Největší evropská jaderná elektrárna, která stojí v ukrajinské Záporožské oblasti, prožívá nejnáročnější období své existence. Části její infrastruktury byly v posledních týdnech ostřelovány a opakovaně zasaženy. Došlo i k odpojení reaktorů od sítě, a tedy náběhu na nouzové chlazení. Na první pohled je situace naprosto nepřehledná a nejasná. Obě strany se vzájemně obviňují z útoků a provokací. Kdo za to může, je bez přítomnosti nezávislých vyšetřovatelů na místě nemožné. Ruské orgány však příjezd inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii dlouho blokovaly. Nyní už jsou sice na místě a situaci začali v elektrárně přímo sledovat, což je z pohledu chodu elektrárny jistě dobře, nicméně nezávislé vyšetření střelby v okolí elektrárny odborníci se svou specializací na jadernou energetiku patrně nezajistí. Situace znepokojila i Čínu, která jinak k ruskému útoku na Ukrajinu pouze mlčí. Její zástupce u OSN volal po maximální zdrženlivosti všech zúčastněných stran, jinak by mohlo dojít k „nenapravitelným škodám“. I když tedy v tuto chvíli není možné dokázat, kdo za útoky stojí, můžeme si alespoň udělat představu o tom, jaké zájmy by kdo v souvislosti s elektrárnou mohl mít.
Militarizace Jak patrně víte, Záporožská jaderná elektrárna se nachází na jihovýchodě Ukrajiny u města Enerhodar, v tzv. Záporožské oblasti. Svým výkonem je první v Evropě a pátá na světě. Jejích šest reaktorů má celkový výkon zhruba 5,85 GW. Zprovozněny byly mezi lety 1985 a 1996. Kdyby pracovala celý rok na plný výkon bez přerušení, stačila by její energie na pokrytí zhruba dvou třetin české spotřeby (brutto spotřeby, tedy včetně ztrát a elektřiny nutné pro provoz energetického systému). V případě Záporoží v posledních letech platilo, že se koeficient jejího vytížení pohybuje mezi 60 a 70 %. I tak by tento zdroj sám dokázal pokrýt téměř polovinu české spotřeby. Ruské síly oblast kolem elektrárny a elektrárnu samotnou obsadily zkraje invaze, na začátku března letošního roku. Podle novinářů z amerického deníku Wall Street Journal, kteří mluvili se svědky a analyzovali dostupné satelitní záběry, je dnes v blízkosti poměrně velká posádka. V provizorních kasárnách v okolí závodu a v nedalekém městě Enerhodar je umístěno přibližně 500 ruských vojáků. Ruské síly pracují od obsazení elektrárny na jejím zajištění. Komplex je chráněn protipěchotními minami podél nádrže přivádějící vodu do reaktoru i nádrží na chlazení vyhořelého jaderného paliva. Podle pracovníků elektrárny, ukrajinských představitelů a satelitních a mobilních snímků komplexu jsou na místě těžké zbraně včetně raketometů Smerč a raketometů Grad.
