Vzácně zemitá čínská lekce

Svůj monopol na klíčové suroviny utužují čínské úřady tzv. kovy vzácných zemin. A zároveň provádí domácí úklid. Zbytku světa se s tím nedaří nic dělat. Už jsme si všichni zvykli, že bez čínského zboží se neobejdeme. A kdo ví, kolik plyšových medvídků či tenisek bychom si vlastně mohli všichni dovolit, kdyby této skutečnosti nebylo. Co když ovšem nejde o hračky, ale o strategické zboží? Čína sice nemá ropu nebo zemní plyn, ale je v současné době téměř monopolním světovým producentem jiné klíčové suroviny: kovů vzácných zemin. Používají se v celé řadě moderních technologií, včetně elektroniky pro moderní armády nebo při získávání již zmiňované ropy. A na Čínu připadá přes 95 procent jejich celosvětových dodávek. Většina z nás si existenci nenápadného čínského monopolu poprvé uvědomila na podzim roku 2010, kdy Říše středu v podstatě jen vyhrožovala omezením jejich dodávek do Japonska a poté i dalších zemí. Od té doby vytahuje Čína u politického stolu svůj lanthanoidový trumf pravidelně, zatím ale jenom na úrovni poměrně planých hrozeb. Nyní ovšem podnikla kroky, které mají její „kartu“ proměnit v nabroušený meč. DVĚ MOUCHY JEDNOU RANOU Kořeny současné situace leží v 90. letech, kdy Číňané z oboru těžby i zpracování kovů vzácných zemin zcela vytlačili konkurenci. Ale není to důsledek žádného čínského dlouhodobého plánu, nýbrž fungování trhu. Poptávka po kovech vzácných zemin byla hlavně v jihovýchodní Asii, kam se přesunula výroba elektroniky i další provozy, které tyto látky využívají. Jedničkou je hlavně právě Čína, která spotřebovává zhruba 70 až 80 procent celkové světové produkce kovů vzácných zemin. Logika je prostá. Jde o velkoobjemové a poměrně levné zboží, a nejvýhodnější tedy bylo a je produkovat ho přímo v místě poptávky. K tomu si ještě můžeme připočíst několik dalších faktorů, například politický. Čínská státní správa podporovala projekty ve venkovských oblastech, třeba i povrchové lomy (a také závody na zpracování rudy z nich), a peníze na jejich otevření byly tedy levné a snadno dostupné. A pokud už jednou otevřete lom za stovky milionů dolarů, těžko ho budete přesunovat jinam. Další výhodou čínských producentů je i laxnost úředního dohledu. Kovy vzácných zemin se nenachází v žílách, ale těží se povrchově z materiálů, v nichž je celá řada prvků včetně radioaktivních, například uranu. Vytěžená směs se tedy musí protřídit, příslušné minerály semlít a louhovat kyselinami. Ve vyspělých státech vyjde takový proces kvůli bezpečnostním a ekologickým opatřením dráž než tomu bylo obvykle v Číně. Pro odběratele se ukázalo výhodné i to, že trh ovládl jeden dodavatel. Monopol Číny byl ryze geografický. Těžba neprobíhala pod palcem státu, ale podle velmi volných pravidel divokého čínského kapitalismu. Těžařské i zpracovatelské společnosti byly z velké části (ne všechny) soukromé a tvrdě cenově soutěžily. Zejména malé společnosti vytvořily černý trh, který často nabízel podstatně nižší ceny než ten oficiální a který rádi a hojně využívali i zahraniční odběratelé. VZÁCNÝ ŠOK S faktickým čínským monopolem byli všichni spokojeni. Čínští podnikatelé se tedy pustili do využití příležitosti, rozvinuté země jim tleskaly, protože se jim ekologicky ulehčilo, a firmy vítaly levné dodávky surovin. Idyla vydržela do již zmiňované obchodní války s Japonskem na podzim 2010. Čína tehdy vyhlásila neoficiální, leč totální embargo na vývoz kovů vzácných zemin do Japonska a později je rozšířila i na další země. Omezení ovšem nezpůsobilo žádné hospodářské výpadky dokonce ani v nejhůře postiženém Japonsku. Jistě i proto, že tamní továrny, které mají mnohem lepší přehled o dění v Číně než my ze střední Evropy, měly dopředu nakoupené velké zásoby těchto surovin, i z černého trhu. Od té doby ovšem všichni pečlivě sledují vývoj výše čínských vývozních kvót. Vyspělé země tak například spustily hlasitý pokřik, když Čína z kraje roku oznámila, že znovu snížila povolená množství pro vývoz. Situace sice nehrozí hospodářskou katastrofou, stále nehrozí nedostatek, ale USA, Japonsko a EU se stejně obrátily na Světovou obchodní organizaci se žádostí zprostředkovat vyjednávání ve sporu. Zřejmě také tuší, že by mohlo být hůře. Čínským úřadům se totiž za poslední dva roky podařilo více než jen vyděsit svět: organizuje „konsolidaci“ trhu s kovy vzácných zemin. Poslední hlasitá salva v této válce byla vypálena na začátku velikonočního týdne. Čínské sdělovací prostředky uvedly, že podle