Čištění povrchů za pomoci tryskání vysokotlakého vodního paprsku se v průmyslu i mimo něj používá standardně. Avšak pro určité aplikace je zapotřebí tlak o vysokých stovkách až jednotkách tisíců barů. Jedním z výrobců, kteří se věnují produkci takovýchto speciálních zařízení, je společnost Woma patřící do skupiny Kärcher.
Základním stavebním kamenem čisticích jednotek Woma, jejichž technický vývoj i následná výroba probíhají v německém Duisburgu, jsou čerpadla, v nichž se nacházejí nerezové či keramické písty. Ta dokážou stlačit vodu na požadovanou hodnotu v rozpětí 800—3 000 barů. Takováto zařízení jsou určena primárně pro specifické potřeby průmyslu a stavebnictví, k dispozici jsou proto ve dvou základních variantách.
Pro průmysl i stavební sektor První je mobilní, dieselová jednotka s agregátem Volvo o výkonu 146 kW vybavená třemi 5μ filtry umístěnými před čerpadlem a nádržemi na naftu, na AdBlue (s jehož pomocí splňují normu Euro 6) a 150l vyrovnávací nádrží na vodu. Jednotka musí být připojena ke zdroji čisté vody, nejlépe z vodovodního řadu, jinak hrozí zanesení filtrů. U tohoto zařízení pak při tlaku 3 000 barů „prolétne“ tryskou 18 l vody za minutu. „Výhodou je, že se s ní dá jezdit například po stavbách. Často se používá na sanační práce, což znamená, že se vybourá beton a odhalí se ocelová konstrukce, která se může ihned začít sanovat. Typicky jde o mosty, opěrné stěny, vodní nádrže, vodojemy a podobně,“ říká Zdeněk Jonák, který má zařízení Woma v České republice a na Slovensku na starosti. Druhou variantou je stacionární, elektrická jednotka, v níž jsou použity v podstatě shodné technologie, ale její aplikace směřuje zejména do průmyslu. Například v oblasti automotive je vhodná pro oplachování roštů z lakoven, které je jinak zapotřebí čistit nákladnou cestou v pyrolytických pecích. „Toto elektrické centrum je možné osadit robotickým ramenem, používáme k tomu ramena FANUC,“ pokračuje Zdeněk Jonák s tím, že vodu z oplachu je možné na stacionárních jednotkách recyklovat, tedy jímat, filtrovat a vracet zpět. „Užitá filtrovací technologie závisí na tom, jak výkonná je jednotka. Ale v principu jde o nádrže, separátory a odkalovací jímky. Podle toho, kolik hodin bude čerpadlo pracovat, se na míru volí velikost recyklační nádrže tak, aby měl stroj neustále k dispozici dostatek vody.“ Recyklačních cyklů může být mnoho, voda z řadu se během nich používá prakticky jen na doplňování odparu. „Pokud se voda čistí i chemicky, může cirkulovat bez problémů půl roku i více,“ upřesňuje dále Zdeněk Jonák.
Proud vody je důkladný, ale zároveň šetrný K vysokotlaké čisticí jednotce patří samozřejmě i trysky, jejichž vývoj a výroba probíhají v Německu. Jsou buď jednobodové, ty lze použít pro sanování, nebo v případě přidání hlavy přisávající křemičitý písek, i pro řezání ocele o tloušťce 5—30 mm, skla a kamenů. Případně jsou k dispozici také rotační šestibodové trysky pro čištění větších ploch. „Výhodou vysokotlakého vodního paprsku je, že například plech sice omyje až na čistý povrch, ale neubere z něj ani mikron materiálu. Proto se používají také na restaurování. Protože je však proud z trysek opravdu prudký, je třeba dodržet zásady bezpečnosti práce. Práce s tryskami je velmi náročná a při neopatrné manipulaci může dojít k devastujícím zraněním. Takže pracovník musí mít vždy boty i neprořezné kalhoty z kevlaru do 3 000 barů, vestu, rukavice a přilbu. I to je důvod, proč se častěji setkáváme s požadavky na robotizaci. Je to bezpečnější. A samozřejmě také méně nákladné.“ Podle Zdeňka Jonáka používání těchto vysokotlakých trysek, ať už na robotickém rameni, nebo při manuálním užití, výrazně spoří čas. „Například na čištění šasi lokomotivy pracuje běžně i 10 lidí po dobu 14 dnů, protože ručně škrábou staré nánosy oleje i maziva a následně též ručně brousí zbytky flexou. S mobilní jednotkou o tlaku 3 000 barů se dá celé šasi vyčistit zhruba do hodiny,“ vysvětluje a dodává, že rošt s nánosem pryskyřice či zbytků z lakoven se dá takto očistit v řádu jednotek minut. Proud je natolik silný, že dokáže odstranit například i veškerou rez ze zarezlých armatur až na čistý povrch, který se poté dá rovnou lakovat. Dokáže odstranit dokonce i okuje a při sanování mostních konstrukcí také chloridy a soli. I když se technologie vyrábějí v Německu, následná stavba zařízení probíhá v České republice, stejně jako jejich instalace prakticky na klíč konkrétní aplikaci. V tuzemsku je také k dispozici servis, s nímž souvisí i pravidelné preventivní údržby. Prvotní prohlídku je dle slov Zdeňka Jonáka vhodné udělat hned po 500 hodinách provozu, druhou pak po 1 000 hodinách. Opravdu důležitá je ovšem kvalita vody, která se na oplachy používá. „Nezáleží ani tak na tvrdosti, ale na její čistotě. I proto má smysl před jednotku instalovat ještě externí vodní filtr, který riziko zanesení vnitřních filtrů a poškození jednotky eliminuje na minimum,“ říká na závěr. /Kristina Kadlas Blümelová/
