Vznikne v Evropě vzdělanostní ekonomika?

Evropská komise vydala v roce 2008 zprávu pod názvem A more research-intensive and integrated European Research Area. Je to hloubková analýza současného stavu vytváření „Evropského výzkumného prostoru“ (ERA). Vybízí k zamyšlení nad zřejmým neúspěchem ambiciózního projektu bývalého komisaře pro výzkum Busquina a možnostmi nápravy. V roce 2006 světové statistiky, které měli autoři zprávy k dispozici, řadily ERA na první místo v počtu zveřejněných vědeckých publikací a na druhé místo za Spojenými státy v počtu registrovaných patentů a objemu investic do výzkumu a vývoje (VaV). Publikace evropských autorů nejsou tak často citovány, a to je důležité kritérium k posouzení jejich vlivu na vědecký výzkum. V 10 procentech nečastěji citovaných publikací jasně převažují práce amerických autorů. Příčinou je malá specializace výzkumu v EU a malý podíl článků s tematikou dynamických směrů výzkumu. USA dominují na poli biomedicíny a Japonsko vede ve vědách o materiálu. Vědci EU se zabývají vším. Pro „vzdělanostní ekonomiku“ jsou klíčové obory nanotechnologií, biotechnologií, informační a telekomunikační techniky a vědy o poznávání. V těchto sférách jsou často nové poznatky vědy neoddělitelně propojeny s průmyslovými aplikacemi. Ale soukromý sektor v EU investuje do VaV podstatně méně než jeho konkurenti v Asii a USA. Ve Spojených státech, a ještě důsledněji v Japonsku, Číně a Jižní Koreji má soukromý sektor podíl na investicích do VaV kolem 64 %, zatímco v EU 55 %. V průběhu posledních desetiletí lze vysledovat sestupnou trajektorii Evropy v mnoha ukazatelích, ale podobný vývoj probíhá i v USA. Euroatlantický region čelí rostoucí konkurenci Asie. Od roku 2000 vzrostlo výzkumné úsilí Číny o 50 % a předstihla již v ročním objemu vydaných publikací Japonsko. V měřítku kupní síly Čína sice investuje do výzkumu sedmkrát méně než EU a její publikace nejsou často citovány. Ale to není důvod k uspokojení. Na poli vědy, stejně jako na poli ekonomiky, politického vlivu a vojenské síly, je posilování pozice rozvíjející se Asie přímo dramatické. I když se Evropa spolu s USA a Japonskem stále ještě drží na špici pelotonu, přece jen začínají ztrácet pozici vůči Asii. To rozhodně nesvědčí o úspěšné realizaci Lisabonské strategie budování „vědomostní ekonomiky“ v EU. Ekonomové zdůrazňují, že významným činitelem v této souvislosti je převádění vědeckého poznání do praxe včetně systému ochrany duševního vlastnictví. Registrace patentu v Evropě je ve srovnání s ostatním světem velmi drahá. Ochrana vynálezu stojí v Evropě oproti USA zhruba 10krát více a proti Japonsku 13krát více. Také obrana patentu při narušení je velmi drahá a mnohdy vede ekonomicky slabší podnikatele k postoupení know-how k využití zájemcům za jednorázovou odměnu. Příčinou je složitost procedur Evropského patentového úřadu (EPO). Ten patenty sám nevydává. Pouze posoudí novost a patentovatelnost vynálezu, ale patenty vydávají národní patentové úřady. To pak vyvolává náklady na překlady do různých jazyků. Ochrana patentu při narušení podléhá národním jurisdikcím, které mají někdy různé výklady práva. I politici pochopili, že tento těžkopádný systém ochrany duševního vlastnictví vyžaduje korekci, ale nemohou se shodnout na omezení překladu popisu vynálezu do tři úředních jazyků EU ( angličtina, francouzština + národní jazyk přihlašovatele) a zřízení Evropského soudního dvora pro patenty. Hlavní komponentou „znalostní ekonomiky“ jsou však high-tech firmy. Struktura evropské ekonomiky se mění a začíná převládat sektor služeb. Ale ten negeneruje výzkum jako sektory aeronautiky, energetiky nebo automobilového průmyslu. V těchto sektorech se sice drží Evropa na předních místech světové ligy, avšak zaostává v sektorech informačních a telekomunikačních technologií a v biotechnologiích, a to zejména za USA. V poslední době i za Indií.