit na College de France. V roce 1827 byl Ampère zvolen členem Královské společnosti. V osobním životě se Ampèrovi vedlo hůř. Poslední roky prožil v existenčních potížích. Přesto si jako epitaf na svůj hrob nechal napsat Tandem felix – Přece šťasten. V první vědecké práci z matematiky se pokoušel vyřešit problém konstrukce úsečky stejné délky, jakou má oblouk kružnice. Jeho metoda využívala úvah o nekonečně malých hodnotách. Tato práce však nebyla publikována. Přestože byl Ampèr matematik, proslulým se stal díky svým objevům v oblasti fyziky. Zabýval se zejména magnetismem a vybudoval základy elektrodynamiky. Jeho jméno nese zákon o silovém působení proudových elementů. V roce 1820 zjistil, že solenoidní cívka, kterou protéká elektrický proud, vyvolává magnetické účinky. Cívka volně zavěšená nad vodičem, se orientuje jako magnetka. Vyslovil názor, že i v permanentním magnetu vyvolává magnetické pole uzavřené proudy uvnitř magnetu. V roce 1827 postuloval pravidlo pravé ruky pro přímý vodič (palec ukazuje dohodnutý směr proudu ve vodiči, prsty orientaci magnetických indukčních čar) a Ampèrovo pravidlo pravé ruky pro cívku (prsty ukazují dohodnutý směr proudu v závitech, palec ukazuje orientaci magnetických indukčních čar). Navrhl vztah, podle kterého lze vypočítat velikost magnetické síly, která působí na vodič. Směr této síly se dá docela jednoduše určit podle Flemingova pravidla levé ruky, které zní: „Položíme-li otevřenou levou ruku na vodič tak, aby prsty ukazovaly směr proudu a indukční čáry vstupovaly do dlaně, ukazuje odtažený palec směr síly, kterou působí magnetické pole na vodič s proudem.“ Stal se také autorem mnoha měřicích technik a vynálezcem galvanometru a komutátoru. Jeho práce Teorie elektromagnetických jevů, odvozená výhradně na základě pokusů, se stala základem nové oblasti fyziky – elektrodynamiky. Dále se věnoval i zemskému magnetismu a pohybem Země kolem Slunce. Kromě fyziky a matematiky se zabýval botanikou a chemií. Celý život se též věnoval monumentálnímu pokusu o roztřídění věd a položil tak základ jejich moderní klasifikaci. Také jako první použil pojem „kybernetika“. Jeho jméno bylo na vědeckém kongresu v Paříži ustaveno jako základní jednotka elektrického proudu. Jeho příjmení též nese měsíční hora Mons Ampère v pohoří Montes Apenninus. Je také jedním ze 72 významných mužů zapsaných na Eiffelově věži v Paříži. A pod jeho jménem se každoročně koná v Brně veletrh elektrotechniky, elektroniky, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení.
