Bankovní rada ČNB na svém loňském posledním jednání rozhodla ponechat úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba zůstává na 0,05 %, diskontní sazba na 0,05 % a lombardní sazba na 0,25 %. Bankovní rada ČNB také rozhodla nadále používat devizový kurz jako další nástroj uvolňování měnových podmínek a potvrdila závazek ČNB v případě potřeby intervenovat na devizovém trhu na oslabení kurzu koruny tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR. Uvedený kurzový závazek je jednostranný. To znamená, že ČNB nepřipustí posílení kurzu na úrovně, které by už nebylo možné interpretovat jako „poblíž hladiny 27 CZK/EUR“. Takovému posílení ČNB brání automatickými a potenciálně neomezenými intervencemi, tj. prodejem korun a nákupem cizích měn. Pokud se kurz vzdálí hladině 27 CZK/ /EUR na slabší straně, nechává ČNB kurz koruny pohybovat podle vývoje nabídky a poptávky na devizovém trhu. Až potud oficiální stanovisko rady Co bude její prosincové rozhodnutí znamenat pro podnikatelskou sféru a občany v každodenní praxi? Názory expertů se různí: od potenciálního zrychlení současného růstu inflace, přes pomalejší růst HDP, až po nutnost komplexně se zamyslit nad stávajícím tempem zvyšování mezd v ČR a nad eliminací našeho zaostávání za vyspělejšími členskými státy EU. Z hlediska exportérů, importérů, ale i občanů, kteří chtějí vyrazit na dovolenou do zahraničí, prosincové potvrzení stávajícího kurzového závazku neskončí dříve než ve II. čtvrtletí 2017. A to přes řadu „zaručených“ informací a konsekvencí zejména ve vazbě na stoupající inflaci a růst cen importované ropy po posledním jednání těžařského a obchodního kartelu OPEC. Bankovní radě ČNB jistě neunikly některé varovné signály z průmyslové sféry: vedle dlouhodobé stagnace stavebnictví, pokračujícího nedostatku kvalifikovaných pracovníků i disproporce v odměňování lidí. Konkrétně: tuzemská roční mzda činí v průměru 344 768 Kč. Třebaže česká ekonomika patří v EU k nejdynamičtějším, tamější průměrná mzda je bezmála trojnásobná (929 000 Kč). Zatímco kupní síla průměrné mzdy v ČR atakuje hranici 60 % unijního průměru, HDP v paritě kupní síly činil 86 % průměru EU. Jedním z proklamovaných důvodů pro zavedení kurzového závazku byla od samého počátku snaha podpořit tuzemský průmysl a exportéry. Určitě to nebyl výstřel do prázdna: české průmyslové podniky zaměstnávají 37,4 % všech pracovníků a vytváří 37,3 % HDP. Začínáme být alergičtí na kritiku vlastní výkonnosti. Fakta ovšem svědčí o opaku. Kupříkladu v sousedním Německu s jeho vysokými platy za analogickou práci nalezlo uplatnění v průmyslu „jen“ 24,6 % všech disponibilních pracovních sil. Ty však generují 30,4 % HDP... Musíme to napravit. Rozhodnutí ČNB mají zásadní dopad na vývoj tuzemského průmyslu a na posilování jeho konkurenceschopnosti. Na domácím i zahraničních trzích. „Měkký polštář“ v podobě dlouhodobě platné 27korunové hodnoty za 1 euro českému průmyslu sice pomohl, ale na razantnější inovace v jeho výrobě i produkci zatím stále čekáme. Přitom intervenční instrument nebyl a není žádná láce: zatím přišel na cca 800 mld. Kč. Co bude následovat ? Guvernér ČNB Jiří Rusnok a jeho tým budou muset od počátku roku čelit také intenzivnějším pokusům různých finančních a obchodních subjektů využít „tvrdé“ a jisté koruny ke spekulačním nákupům. Činí tak už delší dobu a nabyli v tomto směru řadu cenných zkušeností. Nyní čas dozrává k razantnímu rozhodnutí, resp. k rychlé a komplexně promyšlené operaci „odstranění polštáře“. Doporučení ekonomů se různí. Dva krajní póly představují rada završit období intervencí povlovně, cestou zmírňování nákupů eur, anebo – aplikovat šokovou terapii. V této souvislosti se diskutuje i o příp. aplikaci záporné měnově-politické úrokové