K nové Státní energetické koncepci se vyjadřují už také energetici a podnikatelské subjekty v regionech. Mezi prv ními na jižní Moravě. Krajská hospodářská komora jižní Moravy uspořádala konferenci Energetická koncepce ČR ve vztahu k surovinovému potenciálu ČR a Evropy. Šlo o zajímavý pokus vysvětlit podnikatelům v oboru a odborníkům v energetice, co mohou očekávat v dal ším vývoji energetiky, jak si ji představuje stát. Přednášeli jim zástupci Evropského parlamentu, Energetického regulačního úřadu a MPO ČR. Do diskuse se zapojila i řada výrobců energetických zařízení, zástupci jaderné energetiky a překvapivě i zástupci sociálních studií Masarykovy university. PROČ PROTI VĚTRU? Naši reportáž z tohoto setkání, kde bylo také hodně studentů, začneme spíše závěrečným shrnutím z úst Ing. Michala Štefla, předsedy Krajské hospodářské komory. Konstatoval, že takové kontroverzní debaty bylo třeba jako soli. Svět a energetické trhy se mění a náš středoevropský postoj, za každou cenu hledej spásu jen v jaderné energetice, začíná být problematický. A to přesto, že všechny ukazatele jakoby hrají pro to, že vlastně nemáme jinou šanci. Nemáme vítr, nemáme slunce, nemáme dobrou výrobu energetických zařízení (prodali jsme vše, co se dalo), nemáme ani zájem stavět nová, leč účinnější zařízení, ale máme uran. Nefoukáme však tak trochu proti větru? Proč taková slova? Ing. Vladimír Štěpán, poradce ministra průmyslu, člen poradní komise MPO pro vytvoření SEK naznačil přístup členů komise k základním tezím koncepce: většina českých konvenčních zdrojů je na hnědé uhlí a jejich účinnost nedosahuje ani 30 %. Nejhorší je situace s KVET. To je dost tristní, pokud uvážíme, že na jejich činnosti je postaveno hospodaření s teplem ve městech, kde žije většina obyvatel. I případné prolomení limitů těžby uhlí situaci neřeší. Energetická zařízení jsou zastaralá, a proto i SEK navrhuje podstatné posílení KVET. Je to konec konců nejúčinnější výroba energie. Že by konečně platily fyzikální zákony a nikoli snadná cesta zisku? Dalším impulzem návrhu SEK byla mapa spadu polétavého (tedy karcinogenního) prachu. Z ní mj. vysvítá, že i jižní Morava je těžce zasažený region, což je už neúnosná situace. Příkladně ji využil Ing. Martin Pecina, který pozval přítomné do Ostravy s tím, že je tam jen o trochu horší ovzduší než na jižní Moravě. Na ředitele Vítkovice Power Engineering odvážný cynismus. Ale k tomu se ještě vrátíme. Je tedy zřejmé, že dopady energetiky na životní prostředí v ČR jsou neúnosné a jak bylo řečeno – „mimo standardy evropských zemí“. Celý příspěvek Ing. Štěpána vyzněl dost lidsky, odborně a srozumitelně s důrazem na energetický mix, který nevynechá nic, žádný možný zdroj a nezadusí ani podporu OZE, pokud je rozumná. V prakticky stejném duchu vyznělo i vyjádření Ing. René Neděly, poradce předsedkyně Energetického regulačního úřadu pro strategické plánování. Zopakoval nedobrou situaci v KVET a kogeneraci vůbec (nerozlišuje se podpora podle účinnosti) a pochválil si již 12 novelizaci k energetickému zákonu. Kogenerace by měla tvořit až 54 % z celkového objemu AZE a ČR předstihla dobu a podpořila AZE tak, že naplní představy Evropské unie ještě dříve, než bylo zapotřebí. Samozřejmě přišla řeč i na podporu fotovoltaiky jako výraz lobbistické tvořivosti parlamentu, kterou si již nemůžeme dovolit. Stačilo počkat čtyři roky a situace na trhu by byla jiná, ale již ne tak příznivá pro některé „dobře“ informované podnikatele. Nicméně opatření regulačního úřadu budou směřovat kupř. k podpoře KVET. VŠECHNO VYŠUMÍ A JEDEME DÁL V diskusi vystoupil také Ing. Martin Pecina. Pokud odmyslíme jeho obhajobu SEK z roku 2004, jejímž spoluautorem údajně byl (zakládala si na bezpečnosti a nezávislosti energetiky), byla to slova těžko pochopitelná. Klimatické změny jsou už pasé (data hovoří o něčem jiném a část lidstva je již dnes ohrožena hladem), těžební limity musejí být prolomeny, stavět zdroje nadkritických parametrů je drahé a zbytečné, plyn nepřipadá v úvahu a pro jaderné energetické zdroje byla držena územní rezerva i u Ostravy. Tedy: jedeme dál postaru a nic nás nevychýlí. Včetně radosti nad vývozem elektrické energie i za těchto tísnivých a nezdravých podmínek, který letos dosáhne 20 TWh. (Pozn.: Rozhovor s Ing. Martinem Pecinou přineseme v č. 1/2013.) Ani slovo o zastaralosti konvečních zdrojů, které spolykávají enormní množství uhlí a dští do ovzduší emise. Umíme si postavit vše, co potřebujeme, řekl Pecina. Ale ne od zahraničních firem. Kdo by dovolil Vítkovicím postavit kotel v Německu? A mají Vítkovice kotel o parametrech, které by zahraniční trhy zajímaly? V podobném duchu vyznělo i vystoupení Ing. Miroslava Horáka, výkonného ředitele Ústavu jaderného výzkumu Řež. Očekávaná obhajoba jaderné energetiky byla doplněna přehledem očekávaného vývoje jaderných zařízení až IV. generace. Konstrukce