V koksouhelném hutnictví má vysoká
pec dominantní postavení přinejmenším
ze dvou důvodů. V uzavřeném
technologickém cyklu je
prvním agregátem, který vyrábí důležitou
surovinu - surové železo nepřímou
redukcí z rud pro jeho další
metalurgické zpracování a použití.
Vysokou pec jako pec šachtového
typu nelze vizuálně přehlédnout,
vytváří charakteristickou siluetu hutí.
Podobně jako důlní těžní věž je
i vysoká pec, coby železná katedrála,
vděčným objektem malířů a pro svou
fotogeničnost je oblíbená u fotografů
a filmařů.
Prvním reaktivovaným objektem národní
kulturní památky v Dolní oblasti,
která se již za několik týdnů představí
veřejnosti, bude vysoká pec č. 1. Dříve
než dojde k této události, vrátíme se
o více než jedno století zpět a zalistujeme
v její historii.
Nachází se téměř na stejném místě,
na němž uvedli do provozu první vysokou
pec skotského typu v dřívější
Rudolfově huti v roce 1872, tedy před
140 lety. Současně se stavbou pece byla
přenesena výroba železa do nové terénní
osy, posunuté severním směrem
od původních belgických pecí.
INDUSTRIÁLNÍ STOPA
UHLÍ-KOKS-ŽELEZO
Nové umístění vysokých pecí přispělo
k tomu, že společně s dolem Hlubina
a těžní věží stojící v bezprostřední
blízkosti, vytváří i s koksovnou nyní
1. VP originální industriální stopu uhlí
- koks-železo.
Odborníci na historii techniky
a technické památky z mnoha zemí,
kteří Vítkovice navštívili, tvrdí, že
podobný unikátní průmyslový komplex,
jenž by bezprostředně vedle
sebe blízko stojícími objekty prezentoval
historii dobývání uhlí, jeho koksování
a tavení železa ve vysoké peci
a na tak malém území, nikde ve světě
neexistuje.
O PŘEDCHŮDKYNI DNEŠNÍCH
VYSOKÝCH PECÍ
Skotské vysoké pece byly druhou
etapou v konstrukčním a technologickém
vývoji koksových vysokých pecí,
které podstatně předčily původní belgické
pece, stavěné v Rudolfově huti
v letech 1836 až 1856.
V první čtvrtině 19. století použili
v Británii novou konstrukci pece, která
se rozšiřovala ve světě pod názvem
skotská vysoká pec. Tuto novinku zachytily
i Vítkovice a první pec skotského
typu se začala stavět v roce 1871.
Do provozu se uváděla o rok později
a užitečným objemem 307 m3 se opět
stala největší a nejvýkonnější pecí ze
všech hutí v rakousko-uherském mocnářství.
Celkovou výšku měla 18,7 m
a do uzavřené nístěje se dmýchal
vzduch 7 výfučnami. Svislý výtah surovin
na sazebnu poháněl parní stroj,
sazebna se uzavírala Parryho uzávěrem,
který zamezoval úniku vysokopecního
plynu do ovzduší a naopak byl
odváděn potrubím a využíván jako
plynné palivo pro pohon spalovacích
motorů dmychadel a k vytápění ohřívačů
větru.
Vnější vzhled pece se proti belgickým
typům podstatně změnil. Šachta
byla vyzděna žáruvzdornými cihlami
a obepnuta ocelovým pláštěm, tvořeným
jednotlivými kusy plechu, navzájem
snýtovanými. Mezi pláštěm
a zdivem šachty byla spára velikosti
od 10 do 20 cm, kterou proudil vzduch
a ochlazoval šachtu. Váha zdiva šachty
spočívala na nosném věnci, podepřeném
litinovými sloupy. Ve výšce
nosného věnce bylo okružní potrubí,
kterým se rozváděl dmýchaný vítr odbočkami
do výfučen. Podrobností by
bylo více, ale těmi již nechceme čtenáře
zatěžovat.
Při rekonstrukci pece v roce 1880
(kterou dokládá jediná fotografie)
se postavily čtyři regenerační ohřívače
větru typu Cowper s výhřevnou
plochou 2450 m2 pro každý ohřívač.
Umožnily dmýchat do pece vítr o teplotě
až 700 °C , intenzifikovat proces
výroby železa a snížit spotřebu koksu.
Zpočátku pec vyráběla ročně kolem
13 000 t železa, těsně před rokem 1900
již téměř čtyřnásobek – asi 50 000 t.
V roce 1902 se zastavila pro přestavbu
pec Lürmannovy konstrukce. Znovu
ji zafoukávali na konci roku 1905
a v lednu 1910 byla odstavena a dána
do generální opravy, při které se rekonstruovala
na pec novějšího typu podle
amerických vzorů.
Avšak to je již další kapitola ve vývoji
vítkovických vysokých pecí.
UČEBNICE VÝVOJE
KONSTRUKCE PECÍ,
VYSOKOPECNÍ TECHNIKY
A TECHNOLOGIE
Ve Vítkovických železárnách se
stavěly koksové vysoké pece všech
vývojových typů a konstrukcí. Od belgických
s kamennou obezdívkou
(1836-1868), skotských (1872 -1892),
pecí Lürmannovy konstrukce (od roku
1893) přes pece podle amerických
vzorů z přelomu 19. a 20. století, pece
sovětských typových konstrukcí z počátku
60. let minulého století až po nejmodernější
vysoké pece vítkovické
konstrukce s řízením technologického
procesu počítači.
Všechny tyto vývojové stupně jsou
dostatečně zdokumentovány a mohou
posloužit nejen jako učebnice konstruování
vysokých pecí, ale také jako
zdroj užitečných informací pro studium
historie vysokopecní techniky,
technologie a zavádění novinek světové
vysokopecní techniky.
V příštím díle seriálu představíme
1.VP jak je připravena po revitalizaci
na první návštěvníky. /tej/