Na prahu další vlny svého rozvoje stojí jaderná energetika. I přes tragický odkaz Černobylu a Fukušimy si vlády mnoha zemí uvědomují, že bez jádra se při dalším zabezpečování a optimalizaci svých národních energetických mixů neobejdou. Jaderné energetické politice zachovává věrnost také současný český kabinet. Jedna strana mince je promyšleně a efektivně projektovat, budovat a provozovat nové jaderné bloky a využívat při tom výhody mezinárodní kooperace s předními produkčními subjekty z oboru. Druhá spočívá ve spolehlivém a cenově akceptovatelném zabezpečení paliva a všech operací s ním v delším časovém horizontu. Zatím je jaderného paliva na světových trzích dost a za poměrně příznivé ceny. Oslovení experti však nevylučují, že tato situace se může časem změnit. Nabídka kvalitního jaderného paliva se po logickém zvýšení poptávky po něm (zejména v některých zemích BRICS – Rusku, Indii a Číně), které dynamicky budují nové reaktory III.+ generace, nepochybně zmenší. Souběžně s tím nelze vyloučit jeho citelné zdražení. Východiskem se proto jeví myšlenka vytvořit si jeho dostatečné zásoby, a to až na 5-7 let. Princip nákupu a rezervace jaderného paliva má své opodstatnění také z důvodu energetické bezpečnosti jednotlivých provozovatelů jaderných energetických bloků. A to jak pro případ náhlých výpadků těžby a zpracování uranové rudy (kupř. vlivem zhoršených geologických podmínek, klimatické katastrofy apod.), tak jeho přepravy a event. blokace v rukou několika prodejců. Řada problémů Proces nákupu a rezervace optimálního kvanta jaderného paliva však není ani technicky, ani ekonomicky jednoduchá záležitost. Druhý jmenovaný faktor nabývá na významu v době pokračující globální ekonomické krize a prohlubujících se problémů některých zemí se svou zadlužeností. Jen pro ilustraci: minimální 3letá zásoba pro budoucí okteto českých reaktorů by si vyžádala odhadem více než 3 mld. Kč. Tyto strategické rezervy by mimoto vyvolaly další (a nemalé) výdaje za technicky, ekologicky a bezpečnostně spolehlivé zabezpečení jejich dislokace ještě před samotným vložením paliva do reaktorů. Z ryze energetického a národohospodářského hlediska se nejedná o žádnou převratnou, nebo nesplnitelnou novinku. ČR postupně realizuje zpřísňující se požadavky Bruselu na vytvoření nezbytných strategických zásob ropy a nejnověji i plynu. Nabyté zkušenosti je schopná efektivně využít i při eventuální akumulaci a blokaci jaderného paliva. Nechybí argumeNty proti Myšlenka vytvořit strategický rezervoár jaderného paliva nemá pouze zastánce, ale i kritiky. Ti operují zejména s faktorem dosud nevyřčeného ortelu k dostavbě III. a IV. bloku JE Temelín. Zatím není známo, koho česká vláda pověří dokončením tohoto díla. Volba optimálního dodavatele se neomezuje pouze na parametry samotného projektu a jeho technicko-ekonomického zabezpečení. Velmi razantně ji ovlivní rovněž kvalita a spolehlivost dodávek paliva pro reaktory vítěze tendru. Jen pro připomenutí: pro šestici českých jaderných energetických reaktorů VVER palivo v plném zabezpečuje rozsahu ruská společnost TVEL. Pokud by se nyní započalo s hypotetickou akumulací jednoho typu paliva, získali bychom jeho solidní zásoby a při velkých nákupech patrně i za dobrou cenu. Zároveň bychom se vystavili nebezpečí, že jej v budoucnu nebudeme moci plně a efektivně využít a utrpíme značné ekonomické ztráty při jeho vynucené záměně. Navíc: všichni současní producenti jaderného paliva kvalitu své produkce průběžně zlepšují. Poddimenzovanou i předimenzovanou objednávkou bychom tedy mohli poškodit sebe sama. Zvolit nejlepší řešení je sice komplexní, ale manažersky filigránská záležitost. Kromě české vlády se jí v příštím období nevyhnou ani kabinety dalších států, které počítají s jadernou energetikou seriozně i do budoucna. /uai/