Sbohem, SSSR! Až do jara letošního roku Záporoží dodávalo elektřinu do sítě, která byla dědictvím dob Sovětského svazu. Společně ji sdílely Ukrajina, Rusko a Bělorusko. Pro SSSR byla Ukrajina klíčovým energetickým centrem. V první polovině 20. století tu vznikla obří vodní elektrárna na Dněpru, v druhé polovině tu pak začaly vznikat velké jaderné zdroje. Když se Sovětský svaz rozpadl, Rusko, Bělorusko a Ukrajina zachovaly energetické propojení a vzájemně obchodovaly s elektřinou. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 začala Ukrajina spolupracovat s Evropskou unií na přestavbě přenosové soustavy země tak, aby se Kyjev mohl odpojit od ruské sítě a připojit se k evropské. V den invaze, tedy 24. února, prováděla Ukrajina shodou okolností jeden z nutných testů pro ověření stability své rozvodné sítě v případě odpojení od rusko-běloruského systému. Po invazi se celý proces jen zrychlil. Ukrajina se s Evropou rychle dohodly na propojení svých přenosových soustav. Proběhly ještě nutné testy a zkoušky a pak se ukrajinská síť „spojila“ s naší. Synchronizace elektrizační soustavy kontinentální Evropy a elektrizační soustavy Ukrajina/Moldavsko proběhla 16. března 2022, i když podle původních plánů k ní mělo dojít až v roce 2023. Záporožská elektrárna je tedy v tuto chvíli v ruských rukou, ale elektřinu dodává do ukrajinské sítě, která s ruskou už není přímo spojena. Z Ruskem okupovaných území tak může dodávat dokonce i k nám, do střední Evropy. Obchodování s elektřinou mezi Ukrajinou a zbytkem Evropy již totiž začalo. Evropští odběratelé tak mohou kupovat ukrajinskou elektřinu a naopak. Komerční výměna elektřiny s energetickou soustavou Ukrajina/Moldavsko byla zahájena 30. června v rámci propojení mezi Ukrajinou a Rumunskem a následně 7. července v rámci propojení Ukrajiny a Slovenska. Následovalo zahájení obchodů s elektřinou na ostatních propojeních (Ukrajina/ /Maďarsko a Moldavsko/Rumunsko). Původně byl limit obchodů nastaven na maximum 100 MW, tedy na zhruba desetinu maximálního výkonu jednoho ze šesti reaktorů Záporožské elektrárny, ovšem 28. července se provozovatelé přenosových soustav kontinentální Evropy dohodli na zvýšení obchodní kapacity s Ukrajinou/Moldavskem na 250 MW. Další navýšení obchodní kapacity má být posouzeno v září „na základě úvah o stabilitě a bezpečnosti energetické soustavy“.
Výhodný obchod Evropa i Ukrajina na tomto propojení mohou vydělat. Na Ukrajině po invazi do značné míry ustal běžný hospodářský život. Země tedy může fyzicky vyrábět mnohem více elektřiny, než kolik v tuto chvíli spotřebuje. Dodejme, že to není případ Záporožské elektrárny, která pracuje pouze na malou část svého maximálního výkonu: na začátku srpna byly v provozu pouze dva reaktory za šesti, a to ještě zhruba na 60 % maxima. To by se ovšem mohlo změnit, pokud by se obě strany konfliktu dohodly. Evropskou situaci znáte nepochybně ze zpráv sami: cena elektřiny je vysoká a trh má velmi pesimistická očekávání ohledně nastávající zimy. Velkoobchodní ceny na příští rok vyskočily velmi rychle do rekordních výšin. Což velmi zjevně může souviset s tím, že dodávky ruského plynu do Evropy během zimy jsou mírně řečeno nejisté, a Kreml dává opakovaně najevo, že své závazky nemusí plnit. Někdy tak reaguje na kroky EU, jindy se vymlouvá na důsledky různých „technických závad“. S pomocí ukrajinské elektřiny by Evropa mohla snížit spotřebu zemního plynu. Kyjev by na oplátku při dnešních vysokých cenách elektřiny získat z prodeje nemalé prostředky, které mu ve státní pokladně v tuto chvíli chybí. Ukrajinská strana proto usiluje o co nejrychlejší navýšení objemů přeshraničního obchodu s elektřinou. Na setkání ministrů energetiky EU na konci července ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko volal po mnohem rychlejším navyšování limitů. Pro server Politico řekl, že by Ukrajina mohla okamžitě zvýšit vývoz elektřiny na Západ z tehdejších 100 MW na 1 690 MW. Jak jsme již uvedli, aktuálně je limit stanoven na 250 MW, který schválilo sdružení provozovatelů evropských sítí ENTSO-E. Jeho ostražitost je podle Politica do značné míry dána nejistou situací na Ukrajině, včetně Záporožské elektrárny. Pokud by tento nebo jiný ukrajinský zdroj náhle vypadly, což nelze vyloučit, mohlo by to vyvolat potíže daleko za hranicemi Ukrajiny. Ukrajina přitom nemá nad elektrárnou přímou kontrolu, a nemůže tedy za její provoz ručit.