sazby. Žádná makroekonomická koncepce tento instrument neupřednostňuje. Spíše spadá do kategorie „jednoho z posledních“. Jenže: nejenom v kartách, ale i v reálném životě esa padají jen zřídka. Tíha odpovědnosti (a to si budou muset uvědomit jak politici, tak průmysloví a obchodní bossové) nemůže spočívat výlučně na managementu ČNB. Na etapu probuzení se do sychravého rána ekonomické reality se musí připravovat především dosavadní příjemci intervenčních výhod a bonusů. Letos jim skončí. Nejlépe obstojí ty subjekty, které už s přípravami na okamžik zlomu začaly. Odpovědně a v předstihu. V citované souvislosti se analyzuje rovněž aktuální vývoj inflace. Nebylo by prozíravé, pokud by se bankovní, ale i podnikový management soustředil pouze na ni. Magická hranice 2 % sice ještě není stále na dosah. Avšak seriózní pozornost si zaslouží celkový vývoj tuzemské a evropské ekonomiky. Jsme s Evropou provázáni v mnoha směrech. Ekonomické vazby nevyjímaje. Klesající bilance hospodářského růstu v Eurozóně, poklesy objednávek v řadě odvětví, zvyšující se ceny práce a další ukazatele nejsou pouze akademický lakmusový papírek. Hodně napoví už příští zasedání Bankovní rady ČNB počátkem února 2017. Jednak bude k dispozici aktuální prognóza banky a zároveň první statistická data z terénu. Pokles st átního dluhu Tento zdánlivě nenápadný vánoční dárek avizovalo MF ČR. Určitě nejde o maličkost: za rok 2016 meziročně poklesne o 60 mld. Kč (na 1,613 bilionu Kč). Pro úplnost: v roce 2015 činil 1,673 bilionu Kč. Pokud se vám tato obří suma jeví málo srozumitelná, lze si ji zjednodušit a zároveň personalizovat: na každého 1 obyvatele ČR 1. ledna letošního roku připadla dlužná částka cca 152 600 Kč. Pro útěchu: rok předtím to bylo 159 000 Kč. V souladu se Strategií řízení státního dluhu, kterou v předvečer Vánoc zveřejnilo MF ČR, podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu by měl za rok 2016 klesnout z předloňských 36,7 % na 34,3 %. To je povzbudivé. Nebude na škodu, když si připomeneme, kdo a jak se o státní dluh zasloužil. Generují ho zejména letité schodky státního rozpočtu a závazky vlády. Financuje se pokladními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami, event. půjčkami od Evropské investiční banky. MF ČR ocenilo, že „aktivní využití refinančního mechanismu státní pokladny a efektivnější finanční plánování umožnily v roce 2016 snížení rozsahu výpůjčních operací státu, čímž bylo dosaženo dalších úspor úrokových výdajů státního rozpočtu a poklesu státního dluhu“. Pozitivní je i to, že citovaná suma (1,613 bilionu Kč) představuje nejnižší hodnotu od roku 2011. Čím lepších výsledků státní rozpočet dosáhne, o to rychleji a účinněji bude moci MF ČR postupovat při její eliminaci. Konkrétně v roce 2017 bude potřebovat na financování státního dluhu 290,6 mld. Kč. Resort přitom chce letos na domácím trhu vydat hrubou emisi střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů v celkové jmenovité hodnotě minimálně 150 mld. Kč. Pokud se ale podmínky na trhu státních dluhopisů ČR změní, ve hře je i varianta nové dluhopisy nevydat. A pro úplnost: do roku 2017 vstupujeme nejenom s plánovaným schodkem státního rozpočtu ve výši 60 mld. Kč, ale i se splátkou tří emisí korunových střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů (vydaných v letech 2007, 2012 a 2015, v celkové hodnotě 207,9 mld. Kč), se splátkou čtyř emisí spořicích státních dluhopisů (za celkem 16,8 mld. Kč), refinancováním emisí státních pokladničních poukázek (za 4,2 mld. Kč) aj. Žít donekonečna na dluh nelze. Bude zapotřebí vyvinout maximální úsilí, abychom svým závazkům dostáli a finančními problémy, jež vršíme od roku 1993 (resp. 1997) zbytečně nezatěžovali generace našich dětí a vnuků. /uai/
