Firmy produkující vakcíny Sputnik V a AstraZeneca byly opakovaně podrobeny kritice ohledně nedostatků při testování účinnosti svých vakcín. Nové výsledky zveřejněné počátkem února však zacelují řadu pochybností. V prvním únorovém týdnu jsme se dočkali dvou zajímavých informací o vývoji vakcín proti nemocni covid-19. Konečně se objevily výsledky velkých klinických zkoušek ruské vakcíny Sputnik V (Gam-COVID-Vac) a dorazila i nová data o vakcíně společnosti AstraZeneca (AZD1222). Její klinická zkouška je zajímavá především proto, že u menší části účastníků se prováděly průběžně testy na přítomnost nového koronaviru (resp. virové RNA). To by mohlo napovídat, zda očkovaní lidé přenášejí nemoc dále, či nikoliv.
Podobné, a trochu jiné Obě vakcíny jsou založeny na stejném principu. Jejich základem je jiný virus, který autoři upravili tak, aby se z pohledu našeho imunitního systému podobal SARS-CoV-2. AstraZeneca využila konkrétně modifikovaný šimpanzí adenovirus (ChAdOx1), který by měl mít tu výhodu, že imunitní systém očkovaných by se s ním ve vakcíně měl potkat poprvé. Po vpíchnutí vakcíny do těla virus pronikne do tělních buněk a tam, jak to mají viry ve zvyku, přesvědčí buňku, aby vyráběla bílkoviny podle návodu, který v sobě virus nese. Takové vakcíny by měly mít celou řadu výhod. Třeba že hodně napodobují průběh přirozené infekce, a tak vzbuzují i silnou imunitní odpověď, včetně tzv. buněčné imunity. Navíc do adenovirů lze naložit velmi různorodý genetický materiál. Měly by tedy časem najít řadu různých využití. Začneme u britských výsledků, které se objevily o den dříve. Ty v podstatě potvrdily předchozí průběžně publikované výsledky, podle kterých vakcína chrání před infekcí zhruba 60 až 70 % očkovaných. Bohužel, zkouška společnosti Astra- Zeneca je „rozdrobená“ do celé řady menších větví nejen v různých částech světa, ale také s různými dávkovacími režimy. Shrnout tedy výsledek do jednoho čísla je nemožné. Výsledky ale naznačují, že účinnost vakcíny by mohla stoupnout, pokud je rozestup mezi první a druhou dávkou vyšší. Účinnost se zdá být zhruba o 10 % vyšší (tj. na úrovni cca 80 %), kdy se rozestup mezi dávkami zvýší cca na tři měsíce. Zároveň podle studie ochrana poskytovaná první dávkou tři měsíce vydrží. V principu by tedy mělo být možné odložit očkování části pacientů, a tím uvolnit v současnosti vzácné, v budoucnosti však snad dostupnější dávky vakcíny pro další pacienty. V britské větvi studie také probíhal experiment, který žádná jiná očkovací zkouška neprováděla. Účastníkům vědci každé dva týdny prováděli PCR testy, aby odhalili i případy bezpříznakových infekcí. Mezi očkovanými bylo za celou dobu testování pozitivně indikováno 1,9 % účastníků, mezi neočkovanými cca 4 %. To naznačuje, že vakcína by mohla skutečně chránit nejen před nemocí, ale i před tím, aby očkovaný virus roznášel. Nešlo skutečně o studii měřící riziko přenosu, ta by se měla dělat jinak, ale výsledek je to nadějný. Na druhou stranu je nutné zmínit, že AstraZeneca si svým designem zkoušky nadělala spoustu problémů. V době vydání ji osm evropských zemí odmítlo využít na očkování věkové skupiny 65+, protože k ověření účinnost na této skupině není dost dat (v ČR by se měla používat i pro seniory). Také v USA společnost narazila a musí provádět nové kolo klinických zkoušek. Je až s podivem, že tak zkušená firma přípravu zkoušky nezvládla lépe.
Ruský úspěch Ve stejném týdnu, a ve stejném časopise The Lancet, se konečně objevila také data z klinických zkoušek ruské vakcíny Sputnik V. Ta je stejně jako vakcína společnosti AstraZeneca založena na využití upraveného viru. Jde také o adenovirus, ale lidský, nikoliv šimpanzí. Aby se předešlo získání imunity proti vektoru po podání první dávky, používá se však pro každou dávku jiný typ adenoviru. Sputnik se v Rusku používá k očkování již od srpna, ale údaje o tom, jak ji očkovaní snášejí a jak dobře je chrání, v té době nebyly žádné (s výjimkou jedné velmi malé studie na skupince zdravých dobrovolníků). V The Lancet na začátku února vyšly výsledky III. fáze klinických testů vakcíny, které se účastnilo cca 20 tisíc lidí. Test začal 7. září, článek zahrnuje jen průběžná data sesbíraná do 24. listopadu (účastníci jsou sledováni i nadále, jde tedy o výsledky průběžné). Ve studii byl nejdůležitějším kritériem poměr počtu případů nákazy u očkovaných a neočkovaných po uplynutí jednadvaceti dnů od podání první dávky vakcíny. Vědci tedy jednoduše řečeno sledovali, kolik v které skupině onemocní lidí, ale až zhruba od chvíle, kdy by vakcína měla zabrat a začít chránit. (Zpětný pohled na data ukázal, že vakcína začíná chránit někdy kolem 18. dne od podání, interval 21 dní byl zvolen předem.) Mezi očkovanými se našlo šestnáct lidí s prokázanou nákazou. V kontrolní skupině, která očkování nedostala, jich bylo šedesát dva. Účinnost vakcíny tedy byla 91,6 % už při podání jedné dávky. Přípravek přitom prokázal účinnost 91,8 % u lidí starších 60 let. V očkované skupině nebyl zaznamenán ani jeden případ vážného či kritického průběhu covidu, mezi neočkovanými jich bylo nahlášeno 20. Ochrana byla tedy statisticky řečeno stoprocentní, zatím jde však přeci jen o malá čísla. Ovšem rozhodně nadějná. Bohužel, klinická zkouška nebyla udělána tak, aby bylo možné určit, zda a jak by vakcína mohla snižovat riziko přenosu. Bylo by také zajímavé vědět, jak vakcína chrání před variantami koronaviru SARS-CoV-2 odhalenými v poslední době. Genetický rozbor viru se však u nakažených neprováděl. Přínosné by to bylo, protože řada mutací obsahuje tzv. únikové mutace, které zvyšují šanci viru na to, aby se vyhnul odpovědi imunitního systému. Údaje se snad podaří doplnit v blízké době, už vzhledem k tomu, jak velká pozornost se variantám věnuje.
/jj/