této obhajoby ale doznala trhlinu ve chvíli, kdy tazatel z pléna naznačil, že již před 20 léty se hovořilo podobně optimisticky, ale jaderný průmysl žádné převratné novinky nepřinesl. Situace v jaderném průmyslu doplnil ještě Ing. Jiří Jež, ředitel státního podniku Diamo Stráž pod Ralskem. Byl to projev technika, který cituje fakta, byť se mu o původní těžbě uranu vtlačováním miliard tun kyseliny sírové do podzemí asi nehovořilo dobře. Její vyčerpání bude probíhat ještě dalších 25 let. Stálo už desítky miliard a bude stát nejméně dalších 45 mld. Kč. Kdo spočítá konečné náklady? LECCOS JE JINAK ANEB CAUSA BŘIDLICOVÝ PLYN Pořadatelé pozvali na konferenci také dva přednášející z Masarykovy university: děkana Fakulty sociálních studií doc. PhDr. Břetislava Dančáka a Mgr. Jana Osičku z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií. Téma: břidlicový plyn. Právě na tuto část konference čekalo mnoho studentů s nadějemi, že se něco dozví. Docent Břetislav Dančák si přednáškou o těžbě břidlicového zemního plynu v USA hydraulickým štěpením nekladl za cíl prosazení těžby v ČR. Dokázal však, že tato těžba v USA již normálně probíhá, a to i pod zalidněnými oblastmi. A zda tuto šanci vy užijeme i my, je třeba vážit (a to velmi pečlivě) všechna pro i proti. Mimochodem také Ing. Jež potvrdil, že největší nebezpečí těžby spočívá v nešetrné manipulaci na povrchu. Společně s Mgr. Osičkou informoval, že těžba břidlicových plynů přinesla zásadní změnu mapy energetických zdrojů, které se přesunuly z oblasti Středního východu a tzv. strategické elipsy do USA. Co to znamená v praxi? Minimálně že cena plynu v USA závratně klesá a ovlivní i ceny v Evropě. Rusko již nebude moci hrát s Evropou hru na schovávanou a dosahovat dost vysokých cen. Světová mapa fosilních zdrojů se změnila jako mávnutím proutkem. Na místě je otázka: reaguje na změněnou situaci také nová SEK? A jak zareaguje na skutečnost, že AZE dosáhly 10% podílu na celkové spotřebě ČR, ale svět se řítí dál. Výkon z fotovoltaiky představuje výkon jen 0,05 W na obyvatele. I průmysl uvažuje jinak. Jedny z největších firem na výrobu obráběcích strojů Mori Seiki a německá DMG vybavují své nové továrny v energeticky nestabilních zemích záložními AZE zdroji a zdá se to být dokonce trend. OTAZNÍKŮ JE VÍCE NEŽ ODPOVĚDÍ Kdo najde v této zemi prostředky k zásadní renovaci konvenčních zdrojů a zároveň na stavbu jaderných elektráren? Neneseme důsledky převratné liberalizace a privatizace energetického sektoru? Nejde dnes spíše o boj různých výrobců a vlastníků licencí na těžbu o dominanci, než o nějakou skutečně nezávislou státní koncepci? V letošním roce vývoz elektrické energie zřejmě překročí 20 TWh, což je rekord. Je tento export ale únosný pro zemi, která (jak konstatuje navržená SEK) nemá dostatek zdrojů, surovin, a chce proto spoléhat na další (dodejme, že drahé a časově ještě desítku let nedostupné) jaderné zdroje? Jak bude vypadat cenová mapa surovin poté, co se dostavějí nové plynovody, ale Rusko bude stát před silnou konkurencí? Ing. Evžen Tošenovský vystoupil na konferenci za Evropský parlament a naznačil, že to vlastně nikdo neví. Jisté je ale podle něj to, že Německo a další země už od svého rozhodnutí uzavřít jaderné zdroje neustoupí. Dnes otázka (i když ji vehementně odmítáme) zní, zda se německým inženýrům skutečně nepodaří zajistit výrobu energie z AZE v kombinaci s dalšími konvenčními zdroji (inovovanými po 25 let) a s využitím plynu. Neumožní právě tato pauza dopracování jaderných reaktorů IV. generace? Zástupci Masarykovy university vnesli do diskuse i další svěží otázky: kolik kupř. stojí odstraňování elektrárenských popílků a důsledky těžby i emisí? Jak se to promítá do ceny energie, pokud ji porovnáváme s využitím plynu? ANO, OTÁZEK JE VSKUTKU ŘADA Na některé se ale těžko hledá odpověď. Anebo ji nechce nikdo dát. Nicméně jedno je jasné: tvorba SEK není v této zemi jednoduchý proces. Je to zpolitizovaná debata, kterou řídí lobbisté různých skupin. A bude velmi těžké najít shodu mezi zájmy podnikatelů, kteří chtějí v oboru energetiky podnikat a vytvářet zisk, a státem, jenž by chtěl a měl chránit obyvatele jak před emisemi, tak před nehoráznými cenami, které by měly financovat odvážné plány některých podnikatelů. Není to zvýhodňování jedné skupiny podnikatelů na úkor druhých? Je vůbec možné najít shodu mezi zájmy státu, který by měl ochránit občana a zajistit průmyslu i terciární sféře levnou a čistou energii, a představami některých podnikatelů o tom, jak na energetice vydělat? Nevymyká se již česká energetika potřebám země? Bude třeba ještě hodně takových konferencí, abychom zjistili, o co komu jde a jak si představuje energetickou budoucnost. Takže pořadatel konference – a tím se vracíme k závěrečnému slovu Ing. Štefla – vlastně vyprovokoval diskusi, která tu zaručeně chybí... Jan Baltus
