VUT v Brně je také vědeckou institucí Reakce na diskusi vyprovokovanou článkem senátora Zlatušky v TT č. 11

Již nějakou dobu sleduji polemiku mezi technickými vědci a panem senátorem Zlatuškou nejen v TT, ale i v dalším tisku. Polemiku vyvolal pan Zlatuška prohlášením v tom smyslu, že v naší republice je inženýrů dostatek, či snad dokonce přebytek a to v době, kdy se našim inženýrům plně otevírá pracovní trh v EU. Tak se dostal do rozporu s rektorem VŠB-TU v Ostravě panem prof. Ing. Tomášem Čermákem, CSc., kterému se v odpovědi otázce o počtu inženýrů vyhnul, ale zahrnul čtenáře, jak bývá jeho zvykem, plejádou pro nás vesměs problematicky akceptovatelných zahraničních citací, které ho ve své odpovědi přivedly až k názoru, že za jistých příznivějších finančně-právních okolností by mu dokonce nebylo proti mysli, aby byly progresivně zdaňovány příjmy úspěšných vysokoškolských absolventů, a to i mnoho let pozpátku. Protože v dalším napadl též účelnost patentů, jako jedněch z důležitých výstupů technické vědecké práce, dostal se do rozporu s profesorem Vysokého učení technického v Brně prof. dr. Ing. Jiřím Markem, kterého ve své odpovědi ne zcela eticky napadl a bezpochyby má podíl na zveřejnění jeho primitivní a dosti nechutné karikatury (Noviny, 16. 9. 2008). Je nutno podotknout, že pan profesor Marek je nejen významným pedagogem Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, ale současně technickým ředitelem významné moravské strojírenské firmy, která právě na základě jeho zkušeností a odborné erudovanosti přináší do našeho národního hospodářství nemalý užitek. Je proto představitelem nejsprávnějšího spojení vědecko-pedagogické a praktické činnosti, které si pro činnost pedagoga na technické univerzitě můžeme přát. Co mohlo pana profesora Zlatušku vyprovokovat k tak neprofesionálnímu útoku na naše technické školství? Oprávněně to možná mohl být současný „odezdikezdismus“ hodnocení výsledků vědecké činnosti vysokých škol. Ještě před dvěma lety se totiž žádné patenty a jiné technické výstupy neuznávaly, dnes se jim naopak dává taková přednost před impaktovanými články, workshopy a vědeckými konferencemi, že téměř absolutní znehodnocení těchto posledně uvedených aktivit pan profesor z netechnické vysoké školy prostě neunesl. Namísto toho, aby ze své funkce senátora se na Radě vysokých škol či na Radě vlády zasadil o přijatelný kompromis, zvolil taktiku napadání technických vysokých škol, z nichž žádné nejsou podle něho (respektive podle jakési disertační práce) hodny titulu extenzivní výzkumná univerzita. Vysoké učení technické v Brně, které se nedávno umístilo v žebříčku TOP 500 mezi 500 nejlepších světových univerzit, ani jeho Fakulta strojního inženýrství, která byla letos vyhodnocena jako nejlepší technická vědecká fakulta ČR, se podle něj nedají zařadit ani mezi regionální výzkumné univerzity. A tak je to u něho skoro se vším. Ve své bohorovnosti není sice jeden v třech osobách, ale tři (senátor, radní a děkan) v osobě jedné. Brněnské technické veřejnosti jsou známy jeho neprofesionální zásahy do železniční i silniční a městské dopravy, svůj vlastní návrh zákona o znalcích a tlumočnících neuznal za vhodné konzultovat se soudně-znaleckým ústavem na VUT v Brně, takže byl naštěstí stažen z projednávání, stejně tak jako jeho pokus s odpůrci rychlostní komunikace R43 negativně v Senátu ovlivňovat odbornou problematiku jejího vedení. Proto se nelze divit, že byl údajně po neúspěšné soudní kauze jednajícím soudcem označen jako „střelec slepými náboji“. Jako příslušník technické vědecké komunity bych přijal s povděkem, kdyby i takovéto, zdánlivě neškodné, střelby do ní pan senátor Zlatuška zanechal. Prof. Ing. Zdeněk Kolíbal, CSc., FSI VUT v Brně