Počátkem roku představila společnost
ČEPS svůj nový a poměrně
rozsáhlý investiční plán. Jeho součástí
bude výstavba nových vedení,
posílení kapacity některých vedení
stávajících a dokončení přechodu
stanic přenosové soustavy na dálkové
ovládání. Nejde tedy jen o obnovu
stávající infrastruktury, ale také
o budování nové.
Tyto investiční projekty však mají jeden
společný problém - pomalý administrativně-
legislativní proces. Zatímco
samotná výstavba vedení trvá jeden až
dva roky, přípravná opatření vyžadují až
desetiletí.
„Naše stavby mnohdy křižují území
i více než jednoho kraje, desítek obcí
a stovek až tisíců vlastníků pozemků.
Než se začne s výstavbou, musejí být
všechny zaneseny v už schválených
územně plánovacích dokumentech,
v politice územního rozvoje ČR, v zásadách
územního rozvoje dotčených
krajů a v územních plánech obcí. Liniové
stavby přenosové soustavy dále
podléhají kompletnímu procesu posuzování
vlivu na životní prostředí EIA,
územnímu i stavebnímu řízení. Se
všemi vlastníky dotčených pozemků
musí být vypořádána majetková práva
k pozemkům, většinou formou věcných
břemen,“ vysvětluje člen představenstva
společnosti ČEPS Milan
Kovařík. Ve všech případech se vždy
hledá konsenzus mezi ochranou přírody,
krajiny a ekonomicky nejschůdnějším
řešením.
JAK TAKOVY SCHVALOVACI
PROCES V PRAXI VYPADA?
Na začátku každého projektu zpracovává
společnost ČEPS územně-technickou
studii a studii proveditelnosti záměru.
Před vlastní realizací musí plánovaný
investiční záměr projít procesem
územního plánování.
Pokud plánovaná liniová stavba přesahuje
svým významem hranice kraje,
je v zájmu společnosti ČEPS, aby byla
zanesena do Politiky územního rozvoje
(PÚR). Tento dokument navrhuje Ministerstvo
pro místní rozvoj ČR a předkládá
jej vládě. Jeho závaznost je omezena
pouze na nezbytné rámce potřebné
pro konkretizaci a naplňování úkolů
územního plánování v územně plánovací
činnosti krajů a obcí. To znamená, že
neumísťuje konkrétní stavbu v území,
ale pouze vymezuje koridory pro jednotlivé
stavby (např. liniové).
Před zahájením procesu územního
plánování se shromažďuje dokumentace,
dělící se podle územní působnosti
na krajskou, tj. pro zpracování
Zásad územního rozvoje (ZUR)
a na dokumentaci obcí pro zpracování
územních a regulačních plánů.
ZÚR stanoví základní požadavky
na úsporné a hospodárné uspořádání
území kraje, vymezuje plochy nebo
koridory nadmístního významu, jakož
i plochy nebo koridory pro veřejně
prospěšné stavby v rámci kraje.
Jsou závazné pro navazující územně
plánovací dokumentace. Krajský
úřad k nim zajistí i vyhodnocení vlivů
na udržitelný rozvoj.
UZEMNI PLANY OBCI (UP)
O pořízení vlastního Územního plánu
rozhoduje zastupitelstvo obce, přičemž
plán stanoví základní koncepci rozvoje
území obce, včetně uspořádání krajiny
a koncepce veřejné infrastruktury
a konkrétně určuje funkční vymezení
ploch. Prioritním úkolem je přitom přísná
ochrana nezastavěných ploch daného
území.
POSUZOVANI VLIVŮ ZAMĚRU
NA ŽIVOTNI PROSTŘEDI (EIA)
Pokud investor dosáhne souhlasu
obce s realizací záměru a pokud je
záměr velký a mohl by mít vliv na životní
prostředí a zdraví obyvatel,
pak podléhají posouzení dle zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů
na životní prostředí – tj. EIA. „Posouzení
podléhá každá stavba vedení
110 kV, která je delší než 15 km, a jakkoliv
dlouhá stavba vedení o vyšším
napětí. Plánované projekty výstavby
vedení společnosti ČEPS mu proto podléhají
de facto bezvýhradně,“ vysvětluje
Milan Kovařík.
Stanovisko z projednání posudku
vlivu záměru stavby na životní prostředí
(EIA) je odborným podkladem
pro vydání rozhodnutí, které ČEPS
předkládá jako jeden z podkladů pro
navazující povolovací řízení stavby
(územní rozhodnutí, stavební řízení).
Minimální lhůta pro celý proces EIA
včetně zjišťovacího řízení je 25-26
měsíců.
JEDNANI S VLASTNIKY
Stavební záměry ČEPS se nutně dotýkají
práv vlastníků cizích nemovitostí
dotčených příslušným stavebním
záměrem. Z energetického zákona
společnosti ČEPS vyplývá povinnost
jednat s vlastníky dotčených pozemků.
ČEPS se setkává s problémy
například při projednávání vstupů
na pozemky za účelem geologického
průzkumu stožárových míst nebo při
sjednávání věcných břemen nezbytných
pro umístění vedení.
Celková doba na provedení stavby
od jejího záměru přes přípravu, projektování,
projednání, povolovací procesy,
samotnou výstavbu může trvat
11 i více let. „Podle našich dosavadních
zkušeností je tento proces velmi
zdlouhavý a komplikovaný, zabírá
řádově 10 let, s kterými musíme v našich
harmonogramech počítat. Tyto
termíny jsou však těžko akceptovatelné
ze strany investorů i našich zákazníků,“
uzavírá člen představenstva.
S problémy se ovšem nepotýká jen
Česká republika, ale i ostatní státy EU.
Provozovatelé soustav proto na celoevropské
úrovni vyzývají ke zjednodušení
národních i evropských norem
pro urychlení povolovacích procesů.