úřadů jenom 56 ze 350 producentů kovů vzácných zemin splnilo ekologické požadavky na provoz. Podle vyjádření úředníků je celkový zisk všech těžařů za roky provozu podstatně menší než náklady na odstranění způsobených ekologických škod. Ty mají dosahovat výše 6 mld. dolarů. Prohlášení téměř určitě vzniklo i politickou objednávkou, ale není třeba pochybovat o tom, že je v něm alespoň zrno pravdy. Laxní dozor a tlak na cenu, což se na přeplněném trhu (350 producentů kovů vzácných zemin!) dá očekávat, jsou receptem na ekologické škody. Cestou ven z této situace je, nejen podle čínské vlády, zlepšit dozor a umožnit zvýšení cen na hranici, která dává producentům reálnou možnost platit ekologické opatření či rekultivace. Jak je to s kvalitou dozoru, můžeme my z Čech těžko posoudit, ale na zvýšení cen se rozhodně pracuje, jak naznačuje i „kampaň“ proti malým producentům ve sdělovacích prostředcích, která je součástí sjednocování odvětví. Na konci konsolidace má být celá Čína rozdělena na několik regionů, které bude zastřešovat vždy jedna z velkých těžařských společností s majetkovou účastí státu. Výrobci, jež nedokážou být ziskoví při dodržení předpisů, skončí. Ke snižování produkce, a tím výpadku v nabídce, by ovšem nemělo dojít. Kapacity by se měly naopak v příštích letech navyšovat. Jak je ale jasné, cenovou válku producentů čekat nemůžeme. Navíc čínská vláda nepochybně získá mnohem lepší přehled o produkci a vývozu těchto surovin. Pokud by někdy chtěla embargem na vývoz těchto kovů nějaký stát opravdu bolestivě zasáhnout, nikdy nebyla v lepším postavení. To výrazně zvyšuje váhu této položky v politických vyjednáváních. Podle některých komentátorů by ji nakonec země mohla využít a otevřít jednání o kýžené dohodě o volném obchodu s USA. Ale Čína nehraje jen o politické body; získává i velkou výhodu technologickou. Protože lomy a zpracovatelské závody na kovy vzácných zemin leží na jejím území, drtivá většina nových (a patentovaných) technologií na zpracování těchto materiálů vzniká i tam. Výhodu mají rovněž čínští výzkumníci, protože mají ke kovům vzácných hornin snadný přístup. Vláda dělá vše proto, aby výhody svého domácího týmu ještě navýšila. Administrativními obstrukcemi brání vývozu technologií souvisejících s kovy vzácných zemin za hranice, a využívá je jako lákadlo pro zahraniční investory. Domácí výrobci také tyto kovy nakupují za nižší cenu než zahraniční odběratelé. CO S TÍM? Sečteno a podtrženo, primární spotřebitelé těchto surovin nemají důvod, proč být jinde než v Číně. Nezměnilo se to ani za dva roky od „objevu“ čínského monopolu v této oblasti a nezmění se to bez výrazné snahy ze strany států. Trh a čínská vláda jsou proti nim. Pro laika je řešení samozřejmě jednoduché: stačí těžit doma. Kovy vzácných zemin můžeme najít po celém světě. Čína má jenom zhruba dvě pětiny dnes využitelných zásob. Ale jak bylo již řečeno, na těžbu je navázána celá řada dalších činností a aktivit, které se přenášejí jen těžko. Ukázal to i čerstvý příklad jedné zklamané americké naděje. Řeč je o firmě Molycorp, která vlastnila lom na rudy kovů vzácných zemin v Kalifornii, v němž byl provoz zastaven na přelomu tisíciletí kvůli levné čínské konkurenci. Po událostech z roku 2010 vyhlásila záměr těžbu obnovit a díky velkému zájmu investorů i potenciálních zákazníků se rychle vrátila na scénu. Lom i zbrusu nová úpravna rudy by měly být už na konci letošního roku připraveny a odhadem tak rok poté by mohly do plného provozu. Během něj by teoreticky mohl lom pokrýt požadavky většiny zákazníků mimo Čínu. V praxi bude mít menší podíl, protože se v něm netěží všechny prvky z této skupiny, takže některým zákazníkům nebude mít co nabídnout. Molycorp udělal ovšem po snovém začátku nečekaný krok. Za 1,3 miliardy dolarů koupil jednoho z producenta kovů vzácných zemin v Číně. V tiskovém prohlášení firma uvedla, že koupě ji zajistí přístup k novým trhům a také zpracovatelským a výrobním technologiím. Což je matoucí, protože předtím vždy tvrdila, že všechny technologie nutné k zajištění produkce vlastní. Navíc obě společnosti vyráběly stejné zboží (hlavně materiál pro magnety), takže nákup nepřinesl do portfolia Molycorpu nové produkty. Není ale třeba hledat žádné složitosti. Firma se prostě zakoupila na nejdůležitější světový trh, aby přežila. Kdo není v Číně a obchoduje s kovy vzácných zemin, jako by nebyl. Žalování před Světovou obchodní organizací s tím nic neudělá. To by chtělo něco víc. Josef Janků