Společnost Vodárna Plzeň provozuje
kanalizační sítě a zařízení pro
čištění odpadních vod v západočeské
metropoli a v dalších 25 městech
a obcích okresů Plzeň-sever, Plzeň-jih
a Rokycany. Odvádí a čistí odpadní
vodu, produkovanou více než dvěma
sty tisíci obyvateli, zařízeními služeb
a podstatné části průmyslových podniků
plzeňského regionu. Vodohospodářská
infrastruktura prochází
nyní postupnou modernizací, která je
rozdělena do několika na sebe navazujících
etap. Probíhající modernizace
úseku odpadních vod v plzeňském
regionu byla hlavním tématem rozhovoru
s Ing. Zbyňkem Bejvlem, zástupcem
generálního ředitele a vedoucím
úseku odpadních vod společnosti
Vodárny Plzeň.
n Pane inženýre, jak tomu bylo
v Plzni s odváděním odpadních vod
v minulosti?
Odpadní vody vznikaly a nějakým
způsobem byly odváděny z měst již
v raných dobách jejich vzniku. Konkrétně
v Plzni otevřené stružky nebo tak
zvané „rejnky“ (zakrytá kamenná koryta)
vznikaly již těsně po jejím založení.
Již ve 14. století je zmiňovaná „rejnka“,
odvádějící odpadní vody z dnešní Sedláčkovi
ulice.
Zděné stoky jsou v Plzni zmiňovány
již od konce 16. století. Například v roce
1637 postavili plzeňští řezníci stoku od
jatek za Litickou branou až k Pražské
bráně, kde ústila do mlýnské strouhy.
V 19. století odváděly jednotlivé, nekoordinovaně
budované stoky odpadní
vody z většiny plochy Plzně. Již koncem
19. století byl vypracován velmi pokrokový
projekt „Splachovací kanalizace“
města, postupně realizovaný v letech
1895 – 1914. Mnohé jeho části dosud
slouží.
n Jak je tomu dnes?
Spolehlivé odvádění odpadních vod
od producentů dnes zajišťují pracovníci
provozu kanalizace. Základní předpoklady
pro tuto službu musí být obsaženy
již v návrzích kanalizace – podmínkou
je dodržení množství technických parametrů
a podmínek pro její dobrou funkci
například druhy materiálu trub, spády
a profily, přesto trvalé zajištění dobré
funkce vyžaduje značnou péči a dnes
i nasazení složité a nákladné techniky.
Jedná se o mechanismy na čištění stok
– dnes většinou kombinované sací a tlakové
vozy, zařízení pro kontrolu stavu
stok – nejrůznější kamerové systémy
a v poslední době i robotizované systémy
pro údržbu a opravy stok. Obsluhu si
vedle stok vyžaduje i množství dalších
speciálních objektů na sítích, jako jsou
spojené šachty, spadiště, proplachovací
šachty, čerpací stanice odpadních vod,
na jednotlivých kanalizačních sítích pak
dále odlehčovací komory a retenční
stoky nebo retenční zdrže. V ideálním
případě tyto složité systémy fungují
tak, že o nich prakticky nevíme a plní
základní funkci – odvedení odpadních
vod na určené místo, obvykle do čistírny
odpadních vod.
n Jaká je historie a současnost čištění
odpadních vod?
Historie vlastního čištění odpadních
vod je podstatně mladší a lze o něm
hovořit prakticky od počátku 20. století.
Konkrétně v Plzni první záměry na čištění
odváděných odpadních vod vznikaly
již ve třicátých letech 20. století.
Nejstarší projekt se datuje k roku 1937
s předpokládaným dokončením stavby
v roce 1943. K jeho realizaci samozřejmě
nedošlo, stejně nebyl realizován ani
projekt z roku 1951, který již předpokládal
i biologické čištění odpadních vod.
Nakonec byla zahájena stavba první
čistírny odpadních vod až v roce 1955
podle projektu, dokončeného v roce
1954. Do trvalého provozu byla čistírna
uvedena v roce 1965. Její, byť kapacitně
omezený, provoz trval až do povodně
roku 2002. Od zahájení provozu však
byla tato čistírna odpadních vod ve
všech parametrech přetížená a k jejímu
systematickému rozšiřování nikdy
nedošlo. V osmdesátých letech 20.
století byl zpracován projekt na novou
čistírnu odpadních vod Plzeň, která
byla vybudovaná v letech 1989 – 1997
a v současné době čistí naprostou většinu
odpadních vod z Plzně. Jedná se
o moderní mechanicko-biologickou čistírnu
odpadních vod se zvýšeným biologickým
odstraňováním dusíku i fosforu.
n V současné době prochází úsek
odpadních vod rozsáhlou modernizací.
Můžete představit některé z realizovaných
projektů?
Většina velkých akcí v rámci rozvoje
vodohospodářské infrastruktury je
v posledních letech realizována zejména
s využitím dotací z fondů Evropské
unie. Největší z nich byly v oblastech,
provozovaných Vodárnou Plzeň realizovány
a jsou připravovány v samotné
Plzni. Koncem roku 2008 byl ukončen
projekt „Doplnění vodohospodářské
infrastruktury města Plzně“. Tvořily jej
dva vodárenské soubory – VS Lobzy
a VS Vinice. V rámci této velké akce
bylo položeno celkem 11 km výtlačných
a zásobovacích řádů v profilech až do
DN700 a vybudovány dva vodojemy
s celkovou akumulací 32 000 m3 vody.
n Můžete také představit nové projekty
pro nejbližší období?
Nově je již několik let připravován
projekt „Čistá Berounka“. Jeho součástí
jsou v Plzni čtyři podprojekty. Prvním
z nich je dostavba kanalizace v Radobyčicích.
Přestože se rozsahem nejedná
o příliš velkou akci, je významná zejména
proto, že vyřeší odvádění odpadních
vod ze zástavby kolem řeky Úhlavy,
která je jediným zdrojem vody pro
plzeňskou úpravnu pitné vody. Druhým
podprojektem je výstavba Úslavského
kanalizačního sběrače. Jedná se o přibližně
pětikilometrový sběrač v profilu
DN800 – DN1000, který bude znamenat
realizování desítek let odkládaného
záměru koncepčním způsobem napojit
na centrální kanalizační systém a na
čistírnu odpadních vod zástavbu kolem
řeky Úslavy, zejména části města Božkov
a Koterov.
Třetím podprojektem je výstavba
retenční nádrže v areálu bývalé čistírny
odpadních vod Plzeň. Zde bude vybudována
retenční nádrž s akumulační
kapacitou 10 000 m3, s jejíž pomocí
bude významným způsobem snížen
objem odpadních vod, které jsou při
deštích z jednotného kanalizačního
systému odlehčovány po naředění přes
předivné hrany odlehčovacích komor do
recipientů.
Čtvrtý podprojek „Rekonstrukce
a intenzifikace čistírny odpadních vod
Plzeň“ bude realizován na základě
zpřísnění požadavků na kvalitu vypouštěných
odpadních vod, vyplývajících ze
závazku ČR plnit od roku 2011 ukazatele
směrnice 91/271/EHS pro tak zvané
citlivé oblasti. Tento závazek vyvolal
u čistírny odpadních vod Plzeň stejně
jako u většiny velkých čistíren odpadních
vod v tuzemsku nutnost její intenzifikace
se zaměřením zejména na zvýšení
účinnosti odstraňování tzv. nutrietů
(sloučeniny dusíku a fosforu). /sed/