To, že tzv. političtí novináři píší fundované komentáře a kritické články hodnotící, ideálně nestranně, současné politické dění ve světě a bulvární novináři sledují senzace a skandály převážně v showbyznysu, už dávno neplatí. Oba tyto světy se totiž v současnosti natolik přiblížily, že už je těžké mezi nimi vůbec rozlišovat. Dnešní hlavy světových velmocí, jakými jsou Donald Trump, Vladimír Putin nebo Emmanuel Macron, jsou výrazně excentrické osobnosti, které svým chováním a projevy na veřejnosti v ničem nezaostávají za hollywoodskými hvězdami, a není proto divu, že také stejnou měrou přitahují pozornost bulváru. Co ale mají dělat političtí komentátoři, kteří mají sledování těchto osob v popisu práce? Dají se seriózně a z pohledu intelektuála poučeně hodnotit tweety prezidenta Trumpa nebo sportovní exhibice prezidenta Putina? Dost těžko. Stejně tak je nemožné reprodukovat projevy těchto a mnohých dalších politiků kulturním jazykem, na který jsme dřív bývali u kvalitních novinářů zvyklí. Proč, snad není potřeba vysvětlovat. Stačí si jen poslechnout pár jejich spontánních projevů, a každý má jasno. Důsledek je evidentní: bulvár produkuje zase jen bulvár. Nezávislá média, která se nenechala tímto trendem pohltit, by se dnes dala spočítat snad na prstech jedné ruky – televizní kanály nevyjímaje. Podobný zásadní obrat, i když z jiné podstaty, zažívají i odborná technická periodika. Kromě vědeckých časopisů, které jsou naštěstí stále ještě nekomerční, se ze všech ostatních staly reklamní nosiče, které se už liší pouze tím, nakolik jsou ochotny to přiznat navenek. Obávám se, že v této naší branži už ani není co počítat, že nezávislá technická média už byla definitivně vyhubena. Nedávno jsem četla, že ve světě už proběhly první pokusy nahradit lidské novináře roboty. Prý se celkem osvědčily. Jejich články byly formálně dokonalé a z hlediska informací velmi dobře propracované. Co jim ale údajně chybělo, byla „šťáva“ – emoce, které roboti zatím nemají a neumějí používat. Tato neschopnost pracovat s emocemi je zatím u robotů-novinářů chápána jako nedostatek. Možná to je ale chyba a časem se ukáže, že právě roboti dokážou žurnalistiku opět ozdravit. Mechanicky přepsané a zkompilované výroky státníků bez jakýchkoliv dalších kudrlinek se možná najednou ukážou jako nezajímavé, hloupé a často i trapné a lidi přestane bavit je číst a možná, a v to doufám, je přestane bavit je i znova volit. Robot-novinář si ale také bude umět okamžitě srovnat ve svém elektronickém mozku technické parametry všech popisovaných strojů a ve svém článku popravdě napíše, že se jedná o pouhé vylepšení, a ne převratnou inovaci a úplnou novinku, a už vůbec ne o nejlepší stroj na světě. Stejně jako se roboti neumějí radovat nebo být smutní, neumějí totiž přehánět. A takový „kolega“ by se občas hodil do každé redakce… Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D., šéfredaktorka
