Výroba zbraní vyžaduje vysokou přesnost a skýtá i mnoho zkušeností s materiály a jejich použitím. V případě brněnské Československé zbrojovky vyústily tyto potřeby a znalosti až k vývoji a výrobě obráběcích strojů. A nejen jich. Průmyslová výroba, kterou zdědilo nové Československo v roce 1918, byla sice objemná, ale ne na nejvyšší úrovni. Scházela především výroba přesných obráběcích strojů. Jejich potřebu si vynutila začínající sériová výroba železniční, automobilové, letecké techniky, textilních i energetických zařízení a samozřejmě zbraní. Zaměnitelnost dílů byl příkaz doby, tedy dílů na setiny milimetrů stejných. Většina strojírenských podniků řešila potřebu obráběcích strojů dovozem, ale často je musela přizpůsobovat svým potřebám, stejně jako nástroje, měřidla nebo přípravky. To byl i případ firmy, jež od vzniku Československa v roce 1918 nesla název Československé závody na výrobu zbraní v Brně. Výroba zbraní vyžadovala vysokou přesnost, ale na druhé straně nabízela mnoho zkušeností s materiály a jejich použitím. Výsledkem byla samozřejmě snaha vyrobit si obráběcí stroje pro vlastní potřebu a následně i na export. Tak se také stalo, konstrukce a výroba obráběcích strojů se stala organickou součástí továrny, a v roce 1932 Zbrojovka dokonce prorazila na zahraniční trhy s frézkou řady 40, vrtačkami a soustruhy. Frézky byly vyráběny ve třech velikostech, každá v provedení horizontální, vertikální a univerzální. Vrtačky byly nabízeny ve dvou velikostech. Zásadní byl průnik na britský konzervativní zbrojní trh. Od roku 1924 do roku 1939, kdy absolutní kontrolu nad Zbrojovkou uplatnilo nacistické Německo prostřednictvím koncernu Reichswerke Hermann Göring AG, bylo vyrobeno na 10 500 obráběcích strojů, převážně pro export. Smyslem tohoto článku není popisovat výrobu od slévárny po montáž, konstatujme tedy „jen“, že stroje byly robustní, s velkým rozsahem posuvů i otáček vřeten. Byly přesné a trvanlivé. Na jejich výrobě vyrostla generace vynikajících lidí. A věnujme se jiné linii příběhu. Rozsah výroby zbraní byl značný, byla to opravdu československá zbrojovka, ale kromě toho se inženýři fabriky pouštěli i do výroby aut a leteckých motorů, jejich invence byla neutuchající, ale doporučení vlády bylo jasné — zbrojní výroba. Po té samozřejmě v roce 1940 skočili Němci jako diví. Především po skvěle vychované a zkušené pracovní síle, kterou odveleli do Říše. Období války a poměry v továrně byly popsány velmi přesně teprve nedávno a případné zájemce o četbu navnadíme sdělením, že je spojena i se jménem Albert Göring — člověka se zcela opačnou povahou a ideologií než velký tlustý Hermann. Ač působil ve vysoké funkci především v koncernu Škoda, zachránil krom vedení tohoto závodu i ředitele Zbrojovky pana Morávka.
Vznik TOS Kuřim
Prvorepubliková vláda vypsala na podporu leteckého průmyslu několik pobídek, jež měly za následek závažné změny v organizaci a objemu výroby obráběcích strojů, rozvoji letecké dopravy i výroby letounů samotných. Málokdo dnes ví, že mladoboleslavská Laurin & Klement se také pustila v roce 1926 do výroby leteckého motoru v licenci: Lorraine-Dietrich 450 (dnes je v muzeu Škody). Jiný motor Škody Mladá Boleslav, dokonce vlastního vývoje podle návrhu Otty Hieronimuse, je umístěn dodnes v Technickém muzeu ve Vídni. Václav Klement vážně uvažoval o výrobě leteckých motorů, o jejichž spolehlivosti svědčí i let letounu Letov ŠB 16 z Prahy do Tokia pilotovaný v roce 1927 pplk. Jaroslavem Skálou, náhradou za automobily, jejichž prodej klesal. Již slavná společnost Avia Praha zorganizovala např. vývoj závodu v Kunovicích, později pojmenovaného na Let. Iniciativu projevoval v tomto oboru i Tomáš Baťa a jeho dílny leteckých produktů rovněž známe dodnes. Stručně řečeno, Československo se tehdy snažilo vyzbrojit a to se odrazilo i na úrovni strojírenské výroby. Zbrojovka Brno si plně uvědomovala potřebu výroby nových generací obráběcích strojů s vyšší přesností i pro letecký průmysl a rozhodla se v roce 1938 investovat do nového podniku mimo sevřený areál v Brně. Vybrány byly pozemky u Kuřimi, severně od Brna, kam vedla železnice i hlavní silnice. Bohužel, předválečná a válečná léta vše zpozdila, takže výrobní stroje byly osazovány v první hale v Kuřimi až v roce 1941 a podnik se osamostatnil rok poté. Tentýž rok již vyrobil asi 350 strojů: přesných vyvrtávaček, hoblovaček pro šikmá ozubená kola, soustruhů, konzolových frézek a speciálních strojů pro německou zbrojní výrobu. K dovršení bědného osudu zmařené, či lépe řečeno zneužité investice Němci do hal v Kuřimi přemístili z bombardovaného Hamburku výrobu leteckých motorů továrny Klöckner Flugmotorenbaum, jimiž byly osazovány stíhačky Focke-Wulf. Kuřim se zaplnila německými zaměstnanci i nasazenými dělníky, takže v roce 1944 v TOS Kuřim pracovalo 15 000 lidí. V srpnu téhož roku byl však závod prakticky zničen náletem amerických bombardérů. Němci se snažili výrobu obráběcích strojů obnovit, zařízení firmy Klöckner bylo částečně odvezeno, ale po válce se stejně stalo válečnou kořistí tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), takže zbytky výrobní linky odvezla Rudá armáda. Co nebylo zničeno, se snažili Němci zničit ještě v roce 1945, ale přesto se dělníkům, tedy těm, kteří zbyli z původního vysoce kvalifikovaného personálu odvlečeného převážně do totálního nasazení, podařilo výrobu obnovit už v červenci roku 1945. Bohužel, další sledování zápisů z TOS Kuřim je spíše o zasedáních výborů Komunistické strany Československa (KSČ) než o výrobě, přesto duch inovativnosti přetrval. Stačí vzpomenout na frézovací stroje F 3,4 a 5 nebo soustruhy SV 18, SV18 R. Jen strojů SV 18 bylo v letech 1945—1957 vyrobeno 8 500 kusů. V polovině 50. let TOS Kuřim vyvinula a zavedla do výroby přesné kuličkové šrouby, a to jako jediný výrobce v celém tehdejším východním bloku. I tato výroba se později osamostatnila. Od těch dob se mnohé změnilo, TOS Kuřim je i dnes skvělým podnikem, který vynikající inženýři a dělníci převedli přes mnohá protivenství a úskalí dob. I když už dnes málokdo ví, kdo a za jakým účelem jej založil.
Zetor Brno
Obyvatelé Brna mohli před nemnoha lety navštívit v Zetor Gallery expozici nazvanou „Od střelných zbraní po traktory“, tedy expozici ke 100. výročí založení Zbrojovky Brno. K vidění byly samozřejmě různé zbraně opatřené typickým znakem „Z“ v závitech hlavně pušky, ale i pozdější výrobní sortiment, včetně psacích strojů a prvních primitivních jednoduchých počítačů. To vše odnesl čas a zničila konkurence, avšak jeden produkt, opět nesoucí znak Zbrojovky, přetrval od roku 1945 do doby nedávné: traktor Zetor. Jméno Zetor ovlivnilo i slovník mnoha zemí, kde se stal obecným pojmem pro traktor [např. Finové takto výraz „zetor“ přijali za obecné pojmenování traktoru, podobně jako my užíváme výraz xerox pro označování kopírek bez ohledu na výrobce — pozn. red.] Jméno dal značce Ing. František Musil, hlavní konstruktér firmy. Vyšel přitom z počáteční hlásky Zbrojovky, tedy z písmena „zet“, a zbytek slova doplnila poslední slabika slova „trak-tor“. A vznikl tak „Ze-tor“. Už v roce 1945 představila tehdejší Zbrojovka veřejnosti prototyp traktoru Zetor Z-45, jehož sériová výroba započala o rok později. Do roku 1947 bylo vyrobeno 3 400 ks. Pak přišly typy Zetor 15, Zetor 25A a 25K, které se vyráběly až do roku 1961 (celkem 158 570 ks, z toho 97 000 na export). Modely Zetor 35 a Zetor 50 se vyráběly až do roku 1968. Ve Zbrojovce se traktory vyráběly až do roku 1952, pak byla jejich výroba přemístěna do Brna-Líšně do samostatného podniku Zetor, kde zůstala výroba zachována, byť ve velmi omezeném rozsahu, dodnes. První konstruktéři zetorů ve Zbrojovce využili zkušeností s výrobou automobilů i leteckých motorů a sestavili traktor, který přesně odpovídal požadavkům poválečného zemědělství, od roku 1945 až do roku 1968. Byl to obdivuhodný výrobek, v němž bylo obsaženo dědictví prvorepublikových konstruktérů. Areál mateřského podniku Zbrojovka Brno v Židenicích dnes ve svém rozsahu prakticky neexistuje. Kdysi výstavný areál vystavěný podle návrhu architekta B. Čermáka s dominantní věží a hrdým logem Z v průzoru hlavně pušky do značné míry zmizel. [Na místě areálu vyrostla moderní čtvrť a z historické Nářaďovny vznikly moderní kancelářské prostory ZET.office — pozn. red.] Z původní brněnské Zbrojovky zbyla jen výroba sportovních a loveckých zbraní pod hlavičkou Brno Rifles [dnes patří do úspěšného skupiny Colt CZ — pozn. red]. Ten, kdo se zahloubá do historie Zbrojovky, čte v prvé řadě historii lidí a lidského umu a samozřejmě si položí dříve či později mnoho otázek, na něž existují jen nepříjemné odpovědi. /Jan Baltus/