Co chce Rusko? Ukrajina by tedy zjevně ráda udržela elektrárnu v provozu a elektřinu z ní exportovala, byť provoz je fyzicky v ruských rukou. Chce přitom spoléhat na mezinárodní úmluvy, podle kterých jaderné elektrárny nemají být cílem vojenských operací. Moskva má samozřejmě jiné cíle. Odmítá „demilitarizaci“ elektrárny a hodlá si nad ní udržet kontrolu. Od jejího dobytí v prvních dnech války areál do značné míry uzavřela před světem. Ruské síly, které zařízení kontrolují, opakovaně přerušily internetové připojení v okolí závodu a zabavují mobilní telefony ukrajinských pracovníků, kteří jej stále obsluhují, během jejich směn. Oblast navíc nyní pokrývají ruské telekomunikační společnosti. Někteří vysocí ruští představitelé, včetně místopředsedy vlády Marata Čuchullina, veřejně prohlásili, že Záporožskou elektrárnu začlení do ruského energetického systému nebo donutí Ukrajinu, aby za elektřinu platila. Petro Kotin, šéf ukrajinského státního podniku Enerhoatom, v rozhovoru s deníkem The Guardian prohlásil, že ruští inženýři mají vypracovaný plán na přepojení z důvodu havarijního plánování. „Ukázali ho pracovníkům elektrárny a pracovníci elektrárny ho ukázali nám,“ tvrdí Kotin.
Začíná se střílet Napjatá situace začala eskalovat v srpnu. Dne 5. srpna ve 14:40 otřásly elektrickou rozvodnou v blízkosti elektrárny výbuchy, které způsobily vypnutí jednoho z pouhých dvou zbývajících elektrických vedení vedoucích z elektrárny na jižní Ukrajinu. Přestaly fungovat pevné telefonní linky a zaměstnanci se nemohli dovolat svým rodinám v sousedním Enerhodaru, kdy byly výbuchy také slyšet. Mobilní telefony, které si přinesli do práce, jim jako obvykle zabavila ostraha. Podle Wall Street Journal si zaměstnanci elektrárny už před zahájením střelby všimli jedné nezvyklé okolnosti: zaměstnanci ruské státní společnosti pro atomovou energii chvíli před výbuchem bez vysvětlení opustili areál. Když se ozvala první exploze, tlampače vyzvaly zaměstnance, aby se nezdržovali na otevřených prostorách a skryli se v budovách elektrárny. Ukrajinští pracovníci si všimli, že se ruští vojáci klidně pohybují směrem ke svým základnám. „Během tohoto ostřelování se chovali úplně jinak,“ řekl jeden ukrajinský technik pro reportéra Wall Street Journal: „Když nad stanicí prolétne jediný ukrajinský dron, Rusové v panice utíkají.“ První dělostřelecký granát dopadl poblíž rozvodny, ale to nebyl konec. Během dalších deseti dní dopadl do blízkosti areálu údajně zhruba tucet raket a střel. Ostřelování postupně vyřadilo z provozu čerpadla na odpadní vody, přenosové vedení a nedalekou čtvrť pětipatrových domů postavených pro zaměstnance. Elektrické vedení, které bylo 5. srpna zasaženo střelbou, se nacházelo v tzv. šedé zóně mezi ruskými a ukrajinskými pozicemi a bylo třetím přenosovým vedením z elektrárny poškozeným v bojích od začátku války. Představitelé ukrajinského ministerstva energetiky uvedli, že inženýři se snaží poškozené vedení opravit, ale z bezpečnostních důvodů nechtěli uvést, kde k zásahu přesně došlo. Dne 24. srpna pak došlo k dalším zásahům, které na přechodnou dobu odpojily elektrárnu od sítě úplně. Spojení se sítí přitom u jaderných zdrojů není pouze jednosměrné: elektrárna potřebuje elektřinu k pohonu chladicích systémů. Co se stane, když se elektřina jaderné elektrárně nedostává, jsme v roce 2011 „viděli“ v elektrárně Fukušima. Problém se v Záporožské elektrárně podařilo napravit, ale připojení k ukrajinské síti doslova visí na vlásku. Tři ze čtyř hlavních vedení, jež elektrárnu připojují k ukrajinské rozvodné síti, byla během války zničena a dvě ze tří záložních vedení, která ji připojují k elektrárně konvenční, mají být rovněž nefunkční. /jj/
