Volte budoucnost po rekapitulaci minulosti

Americká obchodní komora v Praze, jež proslula svým návrhem protikorupčního kodexu a nabídkou k boji proti této evidentně největší slabině českého politického systému, uspořádala debatu dvou největších politických stran. Erik Best, známý americký novinář, žijící u nás, jenž debatu řídil, nestranně charakterizoval oba hlavní aktéry, jako dobře připravené na podnikatelské publikum. Nicméně podotkl, že prostředí bylo až neférově zaměřeno proti jednomu z nich. Best také taktně pominul paradox, že politický lídr strany, jenž odmítá zahraniční investice, které zajistily zaměstnanost po zničující privatizaci, se pochlubil dřívějším zaměstnaneckým poměrem v ON.Semiconductors, tedy někdejší Tesly Rožnov. Že by si z průběhu privatizace právě tohoto podniku nic nepamatoval? Když HN propočítaly politické sliby jak ODS, tak ČSSD na finance, ukázalo se, že obě partaje hodlají utratit prakticky stejnou částku ze státního rozpočtu! Dlouhá kampaň prokázala naprostou vyprázdněnost politické scény, jejíž protagonisté jen dokážou opakovat stejné, nic neříkající fráze. „ Praha zná řešení. Regulace cen energií. Jsme nadějí atd.“ To jsou sliby pro zítřek. Ale co zhodnocení minulosti? Z mapy českého průmyslu jsme vymazali firmy jako Škoda Plzeň, Zbrojovka Brno, Královopolská strojírna, POLDI Kladno, ZKL a další, aniž jsme se pokusili je restrukturalizovat a pak třeba výhodně prodat. Odboural se energetický průmysl, investiční celky, chemické strojírenství. S velkými firmami padly výzkumné ústavy a vývoj strojů, materiálů, technologií. Zrušeno bylo na 105 oborových výzkumných ústavů a nahradily je narychlo budované kapacity na vysokých školách. Státní správa nedokázala zorganizovat dodnes využití vědy v průmyslu, založila spor mezi kapacitami AV ČR a aplikovaným vývojem. Dnes neexistuje ani řádná Rada pro výzkum a inovace. To má strašné důsledky. Energetické strojírenství není schopno nabídnout nové technologie, jež by vyhovovaly potřebám budoucnosti, a desítky rozumných lidí musí před veřejností dělat šašky a zapřísahat se „tím nejlepším, co je k dispozici.“ Ostravsko se dusí v podmínkách, jež jsou přirovnávány k Číně a radní vyhrožují lékařům bijícím na poplach soudy a perzekucí. Stovky podniku si našly práci pro zahraniční odběratele, podíl finální výroby v ČR poklesl na minimum. Velká část českého majetku je zapsána na zahraniční půdě. Jsme šťastní za to, že firmy platí mzdy a daně za lidskou sílu. Kreativita průmyslu je na minimu a lidé mohou jen vzpomínat na doby, kdy řešili složité úlohy. Jaderná energetika, ať už ten hrůzný výčet skončíme, je v rukou Rusů, což si nedovedl představit v roce 1990 ani ten největší milovník starých časů. Odmítneme-li dnes ruské nabídky k jadernému programu, připravíme o práci další tisíce lidí. Když už učíme nenávidět děti ČSSD, neměli bychom jim říci, že zahraniční montovny byly tím nejlepším řešením, které bylo po privatizaci vůbec možné a každá vložená koruna na podporu investic se vrátila 8krat? Ale nikdo neudělal průzkum toho, co nabízejí politické strany jako perspektivu země! Kde je například rozvoj příjmové složky, především průmyslu? Kde je plán rozvoje infrastruktury této země? Budeme kulturní zemí, nebo se náš rozvoj omezí na stavby dalších obchodních center? Bude nadále prezident odborníkem na architekturu, klima, finance EU a morálku? A stav školství, zvláště průmyslového? O této dimenzi úpadku nepadne ani slovo, ač by to měli být právě aktivní mladí lidé, kteří by kromě usměrňování báby a dědy měli klást otázky. Mnozí škodolibě podporovali studentské volby –tiletých, aby prokázali neoblíbenost jistého politika. Jaký je výsledek? To, že v jednom kraji získala DSSS (nezní to hrůzně?), tedy pokračovatelka zakázané Dělnické strany mezi mladými až 18 % a v průměru 8 %! Kam jsme tedy ty mladé lidi nasměrovali? Proti ČSSD na úkor nedomokratické rastistické partaje? Přesně tam, kam polistopadové politické garnitury celou zemi – k pohrdání právem, prací a lidskými bytostmi. Je toto naše budoucnost? Děkuji, nechci. Každý volič by měl, ještě než bude hlasovat, udělat bilanci. Vzpomenout si, co nám slibovali politici na náměstích v roce 1989. Jak předělají průmysl na energeticky méně náročné a ziskové obory, jak budeme šetřit energií, jak se zasadí o lepší životní prostředí, právo a rozvoj země. Nic z toho se neodehrálo, hospodářská politika země se stala katastrofou. Země je zadlužena. Sociální dopad tohoto stavu nás ještě čeká. Musíme lidem připomenout, že to, čeho v průmyslu naše podniky dosáhly, byla a je zcela jejich vlastní zásluha stojící na vysoké odpovědnosti lidí uvyklých pracovat ve svém řemesle. Politická garnitura jen zneužila neuvěřitelnou moc, jež získala možností rozdávat a prodávat majetek státu a měnit jej za politický vliv páchnoucí penězi. Ne náhodou získal v nedávných dnech dokument o Václavu Havlovi v USA vysoká ocenění. I když žádný člověk není bez chyb, byl kredit, jenž tento muž vytvořil rodící se republice, nenahraditelný. Dnes jsme šedivou a nezajímavou zemí, která ani neví, kam patří. Čím podpořil současný prezident exportní snahy této země? Vztahem k Rusku? Dnes je také zřejmé, že šance pokračovat v lepších tradicích Masarykovské republiky, která považovala průmysl za zásadní pro další politický osud Československa, je promrhána. Byl to vpravdě rozmach průmyslový, kulturní i politický, jež se odehrál také za pouhých 20 let a navázat na něj bylo žádoucí a nezbytné. Myslím, že každý si dokáže zodpovědět otázku, proč dnes mohl např. vzniknout náhubkový zákon a proč zde není právní stát? Pan prof. Janouch, jaderný fyzik, navrhuje volební defenestraci, tedy preferovat na volebních lístcích kandidáty ze zadních pozic, jež jsou na listiny stran připisováni odměnou za odbornou práci. Je to jeden z možných pokusů, jak si vynutit morálnější politiku z pražské Malé Strany a Hradu nad ní. Abychom uslyšeli to elegantní rozloučení zdiskreditovaných politiků, jak jej předvedl premiér Brown: „Děkuji vám, sbohem.“ Jan Baltus